Bez vědomí. Z odstupu

Nemá cenu zde převypravovat příběh, na němž stojí šest plus minus hodinových epizod Bez vědomí; to bylo v uplynulých dnech učiněno v řadě jiných textů. Toto jsou jen poznámky k některým aspektům seriálu.

Emigranti, někdejší disidenti Viktor a Marie Skálovi se v říjnu 1989, po dlouhých letech pobytu v Londýně, vypraví do Československa, do jeho metropole. Je čas exodu občanů NDR na západoněmeckou ambasádu v Praze. Hlavní město je snímáno coby zamlžená, podmračená a setmělá lokalita, v níž slunce prakticky nevysvitne. Tónování obrazu stojí na stažených odstínech hnědé, modré, zelené, okrové, v seriálu nic „nesvítí“. Praha je v Bez vědomí vystavěna jako služebná scéna. V interiérech sice tvůrci rekonstruovali danou dobu do detailů, ovšem celkový vizuál v zájmu efektnosti a mezinárodních seriálových standardů a obligátních představ o totalitním městě posunuli spíše do první poloviny osmdesátých let. Toto je tvrzení pamětníka vycházející z jisté citové a vizuální paměti života v Praze. Tato paměť pochopitelně může být zrádná, avšak základní dojem o velmi účelovém vizuálním „zhnusnění“ Prahy v seriálu scenáristy Ondřeje Gabriela a režiséra Ivana Zachariáše ve mně posílily reálné dobové záběry metropole z konce roku 1989 v dokumentu Sametová FAMU, spatřené v týchž dnech jako Bez vědomí. Přitom jeden z podstatných znaků Prahy oné doby, totiž všudypřítomná dřevěná lešení u starých činžáků, která měla chránit chodce před trouchnivějícími a padajícími fasádami, v seriálu chybí, ačkoliv se v ulicích s těmito domy odehrává řada scén.

Trailer seriálu Bez vědomí. Na snímku žena se zvláštními úkoly na britské ambasádě v Praze Susanne Clayton (Hattie Morahan), foto: HBO

A na okraj: využití hudby Jazz Q v seriálu Bez vědomí by se mnohem lépe hodilo do seriálu o druhé půli sedmdesátých nebo o první polovině osmdesátých let, protože v druhé půli té dekády bylo tohle jazz-rockové uskupení docela out. Nejen v Praze jela nová vlna. Ostatně svá nejlepší alba Jazz Q Martina Kratochvíla natočilo mezi léty 1973–1979, poslední „normalizační“ desku vydalo roku 1984…

Řekněme, že vizualita seriálového díla je věcí diskuse, vkusu, subjektivity a o věrohodnosti díla a jeho žánrovém určení vypovídá jen částečně. Ostatně rekonstruovat minulost, i docela nedávnou, v tak překotně se vyvíjejícím světě, je v reálných kulisách měst práce mimořádně obtížná i při využívání všemožných digitálních postprodukčních zásahů. Ale když Marie Skálová (Táňa Pauhofová) hledá svého manžela Viktora (Martin Myšička) a při tomto pátrání pronikne do vojenského prostoru Ralsko, kde má své rakety sovětská okupační armáda, jak je v seriálu názorně předvedeno, a v tomto prostoru se Marie nikým nepovšimnuta pohybuje a dojde až do blízkosti jakéhosi hangáru, kde vyslýchá a mučí sovětský důstojník KGB příslušníci britské tajné služby MI6 a později i českého člena StB, tak v těchto okamžicích je zřejmé, že tady je příběh vším, že Bez vědomí není právě nic než příběh sám o sobě. Mimochodem: k smrti umučený člen StB jménem Berg, kterého hraje Martin Hofmann, není kromě milenky nikým postrádán. Jeho nadřízený, plukovník Vlach (Jan Vlasák), vezme smrt, kterou mu sdělí spiklenec ze sovětského KGB, tiše na vědomí a tím to hasne.

Nejedna recenze kvitovala, že Bez vědomí nahlíží bez iluzí na přelom let 1989/1990. Například: „Zejména pro revizionistický a deziluzivní pohled na období těsně po listopadu, zohledňující spíše kontinuitu než přeryvy, si Bez vědomí zaslouží pozornost a uznání. Podobně jako loňský Rédl totiž přenáší debatu vedenou dosud spíše na akademické půdě a v kulturních přílohách deníků do veřejného prostoru,“ napsal filmový publicista Martin Šrajer v A2larmu. Za co si má Bez vědomí zasloužit „pozornost a uznání“? Převrat v listopadu 1989 Gabrielův a Zachariášův seriál líčí následovně: v KGB a StB existovali vlivní soudruzi, kteří si nedělali iluze o komunistickém vedení svých států a pracovali soustavně na tom, aby byli připraveni, až dosavadní politický režim padne. „Nemáme žádné krytí,“ praví ruský kágébák českému estébákovi Vlachovi – jinými slovy: v tajných službách jela neoficiální, paralelní struktura, která nakonec dosáhla svého. Se Sověty/Rusy o vliv v Československu soupeří britská MI6, která se po listopadu 1989 mírně stahuje, Viktor Skála, který je zavázán jedné i druhé straně, a navíc vlastně ani není Viktorem Skálou, ve své československé polistopadové dráze, kdy to dotáhne až na ministra vnitra, vsadí na podporu Rusů. Tohle je nový vhled do časů před třiceti lety hodný pozornosti a uznání?

Tedy ne že by někteří bývalí i současní čeští ústavní činitelé nepůsobili dojmem ruských agentů, ale seriálová koncepce Bez vědomí v zásadě stojí na spiklenecké teorii, která mnohem víc naznačuje a pracuje s pocity, než věcně sděluje. Mít názor je víc, než něco „natvrdo“, podloženě vědět, zní nepsané i psané krédo doby postfaktické – a Bez vědomí mu ochotně vychází vstříc. Internetová média s „alternativním“ obsahem se nad Gabrielovým a Zachariášovým seriálem musí tiše tetelit blahem. Srovnávat Bez vědomí s loňskou minisérií Rédl je možné pouze ve velmi omezené míře: při veškerých faktografických licencích příběhu, který napsal scenárista Miro Šifra a režíroval Jan Hřebejk, si Rédl uchovává základní míru uvěřitelnosti.

Režisér Ivan Zachariáš v rozhovorech přiznává, že v reklamách, které točil a v nichž se stal mezinárodně vyhledávaným zhotovitelem, se někdy pohyboval – kvůli tomu, co reklama propagovala, k čemu vybízela – eticky na hraně. Nereklamní tvorbu pro sebe považuje za perspektivní cestu, v níž kromě jiného bude ušetřen právě takových dilemat. Jenže i Bez vědomí je eticky na hraně. Obdobně, jako třeba reklama na armádu.

Táňa Pauhofová v roli Marie Skálové, houslistky, s níž je hrána mnohočetná hra. Záběr ze seriálu Bez vědomí, foto: HBO

Bez vědomí (TV seriál, Česko, 2019, 6 epizod)

Režie: Ivan Zachariáš, scénář: Ondřej Gabriel, kamera: Jan Velický, hudba: Petr Malásek, střih: Filip Malásek, zvuk: Jakub Čech, Pavel Rejholec, scénografie: Jan Vlasák, masky: Milan Vlček, kostýmy: Simona Rybáková. Hrají: Táňa Pauhofová, Martin Myšička, Jan Vlasák, Martin Hofmann, Lenka Vlasáková, Petr Lněnička, Hattie Morahan, David Nykl, Kristýna Podzimková, Attila Mokos, Martin Huba, Ivan G’Vera, Tomáš Jeřábek, Lucie Juřičková a další.