Černé zrcadlo ztrácí lesk. Pátá sezóna seriálu Black Mirror je nejspíš tou nejslabší

První epizoda seriálu Black Mirror (Černé zrcadlo) z roku 2011 šokovala diváky příběhem o kybernetických teroristech, kteří nutí premiéra Velké Británie k pohlavnímu styku s prasetem. Ukázala, jak může cynický vtípek rychle zhořknout a změnit se v něco, co vyvolává nepříjemný stud či úzkost. Tenhle postup v následujících dílech Charlie Brooker zopakoval mnohokrát. Zdánlivě nevinná aplikace, která za normálních okolností usnadňuje lidem život, v určité situaci promění životy hrdinů v noční můru. Oblíbená virtuální komediální postavička zamíchá s politickou situací a promění Velkou Británii v dystopickou společnost. Robotické včely, jež měly vyřešit ekologický problém, jsou zneužity jako smrtící zbraň.

Povídky Černého zrcadla jsou v podstatě morality, které se nesnaží moralizovat; „jen“ ukazují děsivé důsledky, k nimž může současná hypermediální společnost dospět. Je to v podstatě léčba šokem. V některých epizodách zabírá podstatně lépe než v jiných. Seriál původně vysílal britský kanál Channel 4 a každá jeho sezóna měla pouhé tři epizody. Od třetí řady produkci převzal Netflix a zdvojnásobil počet epizod. Třetí a čtvrtá sezóna byly kvůli tomu ještě rozkolísanější než ty předchozí. V každé byl minimálně jeden opravdu vynikající díl (nostalgické osmdesátkové San Junipero ve třetí sezóně, patologická variace na Star Trek zvaná USS Callister ve čtvrté), ale zvýšil se i počet průměrných nebo vysloveně slabých epizod.

Podívejte se na trailer k páté řadě seriálu Black Mirror, foto: Netflix, video: Netflix / YouTube

V letošním roce Brooker vypustil na Netflix samostatný interaktivní film Black Mirror: Bandersnatch, který patří k tomu nejlepšímu z celého Black Mirroru. Netflix prezentoval Bandersnatch jako test interaktivního formátu, na nějž chce navázat dalšími podobnými projekty (zatím uvedl jen sérii You vs. Wild a několik animovaných interakcí pro děti). Brooker však v Bandersnatchi tenhle formát rozvrací zevnitř – ukazuje na jeho problémy. O necelý půlrok později se na Netflixu objevila regulérní pátá sezóna, která čítá pouze tři epizody. A tentokrát žádná z nich není zvlášť přesvědčivá.

Nejlépe dopadla hned první z trojice, příběh s názvem Striking Vipers. Brooker tu využívá v podstatě stejnou vymyšlenou technologii jako v USS Callister – totálně pohlcující virtuální realitu, která přenese do iluzorního světa všechny tělesné smysly. Tentokrát sledujeme příběh dvou kamarádů, již začnou hrát ve virtuální realitě arénovou mlátičku a skončí divokým sexem svých avatarů. Striking Vipers jsou nenucená a vtipná hra s rasovými a sexuálními identitami. Dva afroameričtí heterosexuální muži tu hrají videohru, kde vystupují jako Asiaté, jeden z nich hraje za muže, druhý za ženu, a provozují spolu sex, který je virtuálně heterosexuální, ale probíhá mezi dvěma muži. Co tyhle virtuální simulace znamenají pro skutečný život hráčů? Brookerovi se tu celkem daří ukázat, jak technologie umožňují realizovat možnosti, které ve skutečném životě nemáme, nicméně může to být hodně matoucí zkušenost.

Druhá epizoda, Smithereens, žádný úderný nápad nemá. Není to vlastně ani science fiction, protože technologie, o niž tu jde, už dlouho existuje a většina z nás ji důvěrně zná. Příběh o frustrovaném únosci, který požaduje telefonický hovor se šéfem jedné mimořádně úspěšné sociální sítě, se dlouho a pracně propracovává ke své pointě, a když ji divákům konečně vyzradí, není to nic ohromujícího. V podstatě chce říct, že sledovat Facebook při řízení auta není zrovna nejlepší nápad.

Trojici epizod uzavírá Rachel, Jack and Ashley Too. Vystupuje v ní popová hvězda Miley Cyrus. Povídka má vyznít jako příběh o tom, jak hudební průmysl zneužívá popové hvězdy a o fenoménu holografických koncertů mrtvých hudebních stars. Téma neobjevné, zpracování nepřekvapivé – vyznívá to spíš coby vzpomínka na osmdesátkové rodinné sci-fi jako E. T. – Mimozemšťan nebo Číslo 5 žije, akorát namísto roztomilého mimozemšťana či robota stojí roztomilá figurka s osobností popové hvězdy. Především to ovšem je happening vytvořený kolem účasti Miley Cyrus. Zpěvačka Ashley O, kterou Miley Cyrus hraje, má být zjevně jejím alter egem. Cyrus navíc přímo pro epizodu nahrála popové remixy písní od Nine Inch Nails. Pořád je to nesrovnatelně lepší než spousta jiných filmů, kde skutečné popové hvězdy hrají samy sebe, ovšem ve světě Black Mirror se ta epizoda řadí k šedému průměru.

Brookerův cyklus do velké míry závisí na aktuálních trendech. Poslední doba nabízí ve vztahu k technologiím spoustu potenciálně děsivých scénářů – ať už souvisejí s klimatickou změnou, s genetikou nebo se sociálními sítěmi. Je sympatické, že Charlie Brooker nechce jen pouštět technofobní hrůzu, ale třeba ve Striking Vipers ho spíš zajímá, jak technika proměňuje naše životní zkušenosti. Přesto se zdá, jako kdyby již ztrácel energii rozbíjet naši pohodlnou medializovanou realitu na nepříjemně ostré střepy.

Černé zrcadlo – 5. série (Velká Británie, 2019, 3 epizody)

Tvůrce a scénář: Charlie Brooker, režie: James Hawes, Owen Harris, Anne Sewitsky, kamera: Lukas Strebel, hudba: Rival Consoles, Rjúiči Sakamoto, Isobel Waller-Bridge, střih: Nicolas Chaudeurge. Hrají: Anthony Mackie, Miley Cyrus, Yahya Abdul-Mateen II, Topher Grace, Damson Idris, Andrew Scott, Nicole Beharie, Pom Klementieff, Angourie Rice, Madison Davenport a další.