Country rap by mohl být prodejní senzací, jen musí překonat stereotypy.
Začátek dubna přivítal na čele amerického žebříčku nečekaného návštěvníka. Na vrcholu hitparády se zjevila skladba I Got the Horses in the Back (Old Town Road) od rappera jménem Lil Nas X. Je to jeden z těch hitů, které nedávají bez obsáhlejšího kontextu příliš smysl.
Rappera Lil Nas X předtím prakticky nikdo neznal, pod písní není podepsaný žádný hitmaker, netlačí ji velká firma. Do hitparády doputovala z internetu; virálně se šíří od konce loňského roku, kdy ji do té doby neznámý atlantský rapper umístil na YouTube. Lil Nas X do zvuků housliček rapuje o vyjížďkách na koni a o traktoru, o kovbojském klobouku, o životě na farmě. Dělá to bez zjevné ironie. Prostě si naplno užívá života kovboje. Neobvyklé je samozřejmě to, že je Afroameričan.
„Nikdo mi nemůže nic říct, nemůžeš mi nic říct,“ skanduje Lil Nas X v refrénu hitu. Vzkaz dost možná patří i těm, kteří by se mohli ohradit proti neobvyklé kombinaci country a rapu. Tyhle styly se nacházejí zdánlivě na opačných pólech spektra současného popu. Není obvyklé je fúzovat. Důkazem je i poněkud hysterická reakce časopisu Billboard, který sestavuje americký žebříček. V únoru píseň I Got the Horses in the Back (Old Town Road) vstoupila do country hitparády (a stala se vůbec první písní, která zároveň bodovala v country i rapovém žebříčku), ovšem Billboard ji následně ze žánrového žebříčku vyřadil se zdůvodněním, že nahrávka obsahuje málo country prvků. Reakce na krok Billboardu byly negativní a jedna z největších country hvězd Billie Ray Cyrus vzápětí přispěchal na pomoc: s Lil Nas X natočil remix písně. I díky němu se aktuálně I Got the Horses in the Back (Old Town Road) vyhřívá na vrcholu žebříčku a připomíná, že v hudbě – co se týče křížení žánrů – neexistují tabu.
Tedy ne snad, že by country-rap (někdy také jako hick-hop) byl absolutní novinkou. O promíchávání těchto žánrů se pokouší hudebníci od poloviny devadesátých let. Vzešlo z toho několik hitů. Svoji postavu rapujícího řepáka v stetsonu tehdy stvořil Kid Rock. Na počátku tisíciletí se country rap dostal na nový evoluční stupínek díky spolupráci bělošského rappera Bubby Sparxxxe a hitmakera Timbalanda. V polovině nulté dekády bodoval v hitparádách duet rappera Nellyho a písničkáře Tima McGrawa Over and Over. Ani ten se ovšem nedostal na úplný žebříčkový vrchol, částečně i proto, že ho odmítaly hrát americké country stanice. Ostatně opačný problém měla dvojice Big & Rich nebo stálice subžánru Colt Ford – nikdy je nepřijaly stanice zaměřené na takzvanou urban music (odnože současné afroamerické hudby jako rap nebo R&B) a v konzervativním světě country pro ně rovněž nebylo moc místa.
Propast, která dlouhé roky zela mezi country a rapem, odráží komplikované vztahy bílé a černé Ameriky. Obzvláště v jižanských státech USA, kde jsou obě kultury od sebe tradičně oddělené. Country rap se pokouší nevraživost překlenout, jenže obzvláště bílí rappeři někdy musí čelit obvinění z kulturní apropriace, z přenášení elementů jedné kultury do druhé bez ohledu na její tradici. Na podobné zacházení se symboly menšin jsou ve Spojených státech poslední roky dost citliví. Ostatně i Lil Nas X si vypůjčuje z kultury, jíž není součástí – bere prvky country a používá je v kontextu současného trapu. A ten je momentálně v zámoří natolik populární, že i dříve „svatokrádežné“ spojení tady najednou působí svěže.
Na country scéně to mají podobné hybridy komplikovanější. Jednou z loňských senzací bylo album Golden Hour písničkářky Kacey Musgraves. Sice přišla ze scény kolem Nashvillu, ale na své třetí studiové desce do country vpletla vlivy elektronické taneční hudby nebo psychedelického rocku. Deska sklidila skoro jednohlasné nadšení mezi kritikou, má i skvělé prodeje a v únoru si za ni Musgraves odnesla cenu Grammy v hlavní kategorii album roku. Dalo by se říct, že čistě podle vnějších znaků country žánr takhle velkou „crossover“ hvězdu už dlouho neměl. Jenže samotná nashvillská scéna přijala Golden Hour o něco vlažněji než mainstreamová popová scéna, přitom je to v jádru pořád country nahrávka.
Country-rap má před sebou ještě dlouhou cestu k tomu, aby byl akceptován. Hybridním žánrům, jako byl třeba rap-metal nebo acid jazz, taky nějaký čas trvalo, než se zbavily nálepky kuriozity bezostyšně těžící ze spojení komerčně úspěšných stylů. V hudbě se totiž jedna plus jedna nemusí vždy rovnat dvě; ze spojení dvou elementů by ideálně měla vzejít nová kvalita. V případě country-rapu bude potřeba, aby muzikanti překonali stereotypy spojené s oběma žánry. Nakonec Amerikou 19. století se na koních proháněli i černí kovbojové a v tomto odvětví panovala mnohem menší diskriminace než v jiných. Tak alespoň je na co navazovat.