Film Spolujízda brázdí vyšlapané zkratky a jede na půl plynu

Žánr parťácké akční komedie už léta umožňuje tvůrcům být konzervativní a progresivní zároveň. Drsňákovi ze staré školy Nicku Noltemu sekunduje ve 48 hodinách (1982) velkohubý Eddie Murphy, v Křižovatce smrti (1998) se západní policista v podání Chrise Tuckera potkává s kung-fu přeborníkem Jackie Chanem. Letošní Spolujízda staví vedle sebe drsného svalnatého protřelého bílého policajta Vica ve středních letech (v podání bývalého wrestlera Davea Bautisty) a indoamerického řidiče Uberu jménem Stu, který vyznává hodnoty generace mileniálů (hraje ho původem pakistánský komik Kumail Nanjiani). Potenciálně to mohl být zdařilý střet dvou světů – a v nejlepších scénách jím také je. Ale bohužel pouze v nich: Vic totiž jinak dostává daleko víc prostoru než Stu.

Svým způsobem to pro parťácké filmy (tzv. buddy movies) není až taková novinka. Už u snímků z osmdesátých let, v nichž vedle sebe stojí bělošský a černošský hrdina, kritici upozorňovali na to, že Afroameričané tu často měli pozici druhořadých přihrávačů nebo komicky nemotorných průvodců správně drsných a také správně bílých hlavních hrdinů. Přestože se podobné filmy snažily hledat smírný závěr, kde se každý z hrdinů něco přiučí od svého protějšku, mnohdy zůstal pocit, že jedna strana mince měla výrazně navrch nad tou druhou. Takhle působí i Spolujízda.

Podívejte se na trailer k snímku Spolujízda, foto: Twentieth Century Fox / CinemArt, video: YouTube

Z velké části je to dáno tím, že zápletka je vystavěná především kolem postavy Vica. Jde tu o pronásledování démonického asijského drogového dealera Tedja, který Vicovi zavraždil jeho bývalou kolegyni a nyní Tedjo se svými vraždícími kumpány připravuje velkou předávku drog. Aby se v příběhu vůbec udělalo místo pro Stua, museli scenáristé nechat Vica dočasně oslepnout a nasednout do Stuova vozu. „Uberista“ Stu sice Vicovi občas vypomůže, třeba v jedné z nejvtipnějších scén filmu, kdy mučí gangstera prostřednictvím posílání statusů na sociální sítě, ale jinak se dostává ke slovu hlavně ve chvílích, kde jde o Vicův vztah k dceři nebo vůbec o partnerské problémy. V samotném vyšetřování stojí většinou úplně mimo dění.

Dynamika mezi uvažováním mileniálů a „starou školou“ vinou toho moc nefunguje. Vic i Stu v podstatě reprezentují určité stereotypy – Bautistův Vic je každým coulem tvrdý polda a Nanjiani v roli Stua dovádí snahy být jemným, citlivým mužem jednadvacátého století za hranu poněkud ponižující sebeparodie. Vic je žánrová figurka, staromódní akční hrdina; zatímco Stu je spíš karikatura určité reálné společenské vrstvy. Není proto divu, že do schematických situací typických pro akční žánr více zapadá postava Vica. Kriminální zápletka je zde dokonce tak prostinká, že nevyžaduje ani přítomnost žádného „počítačového mága“, který by řešil sofistikovanější technologické problémy, nebo jakékoli postavy disponující něčím jiným než hrubou silou a ochotou stisknout spoušť zbraně namířené na protivníka. Stu v tomhle rozložení sil působí coby cizorodý prvek, který se v akčních a dramatických scénách prostě jen vyskytuje a komentuje je – někdy s údernou, jindy s dost samoúčelnou nadsázkou. Ze Spolujízdy se vlastně stává film o tom, jak se nesmělý zakřiknutý mileniál naučil zabíjet lidi a začalo mu to být trochu jedno.

Lehce neuspokojivá je Spolujízda i coby čistě oddechový žánrový kus. Sice se jí daří vyrobit vtipné situace, ale není schopná poskládat z nich celek držící pohromadě. Bautista a Nanjiani každý excelují na vlastním hřišti a málokdy se povede spojit a umocnit jejich herecké energie. Film navíc příliš spoléhá na Nanjianiho zahlcující slovní ekvilibristiky i na Bautistovu schopnost uvolněným způsobem předvádět totální prkennost. Akčních scén se ve filmu nachází málo a obvykle jsou dost jednoduše zinscenované. Zahozenou příležitostí je angažování indonéského mistra brutálních bojových filmů Iko Uwaise (Zátah, The Night Comes for Us), který má šanci se trochu předvést jen v úvodní scéně, která je navíc natočená „nepřehledně“ se třesoucí kamerou (styl, který byl ještě před pěti lety považovaný za dynamický, ale dnes od něj tvůrci akčních scén oprávněně ustupují). Zkrátka: žádná velká aktualizace žánru buddy movie se nekoná, Spolujízda je svým způsobem konzervativnější než spousta žánrových klasik z osmdesátých let.

Spolujízda (USA, 2019, 94 minut)

Režie: Michael Dowse, scénář: Tripper Clancy, kamera: Bobby Shore, hudba: Joseph Trapanese. Hrají: Kumail Nanjiani, Dave Bautista, Iko Uwais, Natalie Morales, Betty Gilpin, Jimmy Tatro, Mira Sorvino, Karen Gillan a další.

V českých kinech od 11. července 2019.