Lenka Dusilová zpívá památkám: Monument/um. Počtvrté Fabrice Temný Důl v Horním Maršově

Hozena do údolí pod jeden z krkonošských kopců působí někdejší továrna až teskně. Dixova brusírna dřeva je jednou z mnoha, které tu na začátku 19. století vznikaly,  jenže papírny, sklárny nebo právě brusírny po druhé světové válce plošně zanikaly. Fabrika Temný Důl je jedinou svého druhu, která zůstala stát. Možná ten stesk není jen zdánlivý, možná se osaměle opravdu cítí.

Továrnu na zpracování dřeva postavil v roce 1868 mlynář ze Starého mlýna a majitel brusírny ve Velké Úpě Ignác Dix. Nejdříve se tu brousily smrkové špalky na dřevěnou vlákninu pro místní papírny, v roce 1905 přibyla třípodlažní tovární budova s výrobnou pevného balicího papíru a krabicové lepenky. Zlaté časy továrně skončily po roce 1948. Rodině továrnu zkonfiskovali komunisti a začlenili ji do národního podniku Krkonošské papírny.

Po roce 1989 se majitelé objektu střídali, s továrnou však žádný z nich neměl konkrétní, natož konkrétní dobrý úmysl. Sloužila jako sklad, důkazem jsou například tisíce lyžařských bot, které jsou tu dodnes vzorně vyrovnané v jedné části budovy, jiným z plánů bylo moderní loftové bydlení. Reálně se však  z budovy stala skládka v nejhorším slova smyslu.

Továrna chřadla až do roku 2015, kdy objekt koupil podnikatel a milovník Krkonoš Karel Chotek. Možná snílek, který má vizi budoucího kulturního centra s  několika sály, vlastním pivovarem, muzeem, restaurací a ubytováním, ale i realista, jenž se musel postarat o vyvezení 25 tun odpadu, který sem za čtvrstoletí od revoluce dokázal navozit podkrkonošský lid.

Majitele Karla Chotka a jeho pravou (i levou) ruku Františka Jelínka představujeme v krátkém medailonku.

Jak se žije s fabrikou? Majitel Karel Chotek a jeho kolega František Jelínek vyprávějí o někdejší krkonošské továrně, foto: Artzóna

Kamera: Miloš Dvořáček
Střih: Michal Bažant