Lenka Dusilová zpívá památkám: Monument/um. Poprvé kostelu v Horním Vítkově – Chrastavě

poster
Interiér kostela Navštívení Panny Marie v Horním Vítkově – Chrastavě, první zastavení projektu Monument/um, foto: OS Svítání

Projekt Monument/um, v němž Lenka Dusilová a VJ Aeldryn hrají památkám v ohrožení, jsme představili ZDE. Dnes se podíváme na první z míst: kostel Navštívení Panny Marie v Horním Vítkově – Chrastavě.

Mezi vzrostlými stromy romanticky se vinoucí cestou jedete pěkných pár kilometrů do kopce. Díváte se na všechny obvyklé příhraniční kulisy: Rozpadající se domy. Zarostlé zahrady, popadané ploty. Tu a tam na vás vykoukne roky odložené, zvolna mizející embéčko. Míjíte nelegální skládky i divoce barevné domy, na nichž svítí neony. Jedete zkrátka krajem, který dodnes trpí odsunem svých původních obyvatel: ti, kteří k místu měli vztah, o ně násilně přišli; a ti, kteří starousedlíky nahradili, svůj pobyt tady buď dostali za trest či jako stranický úkol anebo si zde rádi a zadarmo po odsunutých Němcích přišli „na své“.

Kousek před česko-polskou hranicí pak vjíždíte do Horního Vítkova, odloučené části obce Chrastava. Ani tady není pohled do krajiny útěšný. Jistou radost udělá až kostel, který se náhle vyloupne na kopci za obcí. Chvíli přemýšlíte nad tím, čím vám připadá tak neobvyklý, přitažlivý… a pak to naskočí: kostel přece vždycky býval v centru života, ne za městem. Tady stojí ve svahu uprostřed luk a polí buď jako solitérní šperk, anebo jako zdvižený ukazovák historie: on totiž kdysi stával v centru obce, jenže v poválečném období tu během několika týdnů bylo strženo víc než sto domů.

Jeho dnešní architektonickou podobu určila jeho přestavba a dostavba v druhé polovině 17. století: podle dobových ilustrací původně šlo o dřevěný kostelík z první poloviny 14. století. Obec Vítkov, Wittig, byla až do konce druhé světové války německá, kostel spravovala protestantská církev a podle dochovaných prvků interiéru byl honosně zdobený.

kostel Boční pohled na kostel Navštívení Panny Marie v Horním Vítkově – Chrastavě, foto: Zdenek Dam

Po válce byl boží stánek rozhodnutím strany uzavřen, během let pak sloužil jako sklad nábytku nebo obilí. Na počátku 80. let byla na pokyn Městského národního výboru v Chrastavě stržena fara a zrušen přilehlý hřbitov, přičemž hroby byly odstraněny bez vědomí pozůstalých. Kostel byl ponechán otevřený, tudíž volně dostupný. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat: z kostela postupně zmizely poslední části vybavení, které se daly odnést a zužitkovat třeba k topení, do zdí kostela se vepsaly děti, které budoucím generacím potřebovaly sdělit, kdo je vůl a koho milují. Ostatně uprostřed kostela dnes ve vytrhané podlaze rostou živé keře.

Pokud se tu někdy zastavíte, zvedněte hlavu a zkoumejte stropní fresky či ozdobné štuky. Nebo si prohlédněte do detailu promyšlenou výmalbu kůrů – mimochodem to, že jsou hned dva nad sebou, je pro sakrální stavby velmi netypický prvek.

Dnešním vlastníkem objektu je římskokatolická církev, o jeho obnovu se starají manželé Jana a Viktor Kačániovi. Představujeme je v následujícím videu.

video
Představujeme Janu a Viktora Kačániovy, kteří se starají o opuštěný kostel v Horním Vítkově – Chrastavě, foto a video: Artzóna.cz

Ve videu je použita skladba Duszo moja, hudba: Lenka Dusilová, text: Dorota Barová, Lenka Dusilová a Baromantika, © 2014 SUPRAPHON a.s. a skladba Monotronka, hudba: Lenka Dusilová, Lenka Dusilová a Baromantika, © 2014 SUPRAPHON a.s.

Kamera: Miloš Dvořáček, střih: Fabián Fronček

Související