Lenka Dusilová zpívá památkám: Monument/um. Podruhé Hornímu hradu Hauenštejn
Audiovizuální projekt Monument/um Lenky Dusilové a VJ Aeldryna pokračuje dnes večer na Horním hradě Hauenštejně. Artzóna coby partner projektu představuje objekt i nadšence, si hrad koupil a úspěšně do něj vrací život.
Projekt Monument/um, v němž Lenka Dusilová a VJ Aeldryn hrají památkám v ohrožení, jsme představili ZDE. Dnes se podíváme na druhé z míst: Horní hrad – Hauenštejn v Ostrově nad Ohří.
Pokud byste hledali nějaké pěkné místo na bydlení, těžko najdete něco nepraktičtějšího. Vysoko v lese, na skále mezi dvěma potoky, mezi vzrostlými stromy a dost daleko od civilizace… Zní to romanticky, ale žít tu každý den vyžaduje speciální druh odvahy. A pokud byste hledali objekt, u nějž je pouze málo pravděpodobné, že se jej podaří zachránit – je to taky on.
Rozsáhlý komplex dnes zahrnuje vedle třech hlavních budov i obnovenou věž, kapli, barokní strážní domek, zámecký park nebo arboretum se vzácnými stromy. Původně, odhaduje se, že na konci 13. století, ovšem na ostré skále vystavěli malý strážní hrádek. O tři století později mu renesanční podobu vtiskla dostavba, kterou financovala rodina Šlikových, tedy majitelů krušnohorských dolů. Do dnešních rozměrů dorostl v druhé polovině 19. století. Francouzský rod Buquoyových z hrabství Artois jej přebudoval do tehdy moderní anglické novogotiky.
Horní hrad Hauenštejn, foto: Aleš Novotný20. století – jako mnoha dalším podobným objektům – přineslo zkázu. Za druhé světové války bylo v zámku středisko Hitlerjugend. V roce 1948 zabavila Buquoyvým zámek komunistická strana, která areál proměnila v ubytovnu jáchymovských uranových dolů. V osmdesátých letech byl zámek využíván jako záchytný domov pro mladistvé; nakonec byl bez předchozího upozornění uzavřen. Jako nedostupný chátrající objekt se stal cílem loupežných výprav tak, jak to bylo v té době běžné: nejdřív zmizelo vybavení, posléze okenní rámy, podlahy, žulové kvádry a vlastně vše, co se dalo zužitkovat na chatách a chalupách. Krátce před revolucí se dokonce zvažovalo stržení celého objektu vyjma kamenné věže.
V tomto ohledu přišla revoluce právě včas. Zkraje devadesátých let se ruinou v kopci nikdo nezabýval. Jenže roku 1994 tu poprvé přelezl bránu dnešní hradní pán, Pavel Palacký (není to shoda jmen, jde o přímou příbuzenskou linii Otce národa Františka Palackého.) Pana Palackého i jeho hrad představujeme v následujícím videu.
Ve videu je použita skladba Duszo moja, hudba: Lenka Dusilová, text: Dorota Barová, Lenka Dusilová a Baromantika, © 2014 SUPRAPHON a.s. a skladba Monotronka, hudba: Lenka Dusilová, Lenka Dusilová a Baromantika, © 2014 SUPRAPHON a.s.
Kamera: Miloš Dvořáček, střih: Michal Matějka