Muzika, kterou si můžeme obléct. Výzkum vysvětluje pravidla tričkové etiky

Trička pomáhají vytvářet identitu posluchače – je to něco jako hudební nosič, který si však můžete obléci a pochlubit se s ním světu. Lze se skrze ně přihlásit k žánru nebo k oblíbené kapele, identifikace zde funguje doslova na první pohled. Pro spoustu lidí sbírka triček nahradila sbírku fyzických nosičů s hudbou. Jako módní doplněk jsou navíc relativně levná, přesto pro muzikanty tvoří oděvní merchandise nezanedbatelný zdroj přivýdělku, obzvláště v éře, kdy se fyzické nosiče staly víceméně raritou. Potud je vše relativně snadné. Ovšem když jde o to, jak správně taková trička nosit, ocitáme se na půdě dost nejisté.

V polovině letošního července zveřejnil web Rush Order Tees, navázaný na jednoho z největších amerických distributorů merchandise, výsledky  průzkumu týkajícího se „kapelních triček“. Vzorku čítajícímu zhruba jeden tisíc fanoušků byly položeny otázky týkající se šuplíkových sbírek, nakupovacích návyků i správného nošení triček na koncerty. Je to zajímavá sonda do fanouškovských duší, byť průzkum ukázal, že mezi příslušníky jednotlivých žánrů jsou minimální rozdíly – trička milují všichni, od ortodoxních metalistů po posluchače K-popu. A své kolekce si hýčkají.

Nejpočetnější sbírky mají fanoušci heavy metalu; vlastní v průměru sedmnáct kapelních triček, u ostatních žánrů je to jedenáct. Nejvíc za ně nicméně utratili přívrženci punku, zhruba 600 dolarů. Nejoblíbenější kapelou na tričkách jsou AC/DC, jejich merchandise vlastní každý pátý z oslovených. Následují Aerosmith a Queen. Nejvíce se nakupují na internetu a cena, za kterou by většina fanoušků při koupi trička už nešla, je padesát dolarů. Více než třetina respondentů nosí kapelní trička alespoň jednou týdně.

Bez zajímavosti není pohled na secondhandový trh. Takzvané „vintage T-shirts“ vlastní přes šedesát procent respondentů a nakupují se hlavně na internetu. Vede eBay následovaný běžnými oděvními second handy, teprve pak bodují specializované obchody na použitá trička. Tady co do zájmu vedou staré žánry jako blues a folk. Trička se rovněž dědí z rodičů na děti – týká se to zhruba patnácti procent respondentů.

Nošení kapelních triček určují pravidla odrážející vážnost, s níž fanoušci k hudbě přistupují. Zmíněný výzkum naznačuje základní obrysy tričkové etiky a etikety. Třicet procent respondentů si myslí, že není v pořádku nosit trička kapel, které dotyčný nemá naposlouchané. Kdo nezná alespoň deset písní interpreta, neměl by si je vůbec kupovat. Čtyřicet procent vyznává pravidlo, že jediná skutečně autentická trička jsou ta, která prodávají kapely na koncertech. Stejný počet dotázaných si myslí, že je v pořádku koupit si před koncertem tričko a pak s ním jít pod pódium; nicméně třicet procent dotázaných má za to, že zakoupit tričko přímo na akci a pak si ho hned vzít na sebe, je prohřešek.

Nosit trika kapel na jejich koncert, anebo ne? Mezi fanoušky je to předmětem roky trvající diskuze. Když se na toto téma zeptali na webu Uproxx publicisty Stevena Hydena, vysvětlil, že tady se úzus liší žánr od žánru. Jít na Iron Maiden v tričku Iron Maiden je výrazem úcty k metalové legendě, ale pokud posluchač půjde na aktuálně trendovní indie kapelu v jejich merchandise, okolí bude mít spíše pocit přílišného „hujerství“. „Budou se na tebe dívat, jako že se moc snažíš být cool a staneš se objektem posměchu,“ píše Hyden.

Nošení triček je totiž součástí subkulturních kódů, které jsou pro outsidera někdy těžko pochopitelné. Opovržení můžete sklidit i tehdy, když si vezmete tričko dříve undergroundové kapely z období, kdy se už zaprodala hudebnímu průmyslu, a tudíž ztratila kredit – klasickým příkladem je Metallica a trička s motivy desek, které vydali po roce 1992. Anebo nosit merchandise blackmetalových kapel, jež se hlásí k extrémní pravici. A když si na sebe vezmete kapelní tričko, které je dostupné v některém z velkých módních řetězců, buďte připraveni na to, že vás nějaký „ortodoxák“ může začít zkoušet ze znalosti diskografie zmíněné kapely. A běda, když nebudete znát jejich debutový singl vydaný na obskurní značce!

Před pandemií přinášela trička (případně mikiny nebo čepice) kapelám mezi patnácti a třiceti procenty jejich celkového výdělku. Když se koncerty vloni na jaře zastavily, nabral prodej kapelního merchandise na důležitosti a spousta muzikantů prosila fanoušky o podporu touto cestou. Krátkodobě to fungovalo, prodeje upomínkových předmětů mírně narostly. Ale nadále platí, že nejvíc triček (a také vinylů) prodávají kapely po koncertě, kdy využívají euforie fanoušků, kteří si z akce chtějí něco odnést domů. Když se nyní koncerty pomalu vrací, snad na tento rituál fanoušci nezapomněli a prodeje kapelních triček se opět rozjedou.