Londýnští hudebníci Sault pozoruhodně demonstrují dočasnost existence
Nové album Sault přišlo bez ohlášení. Stejně jako všechna předchozí. Londýnský kolektiv si od svého předloňského příchodu na scénu drží od médií odstup, neposkytuje rozhovory, desky nevysvětluje v tiskových zprávách. Snaží se komunikovat výhradně hudbou.
„Anonymové“ Sault vydali na konci letošního června album NINE a oznámili, že nahrávka bude v distribuci dostupná pouze devadesát devět dní. Na webové stránce kapely, která inovativně míchá R&B, jazz a taneční beaty, běží počítadlo odměřující čas, jenž desce „zbývá“. Zároveň si zde album můžete stáhnout v digitální podobě nebo objednat vinyl, což jsou dvě možnosti, jak pátou studiovou desku Sault poslouchat i po 1. říjnu, kdy zmizí z internetu. Jsou exkluzivita a omezená životnost v dnešním digitálním světě zbytečným gestem? Anebo Sault chtějí říct něco zásadnějšího?
Zkus překonat ten kopec
Album NINE se soustředí na příběhy lidí vyrůstajících v takzvaných council estates, tedy sídlištích s městskými byty, které obvykle obývají nízkopříjmové skupiny obyvatelstva. Některé písně uvozují audio výpovědi, v nichž obyvatelé hovoří o pouličním násilí nebo o závislosti na alkoholu či drogách a o tom, jak snadné je do obojího spadnout, když se ocitnete na společenském dně. V segmentu Mike´s Story jakýsi muž vypráví o momentě, kdy zjistil, že v pouliční rvačce zemřel jeho otec a jak to ovlivnilo jeho další život. „Nechceme, aby nás nikdo litoval, ale když slyšíme policejní sirénu, vždycky nás to rozhodí,“ konstatuje ve skladbě You from London hostující rapperka Little Simz.
Pusťte si skladbu You from London z letošního alba Nine londýnského kolektivu Sault, repro: Amazon Vloni Sault vydali dvě desky, obě se jmenovaly Untitled, přesněji jedna Untitled (Black Is) a druhá Untitled (Rise). Posluchačům na nich servírovali euforický mix houseu a R&B oslavující hrdost i nezdolnost přistěhovalců a jejich potomků při snaze čelit nepřízni osudu. Materiál z NINE má ovšem blíž k předloňským deskám 5 a 7, jež byly minimalističtější a zlověstnější. Úvodní Haha na letošním albu nabízí kouzelné gospelové intro, jenže pak se spustí ničivá basová linka tracku London Gangs a začne zběsilý úprk živých perkusí evokující společenský tlak. „Zkoušíš to, ale ten kopec je příliš vysoký,“ zpívá v refrénu ženský sbor, který je poznávacím znakem zvuku Sault.
Stručná historie mazání
Vymazat nahrávku po třech měsících ze streamovacích služeb je neobvyklé rozhodnutí. Internetová distribuce díky své neomezené trvanlivosti umožňuje nahrávkám delší životnost, než když se fyzické nosiče musely tísnit v regálech obchodů. Kapely teoreticky můžou z nahrávek vydělávat delší dobu, byť v praxi desky obyčejně po pár týdnech zapadnou v moři dalších a dalších novinek.
Pro podobný krok chybí precedens. Většina zajímavých příběhů „vymazávání“ hudby pochází ještě z časů fyzických nosičů. Singl kapely Manic Street Preachers nazvaný Masses Against Classes se exkluzivně prodával jediný den – 10. ledna 2000. Podobně to mají i desky vydávané v rámci Record Store Day, dne, který má podpořit existenci obchodů s hudebními nosiči; nejrůznější raritky však často žijí svůj druhý život v sekundárním prodeji.
Zničit všechny zbývající kopie úspěšného singlu Crazy se v roce 2006 rozhodlo duo Gnarls Barkley. Píseň strávila devět týdnů na vrcholu hitparády, což podle nich úplně stačilo. „Chceme, aby si lidé píseň pamatovali v dobrém a nebylo jim z ní špatně,“ vysvětlili tehdy svůj postup. O tom, jak se britští provokatéři The KLF rozhodli vymazat z historie, jsme už na tomto místě psali.
Kontroverzní je i samotná myšlenka exkluzivity, s níž se poslední roky silně operovalo v debatách o udržitelnosti nynějšího distribučního modelu. Sloužila jako zbraň v tzv. streamovacích válkách, v nichž se o posluchače přetahovaly služby jako Tidal, Apple Music a Spotify. Rappeři Jay-Z a Kanye West například omezili vydání svých desek jen na první ze jmenovaných služeb, kdo si je chtěl poslechnout, musel zaplatit předplatné Tidalu. Taylor Swift pro změnu bojovala proti podhodnocení své hudby a odmítla nahrávky umísťovat na služby, které dovolily streamovat hudbu zdarma. Do těchto debat rázně vstoupila pandemie, v níž se hudebníkům zbaveným možnostem koncertovat hodilo být úplně všude.
A pak tu jsou muzikanti publikující nahrávky výlučně na fyzických nosičích. Je jich čím dál méně. Sault se s NINE vlastně ocitnou za tři měsíce mezi nimi. Na první pohled to vypadá to, že se londýnský kolektiv snaží exkluzivitou přinutit posluchače, aby si album stůj co stůj poslechli. Jenž co když existuje ještě jiný důvod? Krátká životnost nové desky Sault by mohla být metaforou omezených životních možností, které mají k dispozici lidé pocházející z městských domů, o nichž na NINE zpívají.
„Tvoje energie krade ze mě to nejlepší. Vzpomínám si, že když jsme byli mladí, tak ses skamarádil se zbraní, zamiloval ses do ulic. Odešel jsi v září, a teď už máme únor,“ zpívá hostující Cleo Sol v písni Bitter Streets a dává hlas ženám, jejichž milovaní muži skončili svůj život předčasně vinou pouličního násilí. Jejich čas byl obdobně omezený jako ten, který Sault vyměřili své nové desce.
