Když vás uzamknou. Písně z imaginárních klubů Loraine James

Příběhy hudebníků z časů lockdownu jsou si v něčem podobné. Protiepidemická opatření jim znemožnila dělat to, co je baví, zbavila je velké části příjmů a přinesla deprese, beznaděj, nejednou i ztrátu inspirace. Loraine James navíc pandemie zastihla v okamžiku průlomu: čerstvě dostudovaná jednadvacetiletá hudebnice vydala na konci roku 2019 album For You and I, na něž se snesly oslavné fanfáry včetně triumfu v několika výročních anketách. James namíchala unikátní koláž klubových beatů, experimentálních postupů a silných emocí – tedy: avantgardní elektronika, jež neztratila kontakt se slastí taneční scény.

Nahrávka For You and I slavila úspěchy, aniž to Loraine James přineslo něco hmatatelného. Zůstala vinou pandemie zavřená v bytě a hroutily se plány na natočení další studiové desky. Namísto inspirace přišly deprese. Ocitla se mimo záchrannou síť své LGBTQ+ komunity i klubberů, do toho z USA přicházely zprávy o policejních vraždách a demonstracích proti rasismu. Konec pandemie se zdál být v nedohlednu.

„Tohle nejspíš nikdy neskončí. Necítím nic, informační přetížení. Neviděla jsem rodinu ani přátele. Zdá se mi, jako kdyby se zdi přibližovaly k sobě,“ mumlá James v titulní skladbě nynějšího alba Reflection do chladných beatových rampouchů, které prořezávají ticho. „Cítím něco a necítím nic. Všechno bude fajn, myslím. Mám pocit, jak kdyby mi měla vybouchnout hlava,“ střídají se nesourodé postřehy v rychlém sledu. Pocity, jichž jsme se v průběhu minulého více než roku nejspíš dotkli všichni – úzkost bez konce, zastavený čas, mizerné vyhlídky. To je album Reflection, kolekce futuristických balad pro imaginární kluby, kde není nutné tancovat.

Loraine James při práci, v klubu, zdroj: Hyperdub

Loraine James patří pod křídla britského labelu Hyperdub. Založen byl roku 2004 a výrazně je zapsán v povědomí fanoušků alternativní hudby. Muzikanti jako Burial, Ikonika nebo Lee Gamble vysvlékli elektronickou hudbu z taneční funkcionality a otevřeli ji novým možnostem vyjádření. Nahrávky Loraine James vycházejí z tohoto volnomyšlenkářského přístupu, který Hyperdub dlouhodobě pěstuje – v autorčině unikátní nadžánrové syntéze jsou slyšet vlivy aktuální horečky drillu i kybernetického R&B ze začátku tisíciletí, stejně tak dřevního techna nebo tučných subbasů dubstepu. Uzamknout její hudbu do jedné škatulky nelze.

Zatímco For You and I i loňské EP Nothing se vesměs obešly bez vokálů, novinka ve velké míře využívá hostující vokalisty – jsou to vesměs mladé talenty z britské undergroundové scény. Ve skladbách Build to Last a Black Ting dělají rappeři Xzavier Stone a Le3 bLACK věci, které rappeři obvykle dělají – mluví o úspěchu a o svých aspiracích, ovšem James používá jejich hlasy coby hudební nástroj, jejž vplétá do dekonstruovaných beatů a ujetých syntezátorových melodií.

Ty nejdůležitější věci však na Reflection říká sama Loraine. Ve skladbě Running Like That slyšíme monolog vnitřních hlasů, které hrdinku písně přesvědčují, aby vylezla ze své ulity a zkusila být víc s lidmi. „Měla bys to někdy zkusit, není to tak těžký… Jen otevřeš pusu a něco řekneš,“ přesvědčuje sebe sama.

Loraine James, Running Like That, zdroj: youtube

V klipu Roba Heppella k této skladbě projíždí Loraine James v autě krajinou, již pohlcuje neúprosný oheň. Hoří stromy i domy ve vesnici, a když míjí kostel, na jeho vývěsní ceduli visí nápis: „Zachraň se, kdo můžeš.“ Apokalyptická vize chce možná připomenout, že pandemie je už nějak pod kontrolou, ale svět čekají větší výzvy. Album, které se zrodilo z chmur izolace a nejistoty, nakonec ze všeho nejvíc sděluje, že vlastně není kam utéct. Z některých pocitů se lze vyzpívat, beztak ovšem bude nutné se nadosobním problémům postavit čelem.