Pozor, na co se díváte!

Grafický design se v době digitální komunikace stal mocným nástrojem. Jednoduchá a chytlavá hesla jsou základním prostředkem, stylizované obrázky nositelem poselství. Sdílet může každý. Prezentovat svůj názor lze i sloganem na tričku vlastnoruční výroby. Některé příklady, které Design Museum ukazuje, se proto vybaví většině návštěvníků. Například slogan „Je suis Charlie“, jenž se rozletěl po sociálních sítích po střelbě v pařížské redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo. Objevil se i na stranách tištěných novin a stal se symbolem vzdoru proti terorismu a solidarity s oběťmi. Naopak mezi možná méně známé exponáty může patřit dvoumetrová nafukovací žlutá kačena. Její dvanáctimetrová předchůdkyně se stala ikonou protestů proti brazilské prezidentce Dilmě Rousseffové v roce 2016. V brazilské portugalštině totiž přísloví „To pay the duck“ („Zaplatit kachnu“) znamená neférové placení za cizí chyby.

Značný vliv získal grafický design díky rozmachu a celosvětové dostupnosti internetu. Expozice ukazuje využití nejrůznějších médií k demonstraci konkrétního postoje. Od klasických, jako jsou titulní strany novin, přes oblíbená trička, rozměrné poutače, až po tradiční vlajky, plakáty či již notoricky známou Anonymous Mask, původně znázorňující stylizovanou podobu Guye Fawkese. Historický exkurs symbolů končí v opravdu nedávné „současnosti“. Vystaven je i jeden z bannerů, které se objevily na balkonech Bowater House, jednoho z domů Golden Late Estate v samém centru Londýna, na konci minulého roku. Rezidenti jimi protestovali proti výstavbě nového výškového domu, který se má objevit na protější straně ulice. Z balkónů orientovaných ke staveništi vysely na míru vytvořené plachty v pestrých barvách s jednoduchými slogany, jako například „Listen Here“, „Children need sunlight to grow“ nebo „Land Grabbing Sucking Shunts“. Vytvořila se tak mimo jiné barevná podívaná, kterou nešlo přehlédnout. Kolemjdoucí se zastavovali, fotili ji a studovali nápisy. Nutno podotknout, že tento protest skončil bez kýženého výsledku: zatímco vyvěšená hesla již zmizela, kolem rozrůstajícího se staveniště chodíme dál…

Pro snadnější orientaci je expozice rozdělena na tři sekce. První, s názvem Power, ukazuje, jak využívají grafického designu vlády i jejich oponenti. Najdeme zde příklady z amerických voleb nebo původně sovětské plakáty proměněné na kampaň za práva gayů. Druhá, největší ze tří částí, nese název Protest a zahrnuje veškeré předměty sloužící občanskému aktivismu. V části poslední, Personality, pak vidíme, jak pomáhá grafický design reprezentovat a utvářet přední politické osobnosti.

K výstavě Hope to Nope: Graphics & Politics 2008–2018 připojilo Design Museum upozornění: exponáty nemusí vyjadřovat názor, s nímž se tato instituce ztotožňuje. Přesto si lze myslet, že již názvem výstavy odkrývá svůj politický názor. Slovo „hope“ v titulu expozice odkazuje k červenomodrému plakátu z politické kampaně Baracka Obamy, který vytvořil umělec Shepard Fairey. Slovo „naděje“ („hope“) je na něm napsáno pod Obamovou podobiznou. „Nope“ („ani náhodou“, „vůbec ne“) se pak vztahuje k satirické podobě tohoto obrazu, která vznikla během posledních prezidentských voleb a zobrazuje stávajícího amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Téma londýnské expozice přichází v době, kdy vlády na celostátní úrovni řeší manipulaci skrze sociální sítě a současně vrcholí jednání o Brexitu (který je na výstavě samozřejmě také zastoupen). K zásadní roli grafického designu v nynější společnosti se vyjadřují rovněž instituce, které k němu zdánlivě nemají tak blízko. Na sklonku minulého roku a počátkem toho stávajícího bylo například možné zhlédnout expozici s názvem Can Graphic Design Save Your Life? (Může grafický design zachránit tvůj/váš život?) v budově jiného londýnského muzea – Wellcome Collection. Muzeum pojmenované po siru Wellcomovi, farmaceutovi a sběrateli, se zaměřuje na téma života a lidského zdraví obecně. V expozici věnované grafickému designu ve službách medicíny byly prezentovány krabičky rozličných léků, ale i silně emotivní plakáty na tísňovou linku.

Autorka je historička umění a umělecká publicistka

Pohled do výstavy Hope to Nope: Graphics & Politics 2008–2018, instalované v Design Museu v Londýně, foto: Benjamin Westoby