První republika „jela“. Co všechno se dokázalo v Plzni mezi válkami

Kromě již zmapovaných plzeňských fenoménů, jakými jsou interiéry Adolfa Loose nebo dílo architekta Hanuše Zápala, se kniha věnuje dosud veřejnosti méně známým realizacím a objektům. Především ale: představuje velkolepou proměnu Plzně od celkového urbanistického vývoje, výstavby veřejných budov a proměn veřejného prostoru přes architektonicky významné soukromé vily a interiéry až po stavbu výstaviště, kasáren, průmyslových budov i sociálního bydlení. Ukazuje se, že v ohledech urbanistického plánování se máme z meziválečné éry čemu učit. Třeba tomu, jak budovat město jako příjemné místo pro život, s dostatkem zeleně i občanské vybavenosti.

Snad více než kdy jindy se v případě této expozice projevuje nedostatečná plocha, kterou má galerie k dispozici. O to větší je požitek z knihy, přinášející několikanásobné množství obrazového materiálu a cenných informací. Je až neuvěřitelné, jakou výraznou změnou město v popisovaných letech prošlo, kolik významných budov vzniklo. I přesto, že na rozdíl od Hradce Králové (jehož označení Salon republiky název výstavy parafrázuje), se vesměs nestavělo na zelené louce, nýbrž v již živoucím městě.

Slibný vývoj Plzně překazila druhá světová válka, a zvláště pak éra socialismu, kdy se z centra západočeské metropole vytratil život. Jádro města, které dříve bylo takzvaně dobrou adresou, se stalo dopravní tepnou, řada domů podlehla demolici, bydlení bylo odsunuto do nových panelových sídlišť. Kromě vyčerpávající výpovědi o architektonicky plodné a hodnotné éře let 1918–1938 tak výstava i kniha mimoděk přinášejí žalostnou výpověď o dnešku. Při pohledu na modely staveb, dobové fotografie i dobové filmové dokumenty totiž vyniká fakt, že chyby, napáchané před revolucí, se ani třicet let po ní nepodařilo napravit. Mnoho staveb buď nadále chátrá, případně jim hrozí demolice.

V řadě případů se vývoji těžko dalo zabránit. Tak tomu bylo například u bývalého kina Elektra, které bylo zestátněno po roce 1948 a po revoluci v rámci privatizace přešlo do rukou soukromého majitele. Ten se snažil nějakou dobu kino provozovat, současný majitel pak v místě vybudoval asijskou tržnici. Dnes lze jen polemizovat, zda by tomuto stavu bývalo předešlo včasné zapsání funkcionalistického biografu mezi památkově chráněné budovy.

I dnes jsou některé pozoruhodné stavby v ohrožení. Stále trvá záměr města prodat budovu Komorního divadla, původně Lidové university Husovy s biografem, a přilehlou budovu sekretariátu komunistické strany, původně sídla Hasičské vzájemné pojišťovny. Běží o funkcionalistické budovy, zvláště v druhém případě poškozené pozdějšími úpravami. Byla by škoda, aby na jejich místě vznikl obchoďák, tržnice nebo herna. „Komplex budov na rohu Americké a Prokopovy je velmi cenný, a to jak po stránce urbanismu, tak architektury. Hodnotu by však mohl mít i pro město, představím-li si například nevyhovující podmínky některých institucí včetně kanceláří odborů magistrátu v různých podkrovích nebo ve dvorních traktech,“ uvažuje Petr Domanický.

Leo Meisl: pavilon Měšťanského pivovaru na výstavišti, 1938. Z výstavy Pracovna republiky. Architektura Plzně v letech 1918–1938, foto: soukromá sbírka

Za promarněnou šanci města lze považovat také neodkoupení bývalé slovanské porodnice, původně ovšem velkolepé školy, která disponovala například vlastním bazénem i hvězdárnou. Budova je v rukou soukromého majitele a rovněž chátrá. Zástupci města přitom hovořili o záměru upravit budovu pro potřeby domova seniorů.

V současné době se uvažuje například o revitalizaci prostoru po zbořeném Domě kultury a obchodním domě Prior, kde má vzniknout nová čtvrť. Má ji vybudovat společnost Ameside, dceřiná společnost již zmiňované firmy Amadeus, jejíž původní záměr Plzeňané v referendu zablokovali. Vše je zatím ve fázi studie. Na konci loňského roku obdržel Magistrát města Plzně od České komory architektů dopis s nabídkou pomoci v oblasti koncepčního rozhodování o území města, v přípravě strategického a územního plánu, při výběru zhotovitele veřejných zakázek nebo při ustanovení pozice městského architekta. Zbývá doufat, že zástupci města nabídku přijmou.

Pracovna republiky. Architektura Plzně v letech 1918–1938. Autor a kurátor výstavy Petr Domanický. Západočeská galerie v Plzni, výstavní síň „13“. Výstava trvá do 3. března 2019.

Petr Domanický: Pracovna republiky. Architektura Plzně v letech 1918–1938. Vydaly Západočeská galerie v Plzni a Starý most, 256 stran, doporučená cena 380 korun.