Skvělé Soderberghovo sportovní drama natočené na iPhony

Základní situace filmu je následující: v NBA momentálně probíhá výluka, takže se nehrají zápasy a pozice řady účastníků basketbalového byznysu včetně samotných hráčů jsou čím dál ohroženější. Na vlásku visí i zaměstnání sportovního agenta Raye Burka. Rozhodne se proto rozjet komplikovaný komplot, který má za cíl obrátit stávající situaci na hlavu. A během jeho rozvíjení tráví hodně času svižnými, chytrými úvahami o tom, co všechno je špatně v současném vrcholovém basketbalu.

Scénář, který napsal Tarell Alvin McCraney, držitel Oscara za film Moonlight, je mimořádně promyšlený, ale zároveň lehkonohý. Není v něm žádná scéna samotného basketbalového zápasu, všechno se odehrává v zákulisí, kde se hraje zejména pomocí slov. Postavy si vyměňují duchaplné repliky v rytmu zběsilých přihrávek, až je někdy těžké usledovat, co všechno se tu vlastně řeší. Kromě cynických obchodních praktik vysokých činitelů NBA, kteří ze zaměstnanců dělají figurky ve vlastní profesionální hře, se film jízlivě otírá o úděl černošských hráčů, který je tak trochu pokračováním otroctví jinými prostředky, ale také o další patra složité sportovní mašinérie, do níž patří i agentury, jež musí lavírovat mezi oběma hrami – tou sportovní a tou obchodní. Kontrast obou „her“ ještě zvyšují vložené scény, kde jednotliví skuteční hráči NBA mluví na kameru o svých kariérách.

Podívejte se na trailer k snímku High Flying Bird, foto: Harper Road Films /Netflix, video: YouTube

McCraneyho konverzační výměny se Soderberghovi podařilo proměnit v rychlý, ale přehledný a hlavně úhledný audiovizuální dribling napříč chladnými manažerskými kancelářemi, luxusními restauracemi a saunami, ale také samotnými hřišti. To, že McCraneyho až literárně rafinované dialogy fungují i v mluvené řeči, je určitě především zásluha hereckého ansámblu, který Soderbergh posbíral zejména z tváří známých ze špičkových televizních seriálů (od hvězdy seriálu Atlanta Zazie Beetz po veterána z legendárního Twin Peaksu Kyleho MacLachlana). V čele stojí André Holland v roli Raye, který téměř nesleze z obrazovky a ve většině scén určuje konverzaci. Hvězda Soderberghova seriálu The Knick nebo zmíněného filmu Moonlight dokáže v High Flying Bird skvěle vyzařovat odhodlanou energii i zahořklou vyčerpanost unaveného pěšáka v tvrdé hře. Zvláštní agrese vyvěrající z nemožnosti oddechu je typická pro celý tenhle snímek včetně dvou písní v podání Richieho Havense – úvodní titulní High Flying Bird a závěrečný song Handsome Johnny.

Stejně jako Soderberghův předchozí titul – Unsane (Nepříčetná) – je High Flying Bird natočen na smartphony, což je technologie výrazně šetřící rozpočet, ale zároveň diktující vlastní estetiku. Soderbergh ji opět dokázal výborně využít, i když tentokrát zcela jinak než v předchozím psychothrilleru. High Flying Bird nijak neupozorňuje na to, že byl natočen na smartphone a méně pozorní diváci si toho možná ani nevšimnou – zvolená technologie se projevuje hlavně v detailech. Snadno přenositelná a umístitelná snímací technika umožnila natáčet dlouhé konverzační záběry v pohybu a snímat z nezvyklých úhlů a v autentických prostorách barů nebo ulic. Barevné ladění záběrů dělá z kanceláří a městských prostor ještě chladnější a odlidštěnější lokace. Veliká hloubka ostrosti obrazu způsobuje, že okolní prostor obklopuje postavy až klaustrofobně, což přidává na pocitu, že sledujeme hrdiny pohybující se uvnitř obří pasti.

Steven Soderbergh natáčí High Flying Bird – a jak ten záběr vypadá, to spatříte na další fotografii, foto: Harper Road Films /Netflix

Pro Soderbergha zřejmě měl McCraneyho skvělý scénář i důležitý osobní rozměr. Stejně jako hlavní hrdina Ray Burk, tak i Soderbergh se řadu let snaží být sólovým hráčem v obří mašinérii filmového průmyslu. Proto také točí na smartphony a prohlašuje, že se mu lépe pracuje s televizními a webovými společnostmi než s hollywoodskými studii. High Flying Bird je od začátku naprostý truc-projekt, a to nejen Soderbergha, ale i černošského herce André Hollanda. Celý snímek je do velké míry především Hollandův projekt. Uznávaný herec, který se zatím objevoval především (ve výrazných!) vedlejších rolích, tady tvoří nejen středobod příběhu; důležitou pozici měl i za kamerou. Film vznikl v jeho nově založené společnosti Harper Road Films – a Holland byl i výkonným producentem High Flying Bird. Kromě toho dal dohromady celý tvůrčí tým. Jako velký fanoušek baseballu chtěl už dlouho natočit snímek o afroamerických vrcholových sportovcích, k čemuž ho inspirovala i vlivná kniha The Revolt of the Black Athlete z konce šedesátých let, která se nakonec ve filmu také objeví. Právě Holland k projektu přizval McCraneyho a nakonec i Soderbergha.

Přesně v soderberghovském duchu se High Flying Bird vyhnul klasickým distribučním cestám. Premiéru měl letos na festivalu Slamdance, což je undergroundovější obdoba slavného indie festivalu Sundance. Na Slamdance se promítají většinou nízkorozpočtové DIY projekty. Necelé dva týdny nato se film objevil na Netflixu. Soderbergh se přitom nechal slyšet, že plošné uvedení na Netflixu je podle něj nejrychlejší a nejefektivnější způsob, jak si film může najít cestu ke svému publiku. Narážel přitom na drahý a komplikovaný proces běžného uvádění filmů na různých platformách (v kinech, na domácích nosičích, v televizi), který není příliš výhodný pro malé nezávislé snímky bez prvoplánové marketingové strategie.

V lepším případě si Soderberghova novinka ve spletité a obrovské nabídce Netflixu své diváky najde. Bezpochyby si to zaslouží. Není dokonce vyloučené, že se jí podaří rozpoutat alespoň nějakou diskusi o etice současného vrcholového sportu. Nebo i filmového průmyslu.

High Flying Bird (USA, 2019, 90 minut)
Režie, kamera, střih: Steven Soderbergh, scénář: Tarell Alvin McCraney, hudba: Thomas Newman, scénografie: Andy Eklund. Hrají: André Holland, Zazie Beetz, Melvin Gregg, Zachary Quinto, Kyle MacLachlan, Bill Duke, Sonja Sohn, Glenn Fleshler, Caleb McLaughlin, Michelle Ang, Jeryl Prescott a další.