Rozhovor: Lidi moje filmy milují, anebo je nenávidí, říká filmař Moritsugu

Jon Moritsugu má dosud na kontě sedm celovečerních filmů, řadu krátkých snímků a hudebních klipů. Jeho díla byla prezentována jak na předních filmových festivalech (Sundance, Cannes, Berlin, Rottedam, Benátky, Toronto), tak v galerijních prostorech (MoMa, Guggenheim, Whitney apod.).

Snímek z filmu Mod Fuck Explosion (1994), zdroj: Jon Moritsugu

Moritsugu se narodil roku 1965 v havajském Honolulu. Filmově na sebe upozornil již svým prvním, krátkým snímkem z roku 1986 Mommy, mommy where’s my brain? Vytvořil jej ještě jako student Brownovy university v Providence, sídlící v americkém státě Rhode Island. Na této soukromé škole, která náleží k prestižnímu uskupení Břečťanová liga, Moritsugu studoval sémiotiku a kritickou teorii. První významný úspěch se dostavil s krátkým filmem Der Elvis (1987), který časopis Village Voice zařadil mezi Top 50 filmů osmdesátých let a deník New York Times jej nazval „třiadvacetiminutovou jízdou řízeného chaosu“. Následovaly další krátké snímky, například experimenty My Degenaration (1990) či Hippy Porn (1991).

Roku 1993 vznikl Terminal USA, dnes už svého druhu kultovní film a zatím dílo s největší rozpočtem (asi 365 tisíc dolarů), který Moritsugu měl k dispozici. Jde o gore soap operu pojednávající o ne zcela standardní, japonsko-americké rodině, v níž se dění zvrhne v krvavou řež; čtyřiapadesátiminutový kus lze označit třeba jako post-punkovou psychedelii a dekadentní komedii. Terminal USA byl distribuován televizní společnosti PBS a vysílán ve více než dvou stovkách amerických měst. Po úspěchu, ale i kontroverzích, které Terminal USA vyvolal, Moritsugu natočil Mod Fuck Explosion (1994) – snímek o samotě, sebevraždě, násilí, nevinnosti, hledání identity a osamělé teenagerce toužící po lásce a kožené bundě. Jde o umělcovo erbovní dílo, díky němu se stal hvězdou amerického nezávislého filmu. Rokem 1997 je datován autorův triptych příběhů zkoumajících touhu po slávě ve světě, kde každý zná vaše jméno – Fame Whore; s ním se kromě jiného dostal do užšího výběru na výroční ceny Americké filmové akademie Oscar.

Snímek z filmu Terminal USA (1994), zdroj: Jon Moritsugu

Moritsugu se ovšem vrátil do tvrdších vod undergroundu a po krátkometrážním Cracku (1999) natočil celovečerák Scumrock (2002) o nezávislém filmaři, který se snaží natočit svůj masterpiece. Autorovým zatím posledním dlouhometrážním snímkem je sci-fi psychologický horor Pig Death Machine (2013). V současnosti Moritsugu připravuje svůj osmý celovečerní film Numbskull revolution. Patří se ještě dodat, že za klip No Future Shock (2011) pro známou Skupinu TV On The Radio byl nominován na Grammy.

Jon Moritsugu bývá řazen mezi umělce z okruhu Cinema of Trangression, který vychází ze stejnojmenného manifestu Nicka Zedda z roku 1985, v němž oddělil novou generaci undergroundových filmařů od strukturalistů a akademiků. Na manhattanské Lower East Side vznikla komunita výtvarníků, filmařů a hudebníků, kteří v kulisách porno kin a všudypřítomného heroinu vytvořili unikátní a vizuálně i koncepčně vyhraněné hnutí. Punk, porno, násilí, zlo, humor a nadsázka byly produkovány na nízkonákladové formáty Super8 a později VHS. Jenže Moritsugu se nikdy necítil být součástí tohoto hnutí a spíše jako solitér stojí na západním pobřeží Spojených států (na rozdíl od pobřeží východního, kde se formovalo a působilo ono hnutí Cinema of Trangression).

Jon Moritsugu, zdroj: IMDB

Zde přiložený videorozhovor byl natočen v květnu 2018 v Santa Fe, kde Jon Moritsugu žije a učí na Santa Fe Community College. Zpracování a realizace proběhly na Akademii výtvarných umění v Praze v rámci projektu Jon Moritsugu/Blue Box podpořeného z prostředků účelové podpory na specifický vysokoškolský výzkum, kterou poskytlo MŠMT v roce 2018.