Středem všeho byla Třebíč – mnohému navzdory

Zatímco někteří literáti sepisovali v roce 1983 své příspěvky do sborníku reportáží, próz a veršů Sklizeň světla oslavující dostavbu dukovanské jaderné elektrárny, nedaleko v Třebíči – v socialisticky rozvíjejícím se městě s rostoucími paneláky pro pracovníky elektrárny či pro zaměstnance mohutného obuvnického a punčochářského závodu BOPO Třebíč – psal výtvarník a básník Ladislav Novák (1925–1999) ve svém Letním dvojzpěvu: „Středem je tedy Třebíč, postupně demolovaná a rychle obrůstající stále novými a dalšími bloky paneláků, Třebíč ztrácející nenávratně svou původní tvář, Třebíč – ‚metropol jihozápadní Moravy‘, odkud se už asi nikdy nedostanu, protože zřejmě ani nechci.“ Středem v básni Letní dvojzpěv byl „tento dům“, „tato místnost“ a „deska tohoto stolu“.

Středem života i díla Ladislava Nováka byla tedy Třebíč. A také ovšem Český ráj, kde se v Turnově narodil a kam jezdíval. Experiment, surrealismus, ale i duchovní katolické kořeny, jimž se tak daří v kamenité půdě Vysočiny – a to jak v poezii, tak ve výtvarném díle. Ale hlavně Novák byl jedinečnou uměleckou osobností, v níž se mísily místní inspirace a vlivy vzešlé z kontaktů s velikány své doby, jako byli Vítězslav Nezval, Jakub Deml, Jiří Kolář či Mikuláš Medek. Taková byla tvorba Ladislava Nováka, kterou sebranou do dvou svazků nazvaných Dílo (do roku 1963 a do roku 1999) vydalo pražské nakladatelství Dybbuk. Pracoval na něm více než sedm let editor Petr Kuběnský (* 1986). K sestavení Díla se dostal skrze svoji lásku k experimentální poezii šedesátých let. Ale i přes několikrát zde již zmíněnou Třebíč.

Ladislav Novák ve svém ateliéru v Třebíči, píše se rok 1978…, foto: Michal Resl

„V době dospívání jsem do Třebíče jezdil celkem často, takže úplně chápu, co na ní Nováka přitahovalo. Je to takový mikrokosmos sám o sobě – město, kde nic nestojí tak docela na rovině, tajemné a křivolaké uličky židovského ghetta s mnoha tajnými průchody, bohatá historie a okolo nádherná krajina Oslavky a Vysočiny vůbec. Novák miloval vycházky do přírody – ať do okolí Třebíče nebo do Českého ráje, odkud pocházela jedna strana jeho rodiny. A tajemná aura města ho neustále inspirovala, což je znát bezmála v každém druhém textu,“ popisuje Petr Kuběnský, bohemista z Masarykovy univerzity, který ostatně v roce 2014 obhájil diplomovou práci nazvanou Literární dílo Ladislava Nováka.

„Z opačné strany – zajídali se mu místní lidé a celkově ten způsob sousedské ‚vzájemnosti‘, kdy mu každý vidí do talíře a drby o něm mohou vesele kolovat, protože jako umělec představoval atrakci,“ pokračuje Kuběnský. „Novák to místním vracel jediným způsobem, který se mu nabízel – z místních ‚figurek‘ dělal objekty svých literárních perzifláží, což je hezky vidět v Malém slovníku naučném, ale i jinde. Třebíč mu neposkytovala stejné možnosti, které se nabízely v Praze – nemohl se tak často potkávat s podobně naladěnými lidmi, bylo obtížnější něco prosadit k publikaci, nemohl se vídat tak často se zahraničními umělci, kteří v 60. letech zajížděli do hlavního města, a dalo by se říct, že byl v Třebíči také pod větší kontrolou orgánů státní moci, neboť v Praze a v Brně bylo spisovatelů a výtvarníků výrazně víc, takže se pozornost o ně tak nějak víc rozdělila.“

Tenhle rozporuplný vztah k Třebíči a jejím obyvatelům se v devadesátých letech proměnil. Bezprostřední mocenský tlak zmizel, Novákovo dílo začalo být opět přijímáno veřejností díky výstavám a knihám a Novák došel ke stáru jakéhosi smíření. „Myslím, že vnímal Třebíč jako lásku na celý život – v dobrém i ve zlém,“ říká Kuběnský.

Dílo Ladislava Nováka, repro: Dybbuk

Přes rozsáhlost obou svazků (832 + 864 stran), doplněných o výtvarné reprodukce, nemáme nyní v rukou kompletní dílo Ladislava Nováka. Editor to ostatně ani nezamýšlel: „Stranou vydání jsem ponechal celé desítky jednotlivých textů, které nebyly uspořádány do ucelených souborů, rovněž většinu poměrně rozsáhlé gymnaziální tvorby a stejně tak mnoho básní z pozdních let Novákova života,“ píše v e-mailových odpovědích Kuběnský. „A pak je tu i otázka: Co nebylo nalezeno? Vždyť dvě sbírky básní se dodnes nenašly – a přece se nevzdávám naděje, že se někde časem objeví. Podobně jsem neobjevil jeho dvojjazyčnou divadelní hru Dovolená v Berlíně, kterou vypreparoval z německo-českého slovníku. A nepochybuji, že i jednotlivých vizuálních konstelací je víc, než se doposud podařilo najít. To už však bude dobrodružství pro další badatele,“ dodává brněnský bohemista.

Významnou roli při sestavování svazků sehrál Michal Resl, Novákův synovec, který má v držení autorovu pozůstalost. Kuběnského zaskočilo značné množství rukopisných materiálů a oba si notovali, jaká je škoda, že ty texty leží ladem a nedostanou se ke čtenáři. Přitom – měřeno jinými Novákovými souputníky – toho básník nevydal za svého života zase tak úplně málo. Tři knihy stihl publikovat v šedesátých letech a další klíčové soubory vyšly v letech devadesátých. Problém byl, co si s nimi počít – tedy zda s nimi nakládat coby s uzavřeným autorským objektem, či nikoliv. Novák totiž publikoval své klíčové texty téměř vždy v osekané podobě. Ale i tyto klíčové texty jsou nakonec vlastně kapkou v moři – netvoří ani čtvrtinu dvousvazkového Díla.

Procházet tvorbou Ladislava Nováka muselo být dobrodružství. Co bylo při tom pro editora nejzajímavější? „Dohledávání chybějících střípků. Poslední části preparovaných textů či ranou divadelní hru Zatímco si medíte mé dítě jsem našel náhodou na poslední chvíli u Medků, když už jsem pátrání v podstatě vzdal. Sbírka Zámostí, která měla na konci šedesátých let vyjít v Mladé frontě, vypadala na první pohled taky jako ztracený případ – a náhle se její vysázená předtisková kopie objevila ve známém pražském antikvariátu Ztichlá klika, kde mě ji laskavě nechali okopírovat. Neuspěl jsem naopak u pokusu najít rukopis k další nevydané sbírce Ortodoxní hereze, který se ztratil při transformaci brněnského nakladatelství Blok (tam vyšla i v úvodu zmíněná Sklizeň světla – pozn. autora) na počátku normalizace. Podobně neúspěšně jsem dopadl v případě ilegálně vydané juvenilní sbírečky Zpívající tulák (1944), u níž není doteď jasné, zda vůbec spatřila světlo světa,“ vypočítává Kuběnský.

Novákovo „šťastné období“ se podle editora kryje s érou jeho nejplodnější činnosti. Počátkem šedesátých let totiž díky Jiřímu Kolářovi a Bohumile Grögerové zjistil, že není ve svém tvůrčím hledačství nového výrazu osamocen, a začal eruptivně vynalézat jednu progresivní tvůrčí techniku za druhou. Ve vydaném Díle je to patrné: do období 1960–1965 spadá v podstatě polovina zveřejněných textů. A zpravidla jde o jeho nejzajímavější literární počiny. Když k tomu připočteme, že v této době objevil rovněž všechny výtvarné metody, které následující desetiletí rozvíjel, je bez pochybností, že to byla v jeho tvůrčí dráze kapitola nejplodnější a nejšťastnější.

Za normalizace se Ladislava Nováka dotýkaly rozličné perzekuce, byl sledován státní bezpečností a ještě k tomu byl přeložen na učitelské místo na třebíčské průmyslovce, kde coby humanitně zaměřený vyučující neměl mnoho kreativních příležitostí, jak se uplatnit. Přesto asi nejtěžší časy zažíval Novák kolem roku 1995, kdy mu krátce po sobě zemřeli jeho syn Petr a následně celoživotní partnerka Eliška.

Minulý režim dělal vše pro to, aby se na Ladislava Nováka zapomnělo, respektive se o něm moc nevědělo. I díky Dílu sestavenému Petrem Kuběnským se nic takového nestane.

Ladislav Novák se svými uměleckými tvory zvanými ichichvorové, rok 1978, foto: Michal Resl

Ladislav Novák
Portrét zapomenutého básníka

Měl dvě ruce dvě nohy
měl oči které viděly
měl srdce na pravém místě
takový to byl člověk

Jedl vuřty pil pivo plival po ulici
chodil s rukama v kapsách
díval se za ženskými
nedíval se na nic
jezdil tramvají chodil do kina
takový to byl člověk

Měl dva knoflíky vpředu u kabátu
dva knoflíky do tří knoflíkových dírek
měl příliš mnoho kapes u kabátu
pět prázdných kapes
takový to byl člověk

Jednou v parku utrhl lupínek
na lupínku byla rozmázlá saze
to není má vina že vidím
barvu sazí na oknech ve vzduchu i na nebi
zpíval o barvě sazí
zpíval o tom co viděly jeho oči
takový to byl člověk

Nevystupoval ve varieté
věděl že báseň není na prodej
to byla jeho smrt
přišel podzim
odlétli stěhovaví ptáci
neměl ani kožené boty
chodil jen v plátěných teniskách
nohy ho zábly
žaludek kroutil se v křeči
ale odmítl prodat své jméno
takový to byl člověk

Jeho básně zůstaly s námi

Ladislav Novák. Dílo I (–1963) a Dílo II (-1999). Dybbuk, Praha 2017.
(832 a 864 stran, doporučená cena každého dílu 541 korun.)

Na stránkách nakladatelství Dybbuk je možné si coby bonus k prvnímu svazku Novákova Díla stáhnout kolekci MP3 souborů s autorovou fonickou poezií a s některými dalšími nahrávkami z umělcovy pozůstalosti. A jako bonus k druhému svazku lze stáhnout PDF kopii Novákova samizdatového svazku z roku 1962 Muzeum uskutečněných i neuskutečnitelných objektů. Originál této knihy je uložen v Archivu Národní galerie v Praze a jeho součástí je zrcátko sloužící ke čtení obrácených částí textu.