Zpěvy houbařské připomenuté uprostřed zimy

Krajina na Vysočině je pokryta mírnou vrstvou sněhu, půdu zpevňuje jemný mráz, rodinným rekreačním objektem voní ranní čaj a vášnivý houbař v mimosezóně hledí z okna chalupy na začínající zimní den a přemýšlí, čím si zpestří víkend. Být tak léto nebo podzim, věděl by hned kam jít. Češi jsou nejlepší houbaři, psal v dnes již legendární básni Milan Kozelka. Ač je v jeho textu (celý na konci tohoto textu) více ironie než pochopení pro tuto podivnou zálibu jednoho středoevropského národa, autor se teď z undergroundového nebe nejspíše sám diví, jak mnohovrstevnatá je jeho vlastní báseň.

Češi houby sbírají, vaří z nich všemožná jídla a studují je. Nemálo amatérů je ochotno dokonce navštěvovat mykologické poradny a tam houby členit, zařazovat, přidělovat jim různé vlastnosti a charakterizovat je. A teď dokonce básník popisuje jejich duši, tvoří jejich mystické fotografie a skládá z toho poetický atlas hub, podle kterého určitě nevybírejte, co dáte do polévky. Ale když si knihu pročtete a prohlédnete, budete pak v lese s košíkem chodit a přemýšlet jinak, než doposud.

Houbař Pavel Jirásek v lese, foto: Roman Franc

Nyní pětapadesátiletý hudebník, literát, dokumentarista a poutník v letech Pavel Jirásek v letech 2001 až 2015 procházel českou a moravskou krajinou, kde s pomocí zvětšovacích skel a starých lup fotografoval duše hub. Jak je uvedeno, houbám potom naslouchal a vedl s nimi rozpravy. Výsledkem jsou snímky a jemné – tu krátké, tu delší – osobní básně.

Pavel Jirásek zde intimně i mysticky navazuje na vše, co mi utkvělo v paměti z tvorby jeho hudební i výtvarné skupiny Bratrstvo. Popisuje a poetizuje houby známé, neznámé, sbírané i opovrhované. Moje prababička říkávala všem neznámým a „neužitečným“ houbám žabiny. Mít tuto knihu v ruce, divila by se, kolik krásy lze v takových žabinách nelézt.

Jiráskovy bedly – zleva Bedla vysoká, Bedla vlnatá, Bedla bílá a Bedlička špičkovitá Foto: Pavel Jirásek

Král zvířat je lev a králem hub – alespoň v Česku – hřib. Ale zrovna o něm Pavel Jirásek takto nepíše, když použije slovo hřib, má katastrofický sen spojený s Brnem. Tak pojďme alespoň na suchohřib: „Sehnutý hřbet/ a ještě tak piliny do rakve/ Čí je to vůle tvrdohlavče?/ Nohy v rozedraných hadrech/ švábi kálící v dílenské špíně…“ Příběh přírody a lesa bude vždy spojený s příběhem lidským. A houby to vědí.

Mám rád tvoji starověkou nemodernost, bedlo: „Jen nesmíš vyrůst někde/ za billboardem/ v příkopu u dálnice/ mezi plastovými lahvemi/ a cigaretovými nedopalky. V knize najdete řadu hub, o nichž jste nikdy neslyšeli. Třeba taková slizečka porcelánová (Oudemansiella mucida): „Kdy dosáhneme dna/ v bezedné nádrži/ chtíče a krve/ Slizečko“. Tato slizečka má v knize fotografii i báseň, to slizečka ocasatá pouze fotografii. Pak je tu třeba snímek rosolozuba huspenitého (Pseudohydnum gelatinosum) a toho jste v lese určitě ještě neviděli.

Osobně mi chybí fotografie mé houby z nejoblíbenějších – syrovinky. Na úpatí Vysočiny jsme je právě s prababičkou sbírávali a ona ji pak jen tak, bez ničeho, položila na plotýnku kamen. Výtečná houba má od Pavla Jiráska tuto báseň:

Zbloudilá kravařko
Syrovinko

Dychtíš být něčím víc
než jen vemínkem pro slimáky?
Čarovným Jednorožcem laskaným
v panenském mechu?

I umění je tajemný zázrak
který naši nedokonalost pranýřuje
už pouhou svou existencí…

Pavel Jirásek není první ani poslední český básník zpívající o houbách. Jeho zpěv je jedlý a výtečný, i když si do košíku dal i houby trpké, nejedlé či jedovaté. Ale všechny krásné.

***

Pavel Jirásek
Hanebné Babky
od Mlžného Hvozdu

strojíce dychtivě při svítání
úklady paním

pod sukněmi hlavou dolů
vám usínají netopýři

flémujete jako obezřetný kozel
když cítíte vůni žneček

rozkročených naostro
na louce přípotoční

tu vůni vagín zadýchaných žen
po rybách a medu

po rozhrabaném senu…

***

Milan Kozelka
Houbaři

Angličani vymysleli Hyde Park,
Češi jsou výborní houbaři.
Japonci mají nejrychlejší vlaky,
Češi jsou výborní houbaři.
Američani vymysleli rokenrol,
Češi jsou výborní houbaři.
Němci zdokonalili haknkrajc,
Češi jsou výborní houbaři
a respektovaní chalupáři.
Italové vymysleli operu,
Češi jsou výborní houbaři.
Masajové mají největší péra,
Češi jsou výborní houbaři.
Švýcaři vymysleli Švýcarsko,
Češi jsou výborní houbaři.