Když utichnou ohňostroje, nastane ticho a je čas na houby
Knížka z bláta Johna Cage a Lois Longové je určena především dětem, rodičům však připomíná, že ke tvořivé hře stačí hromada hlíny, trocha vody a sluneční paprsky.
Patrně největší tuzemská podívaná posledních dní nebyla ke spatření v muzeu či galerii, nýbrž na obloze silvestrovské noci. Ohňostroje coby médium stojí poněkud na okraji vizuálního umění. Zčásti snad proto, že ve svých opulentních podobách bývají obvykle služebnou oslavou moci a bohatství svých zadavatelů. O oblibu širokých vrstev tím ovšem nepřicházejí.
Z dobře zvolené pozorovatelny lze jednou za rok sledovat vrstevnaté pyrotechnické krajiny, v nichž rozkošatělým obecním show sekundují mnohdy srovnatelné ohňostroje korporátní, doplňované nesčetnými světelnými ornamenty domácích oslav, jimiž probleskují osamocené výstřely z oken, balkónů a zahrad. Před takovým panoramatem lze uvažovat o socioekonomické stratigrafii, spekulovat o individuálních motivacích lidí a spřádat jejich možné příběhy. Navzdory zoufalství hasičů, zdravotníků a vší zvěře v doslechu a dohledu výbuchů dochází během této jedné noci k symbolickému převrácení řádu světa, kdy do pozadí ustupují všechny vyhlášky o nočním klidu a je dán průchod lidskému opojení a nezřízenosti. Je v tom cosi z prastarých rituálů vedoucích k obnovení všednodenních pravidel, avizovaných již během noci šamanem Vladimírem Menšíkem, promlouvajícím k nám z magických kostek (či stále plošších obdélníků), nazývaných televizí či rádiem.
Knížka z bláta, foto: nakladatelství Bylo nebylo
Počátek ledna je pak pro společnost logicky obdobím probouzení do reality norem a povinností. Rozespale působí i instituce pro výtvarné umění, které se v těchto dnech nijak nepředhánějí v zahajování výstav a pořádání kulturních událostí. Dobře totiž vědí, že svátky paradoxně vyčerpaná veřejnost o ně stejně nebude jevit výraznější zájem. Kola kulturního průmyslu sice nejedou naprázdno, navenek se to však projeví až za pár týdnů. Tím spíš je možné upřít pozornost k drobnostem, které jindy zůstanou neprávem opomenuty.
Za jednu takovou drobnost lze považovat i útlou Knížku z bláta, vydanou pražským nakladatelstvím Bylo nebylo. Prvním z jejích autorů je americký hudební skladatel John Cage (1912–1992), osobnost uznávaná nejen pro svůj hudební přínos, ale rovněž za inspirativnost pro konceptuální a akční umělce. O výtvarnou složku knihy se postarala ilustrátorka a textilní designérka Lois Longová (1918–2005).
Jako kuchařka na dělání koláčů a dortů z hlíny, vody a kamení se Knížka z bláta obrací v první řadě na děti; pro dospělé rodiče je ovšem připomínkou, že k plnohodnotné hře toho není zapotřebí příliš. Rozpustile poukazuje na význam zkušenosti s přírodními matériemi, při níž se sice nejspíš umažete, ale o to více toho zakusíte. Když připustíte, že hra se smí zvrhnout, výsledkem nemusí být koláč, nýbrž třeba celotělová hliněná kombinéza na cestu do kosmu. Cage s Longovou si dali pozor, aby nerozkazovali.
Knížka z bláta, foto: nakladatelství Bylo nebylo
Pro poznání tvorby Johna Cage je Knížka z bláta pouze doplňkem. To zásadní si je potřeba poslechnout, případně se začíst do souborné antologie jeho textů Silence (1961), která v českém překladu vyšla před sedmi lety. Jako roztomilá dětská publikace však Knížka z bláta rozšiřuje představu o autorově tvůrčím záběru. S Lois Longovou přitom Cage spojovalo mnohaleté přátelství povzbuzované společnou vášní pro sběr a studium hub. To pro Cage nebylo pouhým hobby! Prostupovalo jeho svébytnou uměleckou filozofií, podobně jako zen-buddhismus souvisel s jeho hlubokým zájmem o ticho. Jak Cage jednou prohlásil: „Myšlenky jsou nacházeny týž způsobem, jakým nacházíte houby v lese.“
John Cage, foto: Archiv North Country Public Radio
Lois Longová mu už na sklonku padesátých let asistovala při kurzech o identifikaci hub, které byly součástí jeho výukového programu na newyorské New School for Social Research. Ve stejném desetiletí se začala rodit Knížka z bláta, vydaná ovšem až roku 1983, kdy už oba autoři měli za sebou spolupráci na nádherné litografické Knize hub (1972). První autorská vydání obou knih jsou dnes ceněným sběratelským artefaktem. Díky českému překladu se po více než třech dekádách můžeme osobně seznámit alespoň s první z nich.
John Cage – Lois Long, Knížka z bláta, Praha: Bylo nebylo, 2017.
