Vy neznáte Márii Bartuszovou? Zato v Tate Modern dobře vědí, o koho jde
Výstava pražské rodačky a slovenské výtvarnice Márie Bartuszové v londýnské Tate Modern byla původně plánovaná na rok 2020. Odložena byla kvůli pandemii covidu, letošní podzim se však dočkala otevření a sklízí pochvalné kritiky v předních britských denících a výtvarných časopisech.
Jedna z nejslavnějších světových galerií moderního umění se sice i umělcům narozeným v Čechách z času na čas věnuje (připomeňme akci Jiřího Kovandy z roku 2007 Kissing Through Glass či projekt Od nevidím do nevidím/From Morning Till Night Kateřiny Šedé z roku 2011), přesto je několik měsíců trvající samostatná výstava jednoho takového autora spíše výjimkou. Už to samo o sobě poukazuje na jedinečnost tvorby Márie (uváděné v zahraničí téměř výhradně bez čárky nad a) Bartuszové. Ta přitom byla ještě před několika lety známá takřka výhradně v odborných kruzích. Od ohlášení chystané výstavy v Tate Modern se však zájem o její tvorbu značně zvyšuje. Letos byla díla této umělkyně k vidění na prestižním benátském bienále – do výstavy The Milk of Dreams ji zařadila kurátorka ročníku Cecilia Alemani. Asociace s mlékem se při pohledu na dílo Bartuszové ostatně nabízí. Zcela dominantní barvou v její tvorbě je barva bílá, vycházející z nejčastěji používaného materiálu – sádry – v kombinaci s organickými, oblými tvary vznikajícími zejména odléváním. Výsledné struktury evokují skořápky, kapky a jimi zanechané otisky, pupeny nebo klíčící semena.
Organické tvarosloví bylo pro Bartuszovou důležité. Na to upozorňuje opakovaně v několika bodech i expozice v Tate Modern. Po úvodní místnosti, kde je stručně představena osobnost umělkyně, následuje několik prostor s vitrínami a díly umístěnými na stěnách, které autorčinu tvorbu prezentují v tematických a časových okruzích. Pozoruhodná je už geneze onoho tvarosloví: když se Márii narodila první dcera, tak to byly právě domácí dětské hry, které výtvarnici inspirovaly k odlévání balonů do sádry a vytváření – nyní už ikonických – skulptur. Na výstavě nechybí fotodokumentace autorčiných realizací ve veřejném prostoru, jako je reliéf na budově základní školy v tatranské Lomnici, skulptura pro terasu košického krematoria nebo fontána Déšť před institutem pro postižené děti v Košicích. Téměř dojemný je záznam workshopů pro slepé a zrakově postižené děti, který uspořádal s jejími díly v letech 1976 a 1983 kunsthistorik Gabriel Kladek; principem bylo skrze plastiky Bartuszové pobídnout děti, aby si pohmatem vyzkoušely tvary a struktury a poznaly rozdíly mezi nimi. Vyzdvižen je zde přístup tvůrkyně, která poskytnutím svých děl projevila empatický přístup k zapojení diváka do interakce s uměním.
Hlavní část londýnské retrospektivy ovšem tvoří skleněné vitríny a plastiky umístěné přímo na zeď či do prostoru. Zajímavým instalačním prvkem je použití průhledu mezi dvěma místnostmi. V meziprostoru je na vlascích umístěno několik drobnějších skulptur, čímž je vytvořen – v kombinaci s pohledem do místnosti za nimi – pozoruhodný vizuální prvek. Jedinečné organické tvary, jichž Bartuszová docilovala tlačením, taháním, odléváním do vody a dalšími postupy, citlivě tematizují neoddělitelné propojení s přírodou.
Příhodným a inspirovaným dramaturgickým tahem je umístění expozice Bartuszové na témže patře, kde je nyní také prezentována Japonka Yayoi Kusami, jejíž díla naopak proslula použitím výrazných barev. Obě výstavy mohou být viděny coby součást dlouhodobého zaměření programu Tate Modern na tvorbu umělkyň, přičemž výstava Kusami je v Tate pro enormní zájem již poněkolikáté prodloužena (nyní s uváděným datem ukončení 2. dubna 2023). Obě expozice také zaujímají přibližně stejný prostor. Je tedy nyní nade vší pochybnost, že tvorba Márie Bartuszové se stala součástí mezinárodního kontextu a právem svou vlídností a jemností získává pozornost širšího publika.
Pohled na část instalace s fotografiemi z workshopů pro slepé a zrakově postižené děti, které v Košicích v letech 1976 a 1983 uspořádal s díly Márie Bartuszové kunsthistorik Gabriel Kladek, foto: Michaela Banzetová Maria Bartuszová
Kurátorka: Juliet Binghamová
Výstava probíhá do 16. dubna 2023 v londýnské galerii Tate Modern.
Mária Bartuszová se narodila 24. dubna 1936 v Praze jako Maria Vnoučková. V letech 1956–1961 studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, v ateliéru keramiky a porcelánu. V roce 1961 se provdala za slovenského sochaře Juraja Bartusza, od roku 1963 spolu žili a tvořili ve východoslovenských Košicích (narodily se jim dvě dcery). Na konci šedesátých let byla členkou česko-slovenské výtvarné skupiny Klub konkrétistů. Poprvé samostatně vystavovala až roku 1983 (expozici hostila trenčínská Galerie M. A. Bazovského), o pět let později se samostatně představila v Košicích. V tomto městě také 22. prosince 1996 zemřela (na komplikace způsobené autoimunitním onemocněním s názvem Sjögrenův syndrom).
Posmrtnou autorčinu proslulost odstartovala roku 2005 retrospektiva Cesta k organickej plastike v bratislavské Slovenské národní galerii. O pár let později její dílo opakovaně prezentovala mnichovská Galerie Rüdiger Schöttle. V roce 2014 připravilo rozsáhlou výstavu varšavské Muzeum moderního umění. Letos v září byla otevřena její retrospektiva v Tate Modern – a České centrum v Londýně ji v těchto týdnech zařadilo do právě probíhajícího 26. ročníku festivalu Made in Prague.
Autorka je historička umění a umělecká publicistka.
