Wabi Experience. Bard české country se probouzí do technologické dystopie

Rosa na kolejích, Píseň, co mě učil listopad, Nevadí, Ročník 47, Hudsonské šífy… Každý, kdo se někdy v této zemi ocitl v doslechové vzdálenosti od skupinky trampů nebo sešlosti u táborového ohně, zná tyto šlágry. Jejich autor – folkový písničkář Wabi Daněk (1947–2017) – je neodmyslitelně spjatý zejména s osmdesátými lety, v nichž mládež z marasmu druhé půle normalizace utíkala do lesa. Wabiho desky byly dobovým soundtrackem k dobrodružství v přírodě, své fanoušky si ovšem nacházely i v následných dekádách. Bardovi české country nyní skládá poctu experimentální projekt Wabi Experience. Vytvořili jej hudebníci Tomáš Procházka a Tarnovski. Daňkovy písničky rozsekali s pomocí metody mikrosamplingu na kousíčky a složili z nich hypnotické elektronické koláže. I když jsou žánrově originálu naprosto vzdálené, zároveň uchovávají touhu po úniku z civilizace. (Dodejme pro pořádek, že křest tohoto alba proběhne 1. května od 20 hodin klubu Punctum-Krásovka na pražském Žižkově.)

Tomáš Procházka alias Federsel se do samplování prvních dvou desek Wabiho Daňka pustil už na začátku tisíciletí, kdy se na elektronické scéně začalo hojně pracovat s metodou mikrosamplingu. „Je to práce se zvukovými vzorky s délkou kolem sekundy, nebo i kratšími,“ vysvětluje Procházka a dodává, že všechny zvuky, které posluchač z nahrávky slyší, skutečně pochází jen ze zmíněných desek. Člen experimentální skupiny B4, projektu Radio Royal nebo divadelního souboru Handa Gote research & development natočil několik verzí nahrávky, než se k němu přidal Tarnovski, dramaturg pardubického Divadla 29 a jeho kolega ze skupiny Gurun Gurun. A společně projekt dotáhli do zdárného konce.

Desky Wabiho Daňka okouzlily Procházku už v dětství. „Mí starší sourozenci byli trampové a ve velmi raném věku mě s sebou párkrát vzali. Dost to na mě zapůsobilo. Sám jsem ovšem vyloženě tramp nebyl, ačkoliv jsem si to o sobě chvíli myslel. V osmdesátých letech jsem byl v tajném skautském oddíle a byl jsem také na Portě,“ vysvětluje. Tarnovski měl k Daňkovi delší cestu. „Bydlel jsem v dětství s rodiči v posledním domě na vesnici, za námi už byl jen les. Trampové s usárnami a se lžícemi v kanadách kolem nás chodili dennodenně. Určitě mě to něčím ovlivnilo, ale možná právě proto, že jsem mohl být v lese pořád, táhlo mě to spíše k městský kultuře. Než jsem se připojil k Wabi Experience, znal jsem jen to, co každej: Rosu, Listopad, Nevadí.“

Wabi Experience pracuje s širokým rejstříkem postupů i nálad. Přímočarou úvodní Never Mind, v níž to bezmála industriálně praská a vrže, vystřídá mnohem atmosféričtější Breaking Thumbs. Outsider Tango si hraje s cvakavými microhouseovými rytmy narušovanými zvukovými mutanty, zatímco November is Gone se na pět minut noří do úzkostné temnoty. The Fourth Floor of Sadness pak zní jako country píseň ponořená v tekutém asfaltu, z něhož se nemůže vysvobodit, a dvojdílná skladba Still Burning množí drnkání akustické kytary do kakofonické symfonie. Co na Wabi Experience asi překvapí nejvíc, je svíravá úzkost, která se deskou line. Možná se nachází i v originále, jen jsme ji tam dříve neslyšeli.

„Teprve při práci na tomhle projektu mi postupně docházelo, kolik svíravýho smutku a beznaděje je ve Wabiho textech, v jeho hlase,“ říká Tarnovski. Možná je to dané dobou pozdní normalizace, v níž nahrávky vznikaly, ale třeba to také souvisí s obecnějším pocitem prozření, že i sebelepší útěk od civilizace vždy zůstane jen útěkem, z něhož se budeme muset dříve či později vrátit. „Mám pro útěky ven naprostý pochopení, zároveň ale tuším, že to není řešení. A podle toho, co se teď děje po celým světě, soudím, že nejsem sám, kdo to cítí podobně. Což je aspoň trochu nadějeplný. Spíš je pro mě čím dál důležitější měnit svůj přístup a zodpovědnost k sobě a okolí. ‚Země se otvírá,‘ jak zpívají OTK. A času je málo,“ dodává Tarnovski.

Podle Procházky potřebuje každá doba svůj vlastní eskapismus. „Ten dnešní je jiný, víc specializovaný. Vazby mezi dobou normalizace, v níž jsem vyrůstal, a tou dnešní cítím mocně,“ říká. Wabi Experience tak s pomocí microsamplů staví pomyslný most mezi dvěma neveselými érami, v nichž nebyl vidět konec tunelu. Jistou naději nicméně deska nachází v hravosti, s níž Procházka a Tarnovski přistupují k zdrojovému materiálu a jež vlastně nemá daleko k „rukodělné“ kultuře českých trampů, kteří si rovněž museli vystačit s málem.