A teď něco úplně jiného: na Netflixu se utábořil Monty Python
Švihlá chůze, věta „Nikdo nečeká španělskou inkvizici“ nebo písnička Always Look on the Bright Side of Life, to jsou některé z nejvíce zlidovělých výtvorů britské komediální skupiny Monty Python, která odvysílala svůj první pořad před padesáti lety. A streamovací služba Netflix toto výročí vzala z gruntu!
Šestice komiků začala na konci šedesátých let vysílat na BBC pořad, který převracel naruby zažitá pravidla komediálních skečů a vlastně i televize jako takové. Scénky končily bez point, místo toho se přelévaly jedna v druhou prostřednictvím bizarních, často animovaných spojovacích pasáží. Samotné skeče byly založeny na prudkých kontrastech – Vikingové si dávali prejt v tuctové britské jídelně, televizní show Vydírání hrozila divákům, že odvysílá kompromitující videa s nimi, pokud nedostane zaplaceno, a nejnebezpečnější zbraní protřelých mafiánů byl sarkasmus. Diváci britské veřejnoprávní televize mohli v Létajícím cirkuse občas spatřit plnočelnou nahotu či extrémní násilí, ale především spoustu podvratných narážek na homosexualitu a satirických podpásovek označujících autority britské společnosti za šílence. Anarchistická, abruptní ne-logika Pythonů se přenesla i do jejich filmových projektů – družina krále Artuše nejezdí na koních, ale místo toho klape rozpůlenými kokosy, falešný novozákonní mesiáš Brian se po pádu z věže najednou na chvíli ocitne v náhodně kolem prolétající kosmické lodi a součástí montypythonovské školy života jsou i brutální sportovní utkání žáků proti učitelům.
Monty Python se stal obrovským kulturním fenoménem i u nás hned v devadesátých letech, kdy Česká televize odvysílala celý cyklus Monty Pythonův létající cirkus s geniálními titulky Petra Palouše. Jejich slavný film Život Briana dodnes hraje pražské kino Aero jako svůj každoroční štědrovečerní program. Slavnostní pochody na Mezinárodní den švihlé chůze, který je inspirován jedním pythonovským skečem, se pořádají na několika místech České republiky. O Pythonech vyšlo několik knih i v češtině.
Dnes se pověst Pythonů trochu zbytečně rozmělňuje kvůli současné debatě o diverzitě v popkultuře. Monty Python byla sice skupina složená ze šesti bílých mužských autorů, nicméně těžko bychom ji mohli obviňovat z toho, že by ve své době posilovala dominanci bílých mužů. Naopak, jejich osvobodivě záškodnický přístup neustále zpochybňoval stávající společenské pořádky. Nehledě k tomu, že stálou spolupracovnicí Pythonů byla i herečka Carol Cleveland. Jeden z Pythonů – Graham Chapman – byl homosexuál a narážky na homosexualitu jsou v jejich skečích hodně časté. Problém kritiků Pythonů je v tom, že se bez jakéhokoli korektivu snaží napasovat současné společenské nároky na dobu před padesáti lety. Problematické a bohužel hodně nepatřičné jsou až současné výroky některých Pythonů, například rádoby provokativní prohlášení Terryho Gilliama, že se chce identifikovat jako „černá lesba“. O tom, nakolik je pythonovský materiál dodnes aktuální nebo vtipný, se ostatně můžeme přesvědčit na Netflixu.
Ti nejnáročnější pythonologové z celého světa mají nyní možnost ponořit se do rozsáhlé videotéky, kterou k tomuto fenoménu postupně shromažďoval Netflix. Zjistí v ní mimo jiné, jaké pythonovské skeče má nejraději Jim Carrey, čí chatu museli Pythonové splácet svými živými vystoupeními nebo jak se celý soubor dal dohromady. Netflix totiž shromáždil prakticky celou kolektivní tvorbu Pythonů. Můžeme tu vidět všech 45 epizod Létajícího cirkusu odvysílaných mezi lety 1969 a 1974, ale také dva speciály Monty Python’s Fliegender Zirkus natočené roku 1972 pro německou televizi. Nechybí ani možná nejznámější pythonovská díla, Monty Python a Svatý grál a Život Briana. To zdaleka není všechno! K pythonovskému kánonu patří i několik filmů složených ze skečů z Létajícího cirkusu. Na Netflixu bohužel nenajdeme nejslavnější z nich, snímek z roku 1971 A teď něco úplně jiného, který byl určen speciálně pro americký trh. Pustit si ale můžeme televizní kompilaci z roku 1989 Mrtvý papoušek chybí, vytvořenou k dvacátému výročí Létajícího cirkusu a uváděnou Stevem Martinem.
Připomenout si staré scénky v nových souvislostech můžeme i v televizním seriálu Monty Python’s Personal Best, kde v každém díle jeden člen Pythonů představuje své nejoblíbenější skeče, a v cyklu Monty Python’s Best Bits (Mostly), kde své srdcové pythonovské scény naopak uvádějí známé osobnosti – od Simona Pegga po Kate Beckinsale. Podstatnou součást pythonovského dědictví tvoří i záznamy jejich živých vystoupení od nejslavnějšího Monty Python Live at the Hollywood Bowl po monumentální rozloučení s celým souborem Monty Python Live (Mostly): One Down, Five to Go z roku 2014. Kromě nich Netflix uvádí i celovečerní televizní dokument Monty Python: The Meaning of Live, který je věnován historii pythonovských živých vystoupení, a zejména přípravě na zmíněnou finální show Pythonů v roce 2014.
Právě dokumenty, které na Netflixu najdeme, nám umožní Pythony pochopit v mnohem širším kontextu. The Meaning of Live například ukazuje, že Pythoni se brzy stali komediální obdobou velkých rockových skupin – vyprodávali velké haly, kam na ně chodili oddaní fanoušci, kteří znali jejich skeče nazpaměť a během vystoupení si sami odříkávali jednotlivé repliky. Něco podobného z jiné strany se dozvídáme z dokumentu Monty Python Conquers America, který sleduje, jak se Pythonům dařilo pronikat do Spojených států. V této svým způsobem fascinující ukázce střetu kultur figuruje gramodeska Another Monty Python Record s jedním z nejbizarnějších přebalů v historii, podivné praktiky televizních stanic, které se rozhodly Létající cirkus vysílat, a fenomenální živý úspěch souboru. Důležité souvislosti britské komediální scény šedesátých let, která pomohla Pythony formovat, zase připomíná dokument s všeříkajícím názvem Monty Python: Before the Flying Circus. Ovšem informačně nejsoustavnější a velmi solidně zpracovaný je televizní seriál Monty Python: Almost the Truth (Lawyers Cut), který v šesti hodinových epizodách mapuje historii souboru od plenek až do jejich současného (mělkého) hrobu.
Některé pořady, které Netflix uvedl, jsou už jen pro vyložené pythonovské fetišisty. Sem patří dvojice záznamů neformálních setkání ve stylu „sešli se…“, kde Pythoni nezávazně klábosí a vzpomínají – Monty Python: Live at Aspen, a o něco novější (a rozbředlejší) The Meaning of Monty Python. Trochu na půl plynu jede i sólový projekt jednoho z členů, Erica Idla, divadelní inscenace What about Dick?, což je v podstatě osmdesát minut „dick jokes“, tedy vtipů založených na dvojsmyslném slovu Dick, které znamená mužské jméno, ale i familiární výraz pro mužské přirození, a dalších lascivních narážek.
Ti, kteří absolvují kompletní pythonovský balíček Netflixu, budou každopádně naprosto připraveni nasadit si na hlavu ikonický „gumbyovský“ kapesník a odkráčet od obrazovky švihlou chůzí přímo do absurdního, šíleného světa, který Pythoni tak trefně parodovali. Autor tohoto článku tak ostatně učinil už dávno.