Agnes Obel: Chtěla jsem zjistit, nakolik můžu věřit svojí mysli
Když něco chápete jen rozumem, může váš pohled být dost omezený, řekla nám dánská zpěvačka, hudebnice a producentka Agnes Obel před koncertem v pražské Hybernii, který se stihl uskutečnit ještě tento měsíc.
Kodaňská rodačka (*1980) hrála odmala na piano. Oba rodiče se ve volném čase hudbě věnovali: otec sbíral nástroje (na to ostatně hudebnice naráží v našem interview), matka si doma interpretovala například Chopinovy skladby. Poprvé v kapele Agnes hrála již ve svých deseti letech. V Kodani studovala soukromou střední školu Det frie Gymnasium, které však v sedmnácti letech opustila, byť jí dovolovalo intenzivně se věnovat hudbě. Potkala totiž muže, kteří řídil hudební studio a ona propadla právě studiové práci a tvorbě a studiu zvuků.
Debutovala roku 2010 albem Philharmonics, které si kompletně napsala (vyjma jedné lidové písně a jedné skladby Johna Calea), nahrála i produkovala sama. Album se dočkalo mezinárodního ohlasu a několika cen (mimo jiné Danish Music Awards). V roce 2013 následovalo album Aventine. Za třetí desku, Citizen of Glass (2016), získala respektovanou cenu IMPALA udělovanou nahrávkám nezávislých evropských vydavatelství. Své letošní, celkově tedy čtvrté album Myopia, což v překladu znamená krátkozrakost, představila v Praze doprovodu čtyř spoluhráček, s nimiž vytvořila intimní a harmonickou atmosféru. Její hudba zazněla v některých filmech či seriálech, mimo jiné v dánsko-švédském snímku Submarino (2010) známého režiséra Thomase Vinterberga.
Agnes Obel žije od roku 2006 v Berlíně s fotografem a animátorem Alexem Brüelem Flagstadem. A jedna malá česká stopa: mezi oblíbené umělce dánské hudebnice patří americká experimentální filmařka, fotografka i spisovatelka Maya Daren (1917–1961), jejímž manželem byl v letech 1942–1947 filmař českého původu Alexander Hammid, který utekl z Československa před válkou do USA a kde pak žil až do své smrti v roce 2004.
