Žena za dirigentským pultem. Byla to radost!
Symfonický orchestr Českého rozhlasu ovládla Anu Tali. Estonská dirigentka sice fyzicky působí subtilním dojmem, její hudební cítění však vyzařuje silnou a jednoznačnou interpretační představu.
Pořád ještě je mimořádnou situací sledovat při práci dirigentku symfonického tělesa. Přitom hudba může pod rukama ženy rozkvétat originálně. Ženská emocionální „vloha“ má totiž potenciál probouzet v orchestru „přímější“ vcítění se do hudby. Setkání s Anu Tali (*1972) bylo právě takové: hudba pod rukama této dirigentky vyniká sugestivním výrazem. Na pražském koncertu Tali vše směřovala k silnému emocionálnímu zážitku, k čemuž jí program večera velmi přál. Míra empatie jak s interpretovanými skladbami, tak s hráčkami i hráči Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR), byla až neuvěřitelná.
Anu Tali diriguje v pražském Rudolfinu Symfonický orchestr Českého rozhlasu, foto: SOČR – © Vojtěch Brtnický
Estonka motivovala pražský orchestr k maximálnímu výkonu. Ať už šlo o míru využívané dynamiky v širokých melodických plochách Mendelssohna-Bartholdyho a Elgara, tak o vyváženost a lehkost zvuku v Mozartovi. Její styl dirigování prozrazuje něco o pojetí této umělkyně: ačkoliv volí široká gesta plná ladných pohybů, tok hudby držela pevně. Pracovala s jasnou představou, což bylo zřejmé na modulování pomalých pasáží interpretovaných skladeb nebo v důrazech na stavbu širokých melodických oblouků (a těch bylo nepočítaně).
SOČR podává v letošní sezóně jeden skvělý výkon za druhým. Dramaturgie koncertů je často rafinovaná. Dostává se ke slovu například hudba Ondřeje Adámka, Vítězslavy Kaprálové, Erkka-Sven Tüüra nebo interpretace skrze výrazné osobnosti – a takovou je i Anu Tali. Recenzovaný koncert předložil jistou ostrovní linku. Jednoznačně to bylo patrné u výběru britských autorů Benjamina Brittena a Edwara Elgara. Od prvního jmenovaného přišla na pořad Serenáda pro tenor, lesní roh a smyčce, op. 31, od druhého populární variace Enigma, op. 36. Doplnil je Koncert pro lesní roh a orchestr č. 3 Es dur, K. 447 Wolfganga Amadea Mozarta (jehož rukopis je dnes uložen v Britské knihovně v Londýně) a koncertní předehra Hebridy, op. 26 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Ta zazněla jako první skladba večera, a odkazuje k souostroví Hebridy u skotského pobřeží. Přírodní úkaz Fingalovy jeskyně učaroval Mendelssohna-Bartholdyho natolik, že jej inspiroval k sepsání romantické předehry. Fascinace tajemnou přírodou se otiskla i v rukách Anu Tali – orchestr podnítila k jemné artikulaci, nechala jej dostatečně otevírat plochy obou témat. Lahodně vyzněla klarinetová sóla, vstupy fléten byly naopak důrazné a uštěpačné, smyčce temné.
Práce violoncellistů. SOČR v pražském Rudolfinu, foto: SOČR – © Vojtěch Brtnický
Hostem orchestru byl oblíbenec pražského publika, hornista a dirigent Radek Baborák. Výrazná osobnost klasické hudební scény, mimo jiné bývalý hornista Berlínských filharmoniků, se s Anu Tali a SOČRem potkal po všech směrech. Vzájemné sympatie prozrazovala nejen spolupráce v Mozartově Koncertu pro lesní roh a orchestr č. 3. Baborákova horna zněla takřka ideálně, a to i na balkoně. Tali znovu vedla hráčky a hráče značně zeširoka, ale přece jen zde dala více prostoru sólistovi. Bravurní technika, dostatečná lehkost i jakási Baborákova osobní noblesa pozvedli Mozartův koncert k vrcholům večera.
V podobném sledu pokračovala spolupráce v Serenádě pro tenor, lesní roh a orchestr Benjamina Brittena, kde se přidal britský tenor Toby Spence. Jaká to příjemná změna mezi vší tou melodičností! Britten předkládá v této serenádě zhudebnění šesti básní na téma noc, a to v osobitém spojení postmoderny a hudebních tradic. Spencův přednes byl uhrančivý, vlastně stál na podobných principech jako přístup Anu Tali: dostatečně emocionální, občas důrazný, někdy v křehkém falzetu. Senzitivní spojení jeho prosebného hlasu a zvuku lesního rohu ve třetí části Nocturne působilo jako zjevení.
Anu Tali diriguje v pražském Rudolfinu Symfonický orchestr Českého rozhlasu, na lesní roh hraje Radek Baborák, foto: SOČR – © Vojtěch Brtnický Na závěr populární a posluchačsky vděčná Enigma. Skladba může být vnímána až jako příliš přímočará a podbízivá (Edward Elgar byl mimochodem skladatel samouk). Jenže výrazová fantazie tohoto díla dodnes uchvacuje! Anu Tali rozdmýchávala v orchestru hluboké emoce., ten hrál excelentně, zvuk byl vybalancovaný a komplexní. Dirigentka zvolila velkorysá tempa, v nichž smyčce zněly velmi hutně. Nelze nezmínit ikonickou devátou variaci. Orchestr ji zahrál pokorným, avšak ohromujícím způsobem. Tali odložila na tento moment taktovku a přistoupila k vedení orchestru vpravdě niterně. Nechala klidně rodit slavnou melodii v tazích smyčců, pozvolna zvuk gradoval, aby za absolutním tutti orchestru Tali nechala – v respektu a s náležitým klidem – doznít variaci znovu v intimní poloze. Ostatní části Enigmy byly obdobně uspokojující. Třeba hned první variace, pateticky zabarvená se značným využitím dynamiky. Nebo hravá desátá se sólem violy. Finále pak šťavnaté a ve slavnostním zvuku.
Anu Tali se tedy v české metropoli představila sympaticky a osobitě. Hudba pod jejíma rukama měla jiskru a náboj. Nebyla to interpretace na sílu, nýbrž výkon stojící na autenticitě a přímočarosti dirigentky. Rudolfinum to ocenilo vřelým potleskem. Více takových osobností v Praze, a více dirigentek kdekoliv!
Autor je hudební publicista.
Anu Tali diriguje v pražském Rudolfinu Symfonický orchestr Českého rozhlasu, foto: SOČR – © Vojtěch Brtnický Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Anu Tali – dirigentka, Radek Baborák – lesní roh, Toby Spence – tenor.
Program:
Felix Mendelssohn-Bartholdy (1809–1847): Hebridy, předehra, op. 26
Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791): Koncert pro lesní roh a orchestr č. 3 Es dur, K. 447
Benjamin Britten (1913–1976): Serenáda pro tenor, lesní roh a smyčce, op. 31
Edward Elgar (1857–1934): Enigma, variace na vlastní téma, op. 36
Praha, Rudolfinum – Dvořákova síň, 20. ledna 2020.
