Beethoven tisíckrát jinak, Brno Contemporary Orchestra tisíckrát jinak

Hráči Brno Contemporary Orchestra při večeru LUDWIG VAN, aneb osud klepe na dveře
Hráči Brno Contemporary Orchestra při večeru LUDWIG VAN, aneb osud klepe na dveře, foto: Mizuki Nakeshu

Hudba je nesmírně vzrušující. Dá se variovat nekonečnými způsoby, zároveň kompozičně přetvářet i bytostně odmítat. Příkladem toho, jak originálně přistoupit k tématu variací, je Brno Contemporary Orchestra (BCO). Tento orchestr soudobé hudby si společně s produkční platformou TERÉN vzal minulý týden na večeru v brněnském Domu pánů z Kunštátu nazvaném LUDWIG VAN, aneb osud klepe na dveře Beethovenovu 5. symfonii c moll op. 67 „Osudová“, k níž připojil poválečné autory, jakými jsou La Monte Young, Dieter Schnebel nebo Mauricio Kagel. Výsledkem byl fyzicky zcela jiný, avšak z podstaty stále totožný pohled na Beethovenovu Osudovou hudbu.

Pokus oprostit se od patosu popularity, který může vytvářet z Beethovenovy hudby až zbožnou nauku o tom, proč na světě jsme, se přitom může jevit jako značně problematický. Vždyť Ludwig van Beethoven a jeho vyšší hudba je zde neustále přítomna a vyrovnat se s ní bez povrchního nahlížení může být pro určitou skupinu posluchačů velmi náročné. Především dnes, kdy se poselství klasické hudby nepotkává s celospolečenskou potřebou razantně se vymezit a odříznout od tragiky světa předešlého. Naléhavou se proto stává otázka, jak klasickou hudbu přiblížit realitě světa, v němž žijeme právě teď.

Němec Ludwig van Beethoven na obraze Josepha Karla Stielera, kolem roku 1820. Vpravo pak americký hudební skladatel a instrumentalista La Monte Young Němec Ludwig van Beethoven (1770–1827) na obraze Josepha Karla Stielera, kolem roku 1820. Vpravo pak americký hudební skladatel a instrumentalista La Monte Young (*1935), zdroj: Wikipedia.org & magazín Magnet

Úzkostlivě rytmizovaná první věta 5. symfonie c moll dává vzniknout představě hudebního principu pro masy, který funguje stejně dobře ve filmu nebo v koncertní síni. Obsahové vyprázdnění tohoto díla, způsobené neustálým opakováním v rámci populárního šíření, je často nahrazováno snahou onu hudbu co nejdokonaleji interpretovat. A právě Brno Contemporary Orchestra ukazuje, že Beethovenovu hudbu lze představit ještě jinak. Tento soubor, založený roku 2011 a provozující soudobou hudbu spolu s návraty do hudby 20. století, je dnes již etablovaným interpretem a příkladem životnosti takzvané nové hudby. Dirigent Pavel Šnajdr a skupina složená nejen z brněnských hráček a hráčů často představují originální dramaturgické celky, jimiž vstupují do patosu světa soudobé klasické hudby; dramaturgicky ji doplňuje či nabízí alternativu. Je zavedeným klišé shrnovat soudobou hudbu pod kategorie jako náročné nebo nepřívětivé umění – a mezi širšími posluchačskými vrstvami je obtížné se tomuto klišé vyhnout. Přesto je její místo v mašinérii produkce klasické hudby důležité. I proto, že nastavuje zrcadlo neustálým uctivým návratům k hudbě romantických i jiných epoch a tím k vytváření si idealistických představ o minulých časech.

O schopnostech BCO vypovídá i široké spektrum repertoáru a způsoby, jakým ho orchestr prezentuje. Oproti nedávnému multimediálnímu projektu Večeře od Ondřeje Adámka byl koncert v brněnském Domě pánů z Kunštátu spíše konceptem toho, jak konkrétní hudbu uchopit a rozvinout. Dramaturg orchestru Viktor Pantůček vyšel z již zmíněné Osudové symfonie (jejíž první věta zazněla v instrumentaci Pavla Šnajdra; nikoliv velkolepá, ale detailní a drzá), k níž připojil Composition 1960 #7 Američana La Monte Younga, Beethoven-Symphonie z kolekce Re-Visionen Němce Dietera Schnebela a autonomní skladbu Ludwig van původem Argentince Mauricio Kagela. Youngova extrémně minimalistická kompozice Composition 1960 #7 byla jakýmsi nekonkrétním prologem i epilogem koncertu. Zazněla totiž dvakrát (na počátku i konci večera), a nekonkrétní byla proto, že sama o sobě záměrně nenavazuje na Beethovenovu hudbu, nýbrž objímá svět za pomoci desetiminutového zvuku dvou tónů, v němž může být ukryta každá hudba i interpretace. Jak se v textu programu ptá Viktor Pantůček: „Možná i Beethovenova hudba?“.

Vlevo je německý tvůrce Dieter Schnebel, Vpravo argentisko-německý hudební skladatel, filmový režisér a hudební pedagog Mauricio Kagel Na snímku vlevo je německý tvůrce Dieter Schnebel (1930–2018); fotografie byla exponována v Darmstadtu roku 1984. Vpravo argentisko-německý hudební skladatel, filmový režisér a hudební pedagog Mauricio Kagel (1931–2008) na Holland Festivalu v roce 1985, zdroj: Internationales Misikinstitut Darmstadt & Nationaal Archief/Wikipedia.org

Fascinující je vnímání Beethovena v režii Dietera Schnebela. Německý autor, muzikolog, hudební teoretik a teolog nacházel v Beethovenově hudbě především nové vize, které formoval na základě klasického hudebního kánonu. Tento způsob komponování prozrazuje něco málo o jeho teologickém myšlení, protože víra je založena na tradici, kterou je potřeba neustále obnovovat. Skladba Beethoven-Symphonie z kolekce Re-Visionen je ukázkou tohoto kompozičního stylu. Schnebel experimentuje: nabízí spíše aranžmá, než aby hudbu bezbožně rekonstruoval. Oproti tomu metakoláž Mauricio Kagela Ludwig van odráží jeho stejnojmenný film z konce šedesátých let, který popisuje Beethovenovu hudbu coby spotřební zboží v rámci moderního kulturního průmyslu. Víceméně shluk nahodilé instrumentace, jednotlivých útržkovitých fragmentů z Beethovenovy tvorby tu má za cíl představit se jako hudba současnosti. Jako živý relikt Beethovenovy hudby.

Brno Contemporary Orchestra nabídl poutavý výkon. Spíše než vyzdvihnout expresivitu a dramatičnost osudové linky se komorní interpretace soustředila na pojetí jednotlivých variací jako rozličných experimentů s jasným interpretačním účelem. Beethoven byl ten večer pochopitelně představen na malém zlomku variací a kompozičních možností. Existují tisíce dalších takových variací, tisíce možností! To ostatně potvrzuje zmíněná Composition 1960 #7. Rozsah repertoáru i interpretační odvaha BCO ukazují, jak široké možnosti hudba 20. a 21. století nabízí. O to příjemnější je novinka, že BCO konečně vystoupí v rámci Pražského jara, konkrétně 20. května 2020 v DOXu, kde se představí mimo jiné s dílem estonského komponisty Erkki-Sven Tüüra. Brno zase jednou přiveze něco nového a šťavnatého do zabrzděné Prahy.

Autor je hudební publicista.

Vlevo dirigující Pavel Šnajdr, vpravo jeho portrét Dvakrát Pavel Šnajdr, dirigent Brno Contemporary Orchestra, foto: Jan Prokopius & Marek Olbrzymek

Brno Contemporary Orchestra: LUDWIG VAN, aneb osud klepe na dveře
Program:

La Monte Young: Composition 1960 No 7
Ludwig van Beethoven: první věta Allegro con brio ze Symfonie č. 5 c moll, op. 67 „Osudová“
Dieter Schnebel: Re-visionen I, II – Beethowen-Symphonie
Mauricio Kagel: Ludwig van
La Monte Young: Composition 1960 No 7
Dům pánů z Kunštátu, Brno, 13. listopadu 2019.

Související