Peter Broderick i Nils Frahm: Pryč s předsudky o klasice!

Světy vážné a klubové hudby dlouho existovaly nezávisle na sobě, bez vzájemných překryvů. Poslední roky se však ozývají klasické hudební nástroje a postupy z míst, kde dříve zněla hlavně elektronika. A vlastně to platí i naopak. Takzvaná postklasická hudba otevírá nové obzory posluchačům obou táborů a pomáhá v nich bořit stereotypy. Výraznou měrou k tomu za poslední dekádu přispěli americký skladatel Peter Broderick a německý klavírista, hudební skladatel a producent Nils Frahm. První z nich se představí příští týden v Praze na festivalu Spectaculare, druhý v Praze vystoupí v dubnu a nyní vydává nové studiové album All Melody.

Zase jednou soundtrack bez filmu

Škatulkovat hudbu je někdy zatraceně těžké. Jedenatřicetiletý multiinstrumentalista Peter Broderick by se svými deskami mohl patřit do minimalismu, moderní klasiky, ambientu, a zároveň se každému ze zmíněných žánrů vymyká. Několik let hrál ve známé dánské experimentální skupině Efterklang, která se ze sfér alternativního rocku pouštěla na všemožná zvuková dobrodružství. Zároveň vydával sólové desky – hned ta první z roku 2008, nazvaná Float, zaznamenala výrazný ohlas u fanoušků i kritiky. Kolekce atmosférických skladeb pracujících s klasickými nástroji a s dynamikou postrockových kompozic byla jednou z těch, jež odstartovaly zájem o novou vlnu minimalismu, která stejně nadšeně přijímá Erica Satieho i Aphexe Twina.

Broderick točí rovněž filmovou či scénickou hudbu. Vlastně se k jeho tvorbě hodí otřepané klišé o soundtracku bez filmu. Hodně o jeho nahrávkách řeknou už názvy – Music for Falling From Trees nebo Music for a Sleeping Sculpture. Ztišené kompozice hojně pracují s tichem a na posledních albech i s lidským hlasem. Kdo v nich na první poslech slyší ozvěny newageového meditativního kýče, bude možná potřebovat trochu víc trpělivosti.

O popularitu žánru rozkročeného mezi klasikou a klubem se u nás starají večery Music Infinity v pražském Paláci Akropolis, které v posledních letech díky dramaturgii Josefa Sedloně představily českému posluchači z této kategorie to nejpodstatnější. Ovšem Peter Broderick zatím v Praze nehrál, teď to napraví Festival Spectaculare, za nímž rovněž stojí DJ Sedloň. A protože si skladatelova křehká hudba přímo říká o neobvyklý prostor, odehraje se Broderickovo vystoupení 6. února ve Španělské synagoze.

Kdo s kým si podává ruce

Pětatřicetiletého Nilse Frahma pojí s Broderickem domovské vydavatelství Erased Tapes. A právě Frahm remasteroval Broderickův sólový debut Float pro nové vydání v roce 2013. Spolu pak působili v projektu Oliveray. Frahmova živá vystoupení – ale často i desky – jsou improvizace, při nichž si Frahm rád klade různé překážky. Jako třeba když na albu Felt z roku 2011 tlumil zvuk svého klavíru plstí; album Screw zase nahrál v době, kdy se léčil ze zranění palce na ruce.

Nils Frahm, foto: Erased Tapes

V posledních letech se jedna z nejvýraznějších postav postklasické hudby čím dál víc obklopuje elektronickými nástroji. Různé retrosyntezátory a předpotopní sekvencery jsou výrazně slyšet i na Frahmově novince All Melody. Tyto stroje si dovezl do legendárního berlínského studia Funkhaus z padesátých let. Toto místo na břehu tamní řeky Sprévy se vlastně samo stalo hlavním nástrojem desky. Různé přirozené šumy a ozvěny doprovází akustické a elektronické nástroje, klasický minimalismus se zde potkává s experimentálními beaty i s ambientním jazzem. Philip Glass a Steve Reich na večírku s Kraftwerk a Milesem Davisem z období Sketches of Spain.

I Frahm vystoupí na Spectaculare, a to 23. dubna ve Velkém sále Lucerny. Do té doby si musíme vystačit s jeho novou deskou. All Melody je obtížně uchopitelná nahrávka, ambiciózní zvuková tapisérie mimo žánry. O to zábavnější je se do ní opakovaně nořit. A ideálně na jeden zátah – Frahm dokáže posluchače provést různými náladami, opít ho optimismem, vymáchat ho v beznaději a projít s ním katarzí. Že prý jen melodie…