Případ nepravděpodobného nanebevzetí rappera Lil Peepa

Když loni v polovině listopadu oběhla internet zpráva, že jednadvacetiletý americký rapper Lil Peep byl nalezen mrtvý ve svém tour busu, většina čtenářů se nejspíš podivovala hlavně nad tím, kdo to vůbec je. Interpret, který vydal jedinou studiovou desku, jež navíc zaznamenala poněkud rozpačité prodeje i recenze, by měl podle pravidel hudebního průmyslu nejspíš skončit – při vší úctě – v propadlišti dějin popu. Jenže děním na hudební scéně dnes hýbou trochu jiné věci než žebříčky nebo názory kritiků.

V rozhovorech o sobě Lil Peep (vlastním jménem Gustav Elijah Åhr), tvrdil, že celé své dospívání na newyorském Long Islandu strávil před obrazovkou počítače zavřený ve svém pokoji. Když pak utekl z místa, které tak nenáviděl, do Los Angeles, zjistil, že si své prokletí nese s sebou. „Uvědomil jsem si, že problém je ve mně, že je to chemická nerovnováha v mém mozku,“ prohlásil v jednom rozhovoru. O depresích a myšlenkách na sebevraždu rapoval ve svých skladbách, které z pokojíku nahrával na internetovou službu Soundcloud, kde ho postupně objevily miliony posluchačů.

Dalším oknem do jeho bezútěšného světa byl Instagram, kde dvěma milionům svých fanoušků ukazoval selfie fotky a videa doprovázená často sebelítostivými poznámkami. Když ho 15. listopadu objevili mrtvého v jeho bytě, konstatovala pitva předávkování fentanylem – populárním syntetickým opioidem používaným k tlumení bolesti. V těle mu však našli i plejádu dalších léků na předpis, které si na své úzkostné stavy ordinoval sám. „Co to je být šťastný? Jsem šťastný na deset vteřin a pak to zmizí. Už jsem z toho unavenej,“ napsal v jednom ze svých posledních příspěvků před smrtí.

Právě absolutní otevřenost, s níž Lil Peep mluvil na sociálních sítích o svých úzkostech, z něho udělala hrdinu generace dnešních teenagerů, kteří se musí vyrovnávat s tlakem společnosti a zároveň instinktivně cítí, že jejich budoucnost nevypadá zrovna růžově. Pocity beznaděje a neschopnosti zapadnout jsou samozřejmě vlastní náctiletým napříč moderními dějinami. Avšak sociální sítě jako kdyby tyto pocity akcelerovaly. Peepovo tetování „Crybaby“ (Uplakánek), umístěné na čele, bylo výrazem hrdosti na své temné stavy duše, emblémem, jenž ho propojil s jeho fanoušky.

„Chci být novej Kurt Cobain,“ napsal Peep jednou na Instagramu. Jako kdyby tím předpověděl svoji budoucnost posmrtné generační ikony. Ostatně ponurý grunge první poloviny devadesátých let občas samploval do svých skladeb, v nichž napůl křičel a napůl rapoval. Stejná láska ho ovšem pojila k emo-rocku následné dekády – ve skladbě Crybaby si vypůjčil riff od žánrových klasiků Brand New. „Dělám hudbu, u které se dá plakat,“ skanduje v pomalém tracku.

Smutní rappeři už vloni dorazili i do prodejních žebříčků. Avšak Lil Peep na svůj průlom teprve čekal. Debutové album Come Over When You’re Sober Part 1 se dostalo do americké hitparády až po jeho smrti, stejně jako singl Awful Things doprovázený klipem o nešťastné lásce za zdí střední školy. Současná vlna tzv. soundcloud rapu – neučesaného, syrového hip hopu šířeného divoce přes internet bez prostředníka nahrávacích společností, nejspíš potřebovala svého mučedníka. A Lil Peep se jím stál, ať už dobrovolně, či nedobrovolně.

Jeho otisk do současného popu je větší, než by se mohlo podle prodejů desek zdát. V den, kdy Lil Peep zemřel, seděla na vrcholu amerického žebříčku skladba Rockstar, v níž jiný bělošský rapper – Post Malone – míchá depresivní rap a rockové riffy podobným způsobem, jako to dělal Lil Peep. (Ti dva ostatně byli dobří přátelé.) Teď se dá očekávat, že posmrtná kariéra Lil Peepa bude pokračovat. Na začátku ledna se objevily dva nové tracky, z nichž skladba Spotlight (s producentem Marshmello) už boduje v žebříčku. A mluví se o vydání druhého dílu desky Come Over When You’re Sober, kterou Lil Peep dokončil na podzim.

Smutný rapper s depresemi se tak dost možná konečně dočkal svého nanebevzetí.