Hrdinství, žal a vzkaz na poprsí
Ostravská výstava Heroic vs. Holistic s podtitulem „erotic eco drama“ nabízí poněkud jiný obraz feminismu, než na jaký je česká veřejnost zvyklá.
Strkanice mezi členkou hnutí Femen, českým prezidentem a jeho ochrankou zřejmě část veřejnosti utvrdí v přesvědčení, že feminismus je agresivní ideologie hysterických aktivistek. To nejenže odkloní pozornost od „vzkazu na poprsí“ Angeliny Diashové, ale povzbudí také ty, kteří proti feminismu zatvrzele vystupovali například již během debat o kampani #metoo nebo o lascivních ženských aktech v knihovně Akademie věd ČR. Taková rétorika sice o tomto mnohorozměrném a mnohosměrném ideovém proudu nic moc nevypoví, splní však svůj účel zachovat status quo.
Výstava Heroic vs. Holistic v PLATO Ostrava nabízí poněkud jinou tvář feminismu. Třebaže slovo versus v názvu vzbuzuje obavu, že jdeme na zápas v boxu, uvnitř těla výstavy se přesvědčíme, že s námi bude nakládáno ohleduplně. Zdaleka však ne konejšivým způsobem. Kurátorky Daniela a Linda Dostálkovy, sesterský tandem přizvaný do PLATO k dlouhodobé spolupráci, vytvořily nejen koncepci výstavy, ale vystavením vlastního videa, v němž skupina dívek v černých mikinách propadá hranému, leč přesto sugestivnímu nářku, také její základní emoci. Jejich plačky 21. století odkazují k pojmu „environmentální žal“, psychiatricky popsané citové deprivaci ze ztráty části přírodního světa, a výstavu naplňují iritujícím zvukem bolesti, před nímž v komorním prostoru ostravské Kanceláře pro umění nejde nikam uniknout.
Pohled do výstavy Heroic vs. Holistic, která do 28. ledna probíhá v PLATO Ostrava. Jde o poslední expozici v tomto dočasném prostoru pro galerii, která si získává stále silnější renomé, foto: Daniela Dostálková
Pro výchozí napětí mezi heroickým a holistickým pojímáním světa se kurátorky rozhodly pro vlivem myšlenek jedné z předních ekofeministek Marti Kheelové (1948–2011). Podobnou oporou jim jsou improvizované promluvy řecké kurátorky Nadjy Argyropoulou, která se k rozdílům mezi hrdinským a celostním přístupem ke světu vyjadřuje na několika videích rozmístěných po expozici. Za pozornost stojí i vystavené práce – například více než čtyřicet let staré mramory polské sochařky Barbary Falenderové s organicky skloubenými měkkými objemy polštářů a detailů ženského těla, anebo vrstevnatý videoesej Benyho Wagnera, v němž se zabývá vztahy zraku a zemědělství.
Ano, rovněž sestry Dostálkovy mají svoji (eko)feministickou agendu. S vědomím rozsahu destrukce ekosystémů poukazují na potřebu revize pojetí našeho vztahu k přírodě. Akcentují holistické pojetí založené na empatii, na ztotožnění se s celkem či na překonání dualismu člověk–příroda. Přínosem jejich výstavy však není koncentrace artefaktů ilustrující tyto teze, nýbrž vyzdvižení potencionální role umění, které oproti jiným sférám lidské činnosti tak výrazně souvisí se součinem smyslovosti, emocionálního prožívání a vcítění.
Pohled do výstavy Heroic vs. Holistic, foto: Daniela Dostálková
Heroic vs. Holistic je pro PLATO Ostrava poslední výstavou v provizorních prostorách Kanceláře pro umění. Na jaře se totiž stěhuje do nového působiště v budově bývalého obchodního domu Bauhaus. Ani tato adresa ovšem nemá být poslední. V horizontu několika let budou pro PLATO zrekonstruována historická jatka, čímž by tato instituce měla získat působiště odpovídající ambici vybudovat regulérní „kunsthalle“ pro třetí největší město v České republice.
Heroic vs. Holistic, Kancelář pro umění, PLATO Ostrava, Českobratrská 14, Ostrava. Výstava potrvá do 28. ledna.
Kurátorky výstavy Daniela & Linda Dostálkovy, foto: archiv autorek
Daniela & Linda Dostálkovy: Nic není ani jen heroické, ani jen holistické
Několik následujících promluv kurátorek a umělkyň Daniely & Lindy Dostálkových pochází z rozhovoru, který poskytly PLATO Ostrava, konkrétně Haně Halfarové, u příležitosti výstavy Heroic vs. Holistic, o níž referuje Jiří Ptáček.
Jednou z vašich inspirací pro výstavu byl ekofeministicky zaměřený text o kyselých hroznech od Ellen O’Loughlinové z raných devadesátých let, jenž je součástí vašeho kurátorského textu k výstavě. Další inspirace jste našly v trojici filmů z loňského roku, které mohli diváci vidět v běžné distribuci. Doporučíte je?
Všechny ty tři filmy nás zaujaly nejen svým ekologickým a feministickým přesahem, ale hlavně tím, že podobné náměty byly dříve tematizovány výhradně v rámci nezávislé produkce. Prvním je film Agnieszky Hollandové Přes kosti mrtvých. Hlavní postava v něm svérázně bojuje proti vraždění zvířat. Vnímání filmu lze popsat dvojím způsobem: jako bizarní antimysliveckou agitku nebo jako ekofeministický snímek o excentrické hrdince, která velmi emocionálně jedná ve prospěch zvířat. Konflikt dvou světů – toho heroického racionálního a holistického emocionálního – je zjevný v patriarchální reakci, která jednání hlavní hrdinky nazývá „hysterickým“. Druhým filmem je Beatriz at Dinner se Salmou Hayekovou v roli léčitelky, která se ocitne na večeři realitních developerů, a třetím je satirická eko-veganská pohádka s prvky hororu Okja o geneticky upraveném supervepři, kterého se snaží ochránit mladá dívka před ředitelkou (Tilda Swintonová) nadnárodní výzkumné společnosti a výsledně před zabitím na jatkách. Na nás zapůsobilo tematické zpracování všech snímků, které běžně nelze očekávat od blockbusterové produkce. To dokládá, že se pohled na práva zvířat musí ve společnosti měnit a vzbuzuje zájem širšího publika. Proto když se vrátíme zpět ke knize z roku 1993 Ecofeminism: Women, Animals, Nature, ze které text Ellen O’Loughlinové pochází, trvalo to více než dvě dekády, než bylo téma přijato jako aktuální a obecně společenské.
Pohled do výstavy Heroic vs. Holistic, foto: Daniela Dostálková
Pro naši práci je charakteristický konceptuální základ, ale zároveň nám jde o to, abychom s diváky komunikovaly také senzuálně. Tuto část si nikdy beze zbytku předem nenaplánujete, pracujete pouze s určitým předpokladem, který lze dotvářet až při samotné instalaci výstavy.
Co se týče architektonického řešení, snažily jsme se o ztělesnění dramatické postapokalyptické vize, která je příznačná pro nosné téma výstavy. Díla jsme udržely po obvodu stěn s využitím polic na masivních, nepravidelně rozmístěných dřevěných kůlech. K černému, vysoce lesklému laku na povrchu polic nás přivedla Barbara Falenderové, která často pracuje s odrazem. Výstava je pro nás zásadní jako celek – chtěly jsme vytvořit atmosféru, v níž si divák bude moci tíživost prožít.
V případě PLATO se díky vedení Marka Pokorného ukázalo, že se nebojí experimentovat a plně nabídnout své zázemí a možnosti širokému spektru vybraných umělců či uměleckých přístupů. Myslíme, že na tom má i svůj podíl autentická atmosféra Ostravy, a my se těšíme na to, že budeme moci patřit k iniciátorkám proměny její galerijní instituce.
Pohled do výstavy Heroic vs. Holistic, foto: Daniela Dostálková 
