Svěží i ostré hudební probuzení do roku 2018
Začátek ledna bývá v popu obvykle ospalejší, letos však jako by to tak úplně neplatilo. Už v prvních týdnech se zjevily nové zajímavé desky, singly, kauzy. A chystají se koncerty, na které stojí za to zajít.
První velká domácí deska nového roku? A zároveň výrazný debut? Pražské duo Pris (Lukáš Grygar a Tomáš Tkáč) existuje sotva rok, na albu Naše večery ale suverénně míchá temný kytarový pop s atmosférickou elektronikou. Je to trochu jako kdyby se Oceán potkali na večírku s Joy Division, ale píše se rok 2017 a blízkost temnoty je skoro hmatatelná. Grygarův vokál je někdy až divadelně dramatický, možná pro někoho neskouskutelně pompézní.
V domě se topí/zima je unavená/zámky jsou pustý/peřina propocená/jak bylo večer/ráno nic neznamená.
Jak ale na druhou stranu zpívat o velkých tématech alba, kterými jsou smrt a ženy?
Vyplatí se je sledovat? Wolf Alice, kteří 16. ledna zahrají v pražském Roxy, foto: Dirty RecordsJe dobře, že k nám už jezdí koncertovat i kapely, které jsou ve světě aktuálně na vrcholu popularity. Londýnské rockové kvarteto Wolf Alice, které zahraje v úterý 16. ledna v pražském Roxy, má nominaci na Grammy a britské magazíny NME a Q zařadily ve svých výročních anketách jejich desku Visions of Life na druhé, respektive třetí místo. Termín „britská kytarovka“ je už poněkud zprofanovaný a někdo by ho dokonce mohl považovat za urážku, Wolf Alice se ovšem od zástupů podobných kapel liší šířkou spektra svých vlivů – devadesátkový alternativní rock, hardcore, postpunk, noise… A barevnost kapele svědčí. Navíc má v čele charismatickou zpěvačku Ellie Rowsellovou, která svými příběhy s výraznou ženskou optikou dodává kapele osobitost. Wolf Alice by neměla spláchnout hned další trendová vlna, a i proto je stojí za to vidět naživo.
David Byrne a jeho optimistický pohled na svět, foto: Facktmag/Eloquent ScienceDavid Byrne zůstává i v pětašedesáti letech v epicentru hudebního dění. Bývalý frontman Talking Heads vydal v posledních letech společná alba s Brianem Eno, Fatboy Slimem či St. Vincent, sólovou nahrávku však nyní připravil po dlouhých čtrnácti letech. Bude se jmenovat American Utopia a stane se součástí širšího uměleckého projektu Reasons To Be Cheerful, který si vzal za úkol šířit pozitivitu. Ve studiu mu dělali společnost elektroničtí experimentátoři Daniel Lopatin (Oneohtrix Point Never) a Jam City, písničkář Doveman, zpěvák a klavírista Sampha a samozřejmě jeho dlouholetý parťák Brian Eno.
„Tyto písně nepopisují imaginární místo, ale jsou pokusem zachytit svět, v němž žijeme. Spousta z nás, předpokládám, není spojena s tímto světěm – se světem, který jsme pro nás stvořili. Díváme se kolem sebe a ptáme se – musí to vážně být takhle? Neexistuje nějaký jiný způsob? Tyto písně jsou o tomhle rozhlížení a ptaní se,“ vysvětluje Byrne.
Mluvit o sexu a užívání si, to bývala doména hlavně mužských rapperů. Nakonec hip hop je tradičně mačistický „sport“, v němž ženy vždy tahaly za kratší konec. Poslední roky se však věci dramaticky mění: zástup populárních rapperek, které chtějí světu říct svůj příběh, těžko ignorovat. Z vrcholu amerického žebříčku ostatně nedávno shlížela rapperka Cardi B, která v hitu Bodak Yellow skládala poctu všem silným a sebevědomým ženám. V podobném trendu pokračuje na svém třetím studiovém albu Ephorize chicagská, teprve dvacetiletá rapperka cupcakKe. Její texty jsou skoro výhradně o sexu, a jestli umíte dobře anglicky, nejspíš se u nich budete červenat. Ač může někomu její posedlost tělesností přijít už mírně groteskní, je plně součástí její deklarace sebevědomí bez hranic. Hiphopový hédonismus a nadrženost již dlouho nebyly takhle zábavné.
Titulky hudebních webů mají jasno – Radiohead žalují Lanu Del Rey za to, že jim ukradla motiv z průlomového hitu Creep . A dokonce jsou tak nenažraní, že chtějí sto procent ze zisků! Kdo se ale podívá pod povrch zprávy, zjistí, že to nejsou tak úplně Radiohead, kdo americkou zpěvačku obvinil, ale majitelé práv na píseň Creep – tedy společnost Warner. Vtipnou douškou celé kauzy je to, že samotní Radiohead byli za Creep ještě v první polovině devadesátek zažalováni od šedesátkové kapely The Hollies, která měla pocit, že jim vykradli hit The Air That I Breathe . Majitelé práv tehdy mezi autory raději připsali i členy Hollies, kteří tak inkasovali nemalé podíly na prodeji. A dost možná teď stojí i za obviněním Lany Del Rey. Cesty žalob v populární hudbě jsou nevyzpytatelné!