Věčný boj Květů s očekáváním fanoušků pokračuje
Brněnská skupina Květy jednak knižně rekapituluje křižovatky své dosavadní kariéry, jednak se na jedné takové křižovatce ocitla na nové desce, která tiše a v limitovaném nákladu 250 kusů vyšla před koncem roku 2017.
Martin E. Kyšperský píše na konci knihy Průvodce po albech a historii kapely Květy o partičce mladých Němců, kteří se náhodou dostali do zkušebny jeho brněnské skupiny. Když jim Květy v dobrém rozmaru zahrály pár nových písní, odměnili je hosté potleskem a povzbuzením: „Měli byste hrát koncerty. Nebojte se. Jste už skutečná kapela!“ Návštěvníci samozřejmě netušili, že před nimi stojí jedna z nejvýraznějších skupin domácí alternativní scény. Květy ve skutečnosti existují skoro dvě dekády a za ten čas projely snad všechny kluby, co v Čechách a na Moravě existují a posbíraly většinu hudebních cen, jež se u nás udělují. Jejich výjimečný status potvrzuje i aktuální album Spí vánoční pták.
Účtování Květů na konci roku 2017: album Spí vánoční pták jak na CD, tak ve formě LP, vlevo dole kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy, foto: Polí5
Brožurku Průvodce po albech… si Kyšperský nejspíše nadělil také ke čtvrtstoletí od chvíle, kdy se Květy zrodily na jedné brněnské základní škole. Tehdy to byl nevážný projekt kamarádů, kteří „neměli nic na práci“. Když se však roku 1999 Kyšperský k názvu vrátil, začala se rodit seriózní kapela rozkročená mezi folkem a alternativním rockem, navíc silně těžící z osobité textařské poetiky jejího šéfa. Květy zatím vydaly osm řadových desek, v jejich košaté diskografii se dá najít i hudba k divadelní hře, kolekce coververzí Psích vojáků nebo album natočené živě ve zkušebně a vydané jen na magnetofonové kazetě. Zatím poslední položkou v diskografii je titul Spí vánoční pták. Zveřejněn byl sedm měsíců po květnovém albu Komik do půl osmé. Ostatně materiál z obou desek s vročením 2017 vznikal souběžně.
Když si čtenář listuje Kyšperského Průvodcem, otevírá se mu dynamická historie kapely plná personálních změn. Na orbitě hlavní dvojice Kyšperský a Aleš Pilgr se za ty roky mihly na různých pozicích třeba Marta Svobodová (Budoár staré dámy), Dorota Barová (Tara Fuki) nebo Michaela Antalová (Dunajská vlna, Lovalova). S každou novou osobností ve studiu se trochu měnil zvuk kapely. Kyšperského autorský rukopis i zpěv jsou sice nezaměnitelné, ale Květy zároveň nikdy nechtěly stát na jednom místě. V aktuálním triu, v němž skupina nahrála dvě poslední desky, hraje výraznou roli Ondřej Kyas. Kolem kapely se motal už před deseti lety, přitom souběžně psal opery a byl členem několika dalších brněnských skupin. V Květech mu připadl úkol obohatit zvuk kapely o syntezátory a další elektronické nástroje.
Květy – Holka, zdroj: youtube.com Květy nikdy úplně neopustily své folkové kořeny; ostatně housle Alberta Nováka byly na kultovních deskách jako Myjau (v roce 2009 obdržela cenu Anděl) nebo Bílé včely (cena Vinyla za rok 2012) jedním z poznávacích znamení zvuku této skupiny. Teprve současná „elektronická“ inkarnace, započatá na Komikovi, se těchto vlivů zbavuje. Písničky Květů jsou teď rockovější a zároveň chytře využívají neobvyklé zvuky syntezátorů pro budování melancholické atmosféry, která ke kapele vždy patřila.
Je to v současnosti u Květů zvláštní schizofrenie – byla slyšet už na Komikovi: čerstvé písně mají větší tah na bránu, někdy se dokonce už trochu nacházejí na hraně bigbítových „vypalovaček“ (Strýček, Sejdeme se v pekle), zároveň však nový „sound design“ dovoluje Kyšperskému a spol. pouštět se do experimentů. Skladby Musíme jít nebo Spisovatel mají tíživou, možná až trochu hororovou náladu a připomenou filmy Johna Carpentera. Píseň Na nádraží kouzelně míchá mandolínu, kytary a syntetickou basu a obraz vlaků mizejících do zasněžené krajiny doplňuje smutný verš „A já čekám, i když už vím, že nedorazíš.“
Květy – Chobotnice, zdroj: youtube.com Obě desky brněnského tria s rokem vydání 2017 vědomě bojují s očekáváním fanoušků, které kapela nabrala se silnými alby z let 2009 až 2015. Listování Průvodcem s doporučeným poslechem starších nahrávek pomáhá čtenáři-fanouškovi, aby si uvědomil, že právě hledačství a věčná proměna zvuku je to, co Květy během jejich dlouhé cesty vždy zdobilo nejvíce – samozřejmě kromě geniálního písničkářství. Němečtí turisté z výše zmíněné historky vlastně měli v něčem pravdu – spatřili totiž znovuzrozenou kapelu. Kyšperský a spol. se v roce 2017 opětovně ocitli na křižovatce. A právě na těch jim to sluší nejvíce.
Květy – Spí vánoční pták (vydalo Polí5 jako LP a CD, elektronickou verzi pak lze získat na na webu vydavatelství).
