Chodí, mluví, chodí a mluví. Huba a Budař dobře hrají, ale co víc?
Postavy Karla Čapka a T. G. Masaryka se ve filmu objevily už dříve – třeba v dramatu Člověk proti zkáze, který roku 1989 režíroval Štěpán Skalský. Ovšem jako v podstatě jediné protagonisty je spatříme teprve ve snímku Hovory s TGM.
Debutující režisér Jakub Červenka (*1983) si realizaci, chystanou po několik let, doslova vyvzdoroval; stačí pohlédnout na dlouhou soupisku těch, kteří přispěli. I tak ovšem omezený rozpočet režiséra nutil do krajně komorní polohy: celý příběh, odehrávající se koncem září 1928 v topolčianském parku (Masaryk trávil každé léto ve slovenských Topolčiankách), stojí na procházkách i občasném posezení obou pánů. Zejména Masaryk se ukáže být vytrvalým chodcem, i svého společníka přiměje, aby bosky kráčeli loukou ještě zalitou ranní rosou, vyšlápnou si i kolem blízké zříceniny hrušovského hradu.
Scenárista Pavel Kosatík, jenž hojné zkušenosti s dialogy osvětlujícími rozličné dějinné zvraty načerpal už například při práci na seriálu České století (2013/2014), příběh opřel o jedinou zápletku: když Čapkovy rozhovory s TGM došly ke svému závěru a zbývalo dohodnout vytištění, Masaryk znenadání – na nátlak své rodiny, zejména dcery Alice – couvl. Se zveřejněním náhle nesouhlasil. Prý by kniha nevrhala úplně dobré světlo na hlavu státu, zejména pak jeho úvahy o sexualitě. Čapek se během procházky snaží prezidenta přesvědčit, aby své rozhodnutí změnil. Oba herci v ústředních rolích, Jan Budař jako Čapek, Martin Huba coby TGM, dospěli k herectví zniternělému, výrazově kultivovanému, tlumenému, jakoby omlouvavému. Ovšem nemohli zastřít do značné míry vzdělávací, informativní akcent, tentokrát výhradně privátní, jakkoli s mnoha přesahy do politické sféry.
Hovory s TGM, trailer k snímku, foto: Bontonfilm, video: Totalfilm Budař navenek bezproblémově postihl Čapkovu chůzi, prkenné držení těla i obvyklá gesta (třeba zapalování cigarety). Stál však před ním zároveň úkol daleko náročnější: bez velkého přehánění postihnout, nakolik jej nenadálé Masarykovo rozhodnutí naštvalo, jak se je nenápadně, s nepolevující uctivostí snažil zviklat, jak navzdory všemu tomu zůstával prezidentovým upřímným obdivovatelem. Toto niterné pnutí Budař vyhmátl téměř beze slov, jen v letmých záchvěvech tváře, mírně podrážděném hlase, v náznacích schválností – výmluvný je třeba okamžik, když při chůzi do sebe zahleděný Masaryk vášnivě rozpráví, aniž si všimne, že Čapek zůstal stát vzadu. Převažuje tu ostatně ono čapkovsky střídmé mlčení v blízkosti velikána. Pouze výjimečně, v záchvatu hořkosti a vyprovokován Masarykovou uštěpačností, spisovatel zaútočí na starého pána zraňujícím dotazem, jak se třeba v mládí cítil, když byl označován za pancharta, tedy nemanželské dítě.
Martin Huba již Masaryka nedávno ztvárnil: v epizodě Velké bourání z cyklu České století jej zosobnil ryze coby politika. V Hovorech s TGM vtiskl slovenský herec jakkoli navenek umanutému, tvrdohlavému Masarykovi spíše přemýšlivý nežli autoritativní rozměr. Svého společníka Čapka – a tím pádem i diváka – jako při nějaké přednášce seznamuje se svými názory politickými, náboženskými, filozofickými i řekněme privátními, jmenovitě pak se svými náhledy na fyzickou lásku, když Čapkovi přizná, že se ve věku bezmála osmdesáti let osudově zamiloval do ženy mnohem mladší. Od Čapka vlastně ani nějaké postoje či reakce neočekává. Povětšinou vede jakýsi sebezpytný monolog, při němž jako by si třídil vlastní myšlenky, rozmlouval sám se sebou. Je to postup sporný: většinu pronášených sdělení přece už obsahovala připravovaná kniha, o jejíž příští existenci Čapek nyní hraje, takže je poněkud přemrštěné se domnívat, že by to TGM vše znovu opakoval. A hlavně: že by se Čapek tvářil, jako kdyby ta slova slyšel poprvé v životě!
Ukázka z filmu Hovory s TGM, v níž dochází k zásadnímu konfiktu mezi hlavními hrdiny, foto: Bontonfilm, video: Totalfilm Vznikla vlastně jakási rozhlasová hra, postavená na nepřetržitém proudu rozmluv, kdy rozmlouvající postavy nakonec ani vidět nepotřebujeme. Jedná se o svého druhu herecký koncert zasazený do podmanivého přírodního rámce, s několika postavami němě se mihnuvšími v pozadí – včetně Masarykova syna Jana. Vizuální i vypravěčská tradicionalita, dramatická sevřenost vpravdě televizního rázu a místy proklamativní upovídanost jistě tomuto dílu umožní, aby lépe vyniklo na televizní obrazovce – tam totiž zaniknou těžkopádnosti drhnoucí na velkém plátně.
Kamera je buď statická, soustředěná na detail, nebo se zvolna pohybuje společně s postavami, avšak povětšinou se vyhýbá „subjektivním“ jízdám v těsném závěsu za nimi nebo před nimi, nevolí jakkoliv dynamické nájezdy či přiblížení. Jako kdyby se chtěla připodobnit tehdejším výrazovým zvyklostem. Kameraman Jan Malíř nejenže zužitkoval zúžené barevné spektrum podzimní přírody s převahou „teplých“, téměř jakoby dohromady slitých odstínů hnědé, zelené a žluté (a chtěl tak evokovat někdejší lyrickou krajinomalbu), ale nadto i zvolil téměř čtvercový formát obrazu, aby se co nejvíce přiblížil podobě filmů promítaných v meziválečném období.
Hovory s TGM (ČR, 2018, 80 minut)
Režie: Jakub Červenka, scénář: Pavel Kosatík, kamera: Jan Malíř. Hrají: Martin Huba, Jan Budař a další.
Jiný pohled na týž film nabízí náš spřátelený, „sesterský“ web ČT24.
Poznámka redakce:
Souběžně s filmem režiséra Jakuba Červenky Hovory s TGM se objevila stejnojmenná kniha Pavla Kosatíka, která obsahuje scénář filmu, fotografie z jeho natáčení a úvodní text autora. Vydalo nakladatelství Universum. Svazek má 176 stran a jeho doporučená cena činí 279 korun.
