Dvě ženy, čtyři knihy, jeden příběh

Tři mladí čeští spisovatelé před časem vyslovili v časopisu Respekt přesvědčení, že dnes není doba pro velký román. Jak prý napsat velký román ve společnosti, která se neshodne na jediné modlitbě? Elena Ferrante však svou neapolskou tetralogií prokazuje, že i dnes může jedno literární dílo oslovovat miliony čtenářů napříč kontinenty.

Lila hodila Eleninu panenku světlíkem do sklepa. Elena jí oplatila stejnou mincí. Tak začal celoživotní vztah dvou žen. Holčičky však své hračky v zaprášeném sklepě nenajdou, a tak se po otřískaných schodech činžáku na neapolské periferii odváží vystoupat ke dveřím místního zločince Dona Achilla: vždyť kdo jiný mohl panenky ze sklepa sebrat? Zavalitého násilníka obvinění sedmiletých holčiček vyvede z míry – a namísto hněvu jim věnuje pár lir. Elena a Lila si za ně nepořídí nové panenky: koupí si román Malé ženy. Úvodní scéna Geniální přítelkyně naznačuje, o čem bude tetralogie vyprávět: o neklidném vztahu dvojice, kterou spojuje dychtivost vzdělávat se a vymanit se z vulgarity chudého předměstí.

Zatímco Eleně se jako jediné z celého sousedství podaří vystudovat univerzitu a později si získá popularitu jako uznávaná spisovatelka, Lila jde po páté třídě dřít do otcova ševcovského krámu; kromě epizody, kdy v nedaleké čtvrti otročí v továrně na mortadellu, nikdy na delší čas svou rodnou čtvrť neopustí. I přes značně odlišnou životní trajektorii vztah mezi Elenou a Lilou překlene desetiletí. Jsou k sobě vázány částečně zvykem, částečně pocitem osudovosti, částečně určitou podobou vzájemné vášně, která je někdy slastná a naplňující, jindy trápivá a dusící. Neustále se porovnávají, žárlí na sebe, předhánějí se. Ještě jako stará žena se úspěšná spisovatelka Elena užírá představou, že Lila po nocích sepisuje velké dílo, které zastíní její vlastní knihy.

Představitelky chystaného seriálu podle tetralogie Eleny Ferrante: Gaia Girace (dospívající Lila) a Margherita Mazzucco (dospívající Elena). Režírovat bude Ital Saverio Costanzo, vzniknout čtyři série, každá po osmi padesátiminutových dílech, foto: Eduardo Castaldo (HBO)

Jejich vztah má i zajímavější a podstatnější roviny. To, že je Elena připoutána k Lile a Lila k Eleně, není náhodná volba dětské kamarádky. Obě dívky v sobě mají nesamozřejmou touhu: touhu po čistším světě – pro sebe i pro druhé. Dívky ji v sobě objevovaly skrze společné zážitky, rozhovory a snění. Jedna pro druhou určitým způsobem zpřítomňují závazek se té touze nezpronevěřit.

V jejich životech se tak dají sledovat momenty, kdy se každá zvlášť či obě společně pokoušejí narovnávat to, co je v nich samotných či ve světě okolo křivé. Vyrostly v prostředí prodchnutém násilím, kde muži bijí své ženy, ženy klejí a mstí se, kde úspěch závisí na libovůli místních bossů. Velkou část života objevují, jak je násilí formovalo. Děj vrcholí společným pokusem obou žen zbavit rodnou čtvrť rozkladného vlivu mafiánských bratří Solarů – symbolicky za pomoci psaného slova, v jehož moc Lila tolik věří. Méně dramatická, avšak neméně obtížná je však snaha osvobodit se od principů násilí, které se samy naučily používat. Násilí neznamená pouze vracení ran a šťavnaté nadávky v dialektu. Mnohem spíš jde o neustálé zatvrzování sebe sama v obavě před možným zraněním – a zároveň připravenost využívat vlastní arzenál silových prostředků k obraně či k sebeprosazení. V úsilí se z tohoto začarovaného kruhu vymknout nemají jiného spojence než jedna druhou; to je také důvodem, proč si vzájemně zůstaly nejdůležitějšími osobami svých životů a proč má smysl román o jejich vztahu číst.

Ne, že by se na adresu neapolské tetralogie nedalo vyřknout leccos kritického. Místy může být čtenář na pochybách, zda se jedná o vážně míněný román či o pouhé čtivo. Obzvláště v druhém díle řada pasáží hraničí s banalitou. Úhrnných patnáct stovek stran (v českém vydání) je trochu příliš; příběh by se dal odvyprávět i na zhruba polovičním rozsahu. Po několika stovkách stran se autorčin styl začíná jevit předvídatelným, až únavným. I tak ční neapolská tetralogie nad většinou současné literární produkce. Proč? V čem spočívá síla oné čtveřice románů?

Italská spisovatelka, která se pod pseudonymem Elena Ferrante již dvacet let ukrývá před zájmem veřejnosti, je veliká vypravěčka. Vedle příběhů dvou nadaných přítelkyň umí živě načrtnout i životy mnoha obyvatel sousedství, v němž Elena s Lilou vyrostly. Z osudů místních mafiánů, zelinářů, učitelek, obuvníků, sester, synů a matek se skládá živoucí příběh jedné komunity. Do života v sousedství často vstupuje politika: hospodářský rozmach po válce, levicová hnutí, terorismus sedmdesátých let. Skrze dění v pár blocích jedné neapolské čtvrti odvypráví autorka i mnoho z poválečné italské historie.

Příběhy Eleny Ferrante na jevišti. Snímek z loňské inscenace My Brilliant Friend uvedené v londýnském Rose Theatre, foto: Marc Brenner

Klíčový je však především způsob, jímž Ferrante vypráví. Elena je pseudonym autorky i jméno vypravěčky-hlavní hrdinky – a ty čtyři knihy mnohdy mají intimitu deníku. Ne ovšem takového, kde autor stránku za stránkou líčí a komentuje své prožitky. Ať už píše o vlastní sexualitě či o těžce hledaném vztahu k vlastním dcerám a neschopnosti vytvořit jim stabilní prostředí, autorka je ke čtenáři zcela otevřená. Nejde však ani o zpověď, ani o snahu těžit z pikantností: vyprávění poskytuje vhled, ale i nadhled. Může tak oslovit i toho čtenáře, který není ani voyeurem, toužícím přes rameno nakukovat do cizího života, ani pisatelčinou spřízněnou duší, která baží po líčení silných ženských emocí.

Právě kombinací upřímnosti a nadhledu nad vlastním prožíváním je kniha výjimečná. Většina dnešních literárních počinů zachycuje člověka v jeho slabosti, vnitřní nejistotě, tápání a bezradnosti. Důvodem je zřejmě – vedle přetrvávajícího postmoderního odporu k velkým příběhům a hrdinům – rozšířený omyl, že k hloubce se lze dobrat zkoumáním pocitů nezakotvenosti a znejistění. Málokterá postava dnešních knih je psychicky v pořádku – a okolo takových hrdinů se stěží vystaví velký příběh. Z pouhého líčení prožitků, emocí a vjemů z okolního světa nemůže povstat řád, jenž by vyprávění vtiskl strukturu a dovolil mu stát se oním „velkým románem“. Elena Ferrante našla způsob, jak vyprávět příběh, který je koneckonců hrdinský, ale nezní mramorově. Přizná každé své selhání, svou rozkolísanost, nepořádnost, nezamlčí nečisté motivace či těžko zpracovávanou křivdu. V líčení životních událostí a intenzivních emocí však neztrácí rozlišení, co je nahoře a co je dole, co je povrchní a co opravdové, co je závažné a co nikoli. Z jejího vyprávění díky tomu povstávají nejednoznačné, plastické příběhy lidského chybování, ale i snahy vymknout se zavedenému řádu věcí.

Lila – ona titulní „geniální přítelkyně“ – zaplatí za svou odvahu vysokou cenu. Jako uštvaná, osamělá stárnoucí žena se na konci života upne k vášnivému studiu dějin města, které nikdy neopustila. Nejmladší Elenině dceři pak vypráví příběhy Neapole – města, kde nad smetištěm vznikne aréna pro krvavé souboje mezi gladiátory, aby na jejím místě později vyrostl chrám, města, kde se rajské zahrady půvabných paláců promění v bažiny a nakonec v parcely pro činžovní domy, v nichž Elena s Lilou prožily své životy. Skrze ně Lila své o generace mladší posluchačce rozehrává před očima koloběh vzepětí a úpadků, jimiž se vyznačuje lidské pobývání na světě: časy tvůrčího úsilí, po nichž následují období zmatení a chaosu, chvíle vlády lidského ducha střídané dobami iracionality a pokleslosti.

Literárně nejkrásnější pasáže celé tetralogie lze číst jako určité vyznání víry: úkolem člověka je vtiskávat věcem jasný tvar, vydobývat řád oproti chaosu. Romány Eleny Ferrante jsou úctyhodným příspěvkem k uspořádávání chaosu dnešního světa.

Autorka je publicistka a kritička

Obálky českých vydání románové tetralogie Eleny Ferrante, foto: Denisa Novotná

Elena Ferrante: Geniální přítelkyně, Praha: Prostor, 2016.
(přeložila Alice Flemrová, 304 stran, doporučená cena 347 korun)

Elena Ferrante: Příběh nového jména, Praha: Prostor, 2017. 
(přeložila Alice Flemrová. 424 stran, doporučená cena 397 korun)

Elena Ferrante: Příběh těch, kteří odcházejí, a těch, kteří zůstanou, Praha: Prostor, 2017. 
(přeložila Alice Flemrová. 368 stran, doporučená cena 357 korun)

Elena Ferrante: Příběh ztracené holčičky, Praha: Prostor, 2018.
(přeložila Alice Flemrová, 423 stran, doporučená cena 397 korun)