Film o japonských nudlích a proměna kin v restaurace

Ještě před oficiálním tuzemským nasazením do distribuce, které připadlo na 14. června, se naskytlo několik možností spatřit Bistro Ramen v kinech, v jejichž předsálích se zároveň servírovaly nudle ramen. Spojení filmového a kulinářského zážitku je jednou ze strategií, jak přilákat diváky do kin.

Režisér Bistra Ramen Eric Khoo (*1965) je v zahraničí známý především jako autor snímků poodkrývajících stinné stránky singapurské společnosti (12 Storeys, My Magic). Artový tvůrce, jemuž se daří dostávat svá díla do soutěžních sekcí světových festivalů, do zdejších kin ovšem dorazil s odlehčenou mainstreamovou komedií o jídle, která nese letošní vročení a vznikla v koprodukci Singapuru, Japonska a Francie. Tím nehodlám kritizovat současný stav české filmové distribuce. Artových filmů v ní nacházíme poslední dobou poměrně dost. Uvedení titulu Bistro Ramen ovšem spíš ukazuje na to, jak se proměňuje nabídka kin jako takových a jak na to distributoři reagují.

Kina vždy musela soutěžit o pozornost s jinými médii. Dnešní situace je o to vyhrocenější, že diváci mají k dispozici nepřeberně kanálů, kudy k nim produkce proudí. V éře Netflixu a dalších VoD služeb lze po několika kliknutích vybírat z obrovské nabídky filmů a seriálů, aniž bychom museli vytáhnout paty z domova. Kina se tudíž pokoušejí sázet na to, co je odlišuje od ostatních médií. Proto se objevuje stále víc zážitkových projekcí: od 4D a IMAXu v některých multiplexech po projekty jako Cinema Royal, v nichž se filmy sledují na neobvyklých místech a jsou doprovázeny všemožnými primárně nefilmovými prvky.

„Vždy mě fascinovalo jídlo a jeho role v našich životech. Řekl bych, že přímo definuje, kým jsme. Jsem dokonce přesvědčený, že jídlo má moc lidi spojovat. Umí je dát dohromady za těch nejzáhadnějších okolností,“ řekl oceňovaný režisér Eric Khoo o námětu filmu Bistro Ramen, foto: Aerofilms

Mezi podobné aktivity náleží promítání se servírováním pokrmů. Ve vybraných artových kinech probíhá série projekcí Cinema Cuisine – vybrané dílo je spojeno s tematicky zvoleným pohoštěním. Koncept tak trochu sází na to, že do něj budou vybírány filmy, které s jídlem úzce souvisejí, a zároveň to nebude vyprávění o smaženém sýru nebo nějaké podobné, zde běžně dostupné potravině. V podstatě je to princip založený na dvojité exotice – k exotické kuchyni dostaneme exotickou kinematografii. V rámci Cinema Cuisine se promítal například indický film Cizí oběd, což byla v naší distribuci jiná ojedinělá příležitost vidět snímek odjinud než z Evropy nebo USA.

V případě Bistra Ramen se skoro zdá, jako by samotný film byl doplňkem ke kulinářským hodům, než naopak. Snímky o jídle mají přitom ve východní Asii tradici. Hongkongská komedie Chinese Feast ukazuje přípravu pokrmů jako show s efektní choreografií. Japonská Tampopo sleduje trnitou cestu hlavní hrdinky za vysněným cílem uvařit po všech stránkách dokonalou nudlovou polévku ramen. Stárnoucí kuchařský mistr, jenž v díle tchajwanského tvůrce Anga Leeho Jíst, pít, muž, žena přichází o chuť, je utěšován, že Beethoven také k stáru ohluchnul, a přesto dokázal dál komponovat. Žádný z podobných filmů ovšem v českých kinech zatím uveden nebyl.

Filmový historik David Bordwell označil stav, kdy promítání je součástí širšího zábavního programu, za návrat do doby vaudevillů, kde se promítaly úplně první filmy. Projekce tenkrát byly součástí programu s tanečními výstupy nebo s akrobatickými vystoupeními. Dnešní kina, zejména jednosálová, nebo vyloženě artové prostory poslední dobou rozšiřují nabídku o přednášky s projekcemi obrázků či videí nebo s projekty jako PechaKucha Night. Tituly typu Bistro Ramen ukazují, že výběr filmů, které se u nás dostanou do kin, bude čím dál více ovlivňován tím, jaké doprovodné akce se k nim dají vymyslet.