Strhující tanec o tom, že najít útočiště není jen tak
Současný tanec a divadlo se už ze své podstaty mají vyjadřovat k aktuálnímu dění a ke společenským problémům. Soubor Farma v jeskyni ve své nové inscenaci tomuto nároku dostál – za téma si bere migraci.
Pro Farmu v jeskyni je typická precizní příprava námětu a jeho zpracování. Před procesem zkoušení soubor podniká terénní rešerše. Vůdčí duch Farmy v jeskyni Viliam Dočolomanský zkrátka nešije horkou jehlou a od interpretů vyžaduje stoprocentní nasazení. Tentokrát výzkum spočíval v rozhovorech s uprchlíky žijícími v Londýně. Jejich výpovědi položily základ pro vznik pohybového vyjádření, které je díky tomu v nové inscenaci, nazvané Útočiště, vpravdě originální a nosné.
Pod stropem z tlampačů sledujeme útěk tří osob: jejich strach, slabost, zoufalství i křivdy, které si – spolu s botami – nesou jako jedinou výbavu. Hledají v sobě naději, víru a odvahu pro cestu, jejíž cíl ani nedohlédnou. Společný úděl je spojuje a vyhrocené emoce se slévají v silný akord. Znovunalezení důvěry, opory a pochopení je jim modlitbou. Euforii z úspěšného příchodu do země zaslíbené ovšem vystřídá procitnutí do reality, kdy je třeba začít nanovo. Spolu s nutností přežít přichází potřeba stanovení vlastní identity, boje za svá práva a svobodu. Ztrátu iluzí provází i revize dosavadních hodnot – lásky, důvěry, kariéry. Pocit nemožnosti nadechnout se v nové, tolika nadějemi opředené zemi, která se však ukazuje být klecí, ústí ve zklamání mnohdy zhmotněné v zoufalých činech, jež jsou vlastně voláním po vyslyšení.
Farma v jeskyni, inscenace Útočiště. Na snímku Minh Hieu Nguyen a Rin Kin, foto: Michal Hančovský
Tohle vše se uděje během pouhé hodiny. Tanečníci Andrej Petrovič, Rin Kin a tanečnice Minh Hieu Nguyen předávají svými těly burcující emoce. Zvláště pak z výkonu posledně jmenované sálají odevzdanost a síla, jaké české scény zažívají málokdy. Trojici zoufalých bytostí kontruje sebejistá Hana Varadzinová, bez jejíhož charismatu si tvorbu Farmy v jeskyni už těžko představit. Elegantní dáma vybavená zbraní ve formě černého, lesklého klavírního křídla – coby symbolu civilizace, útočiště i rakve – nonšalantně tahá za nitky osudu ubohých bytostí. Jako většinová společnost hlásající právo na svou dominanci jen pozoruje a komentuje performanci imigrantů, ovládá svět pomocí nikdy nemlčících amplionů. Živý hudební doprovod tentokrát spíše jen ilustruje a podkresluje výjevy plné symbolických sdělení, stejně jako scénografie, která se omezila na jednoduchou symboliku a nechala „promlouvat“ spíše syrovost šedých zdí holého prostoru.
Útočiště je vynikající produkcí z hlediska využití pohybového materiálu a jeho sdělnosti skrze výjimečnou interpretaci. Dokazuje cit Dočolomanského pro formu adekvátní zvolenému tématu. Přestože všechna jeho díla vykazují určitý rukopis a nezaměnitelnost Farmy v jeskyni, vyhýbá se prozatím šablonovitosti jednoho střihu. Díky tomu si uchovává potenciál oslovit každou svou další inscenací zase trochu jiného diváka.
Autorka je redaktorkou portálu Taneční aktuality.
Farma v jeskyni – Viliam Dočolomanský: Útočiště
Koncept, režie, choreografie: Viliam Dočolomanský, dramaturgie: Jana Pilátová, interpretace, tvorba: Andrej Petrovič, Rin Kin, Minh Hieu Nguyen, Hana Varadzinová, výprava a kostýmy: Lucia Škandíková, Tereza Kopecká, hudba: Viliam Dočolomanský, Marcel Bárta, Hana Varadzinová, Vít Halška, Štěpán Janoušek.
Psáno z premiéry 4. června 2018, Centrum současného umění DOX, Praha.
