Fotr doma prudí. Na ulicích se střílí. Boj na všech frontách

Belgický žurnalista a hudební kritik Jérôme Colin (*1974) vydal svůj druhý román Bitevní pole vloni. Časově se v něm vrací do let 2015 a 2016. Děj knihy je propojen s tou sérií evropských teroristických útoků, která započala 7. ledna 2015 zločinným vpádem do redakce satirického časopisu Charlie Hebdo; účet: 12 mrtvých a 10 zraněných. Volně pokračovala v noci z 13. na 14. listopadu téhož roku, kdy se ve francouzské metropoli střílelo na několika místech, největší masakr nastal v hudebním klubu Bataclan; celkový účet:  137 mrtvých, mnoho desítek zraněných. A 22. března 2016 nastaly výbuchy v belgickém Bruselu, konkrétně na mezinárodním letišti Zaventem a na stanici metra Maelbeek; celkový účet: 36 mrtvých přes tři stovky raněných. Hlavním bitevním Colinova textu je však dům a soukromí jedné bruselské středostavovské rodiny.

Vypravěčem je ženatý čtyřicátník, otec dvou dětí: dcera Élise je na počátku puberty, syn Paul v jejím plném rozpuku a dává rodičům zatraceně zabrat. Manželka Léa, která pracuje jako lékárnice, to ještě – jak se dnes říká – nějak dává. Ovšem otec pociťuje těžkou osobní a rodinnou krizi, útlum, rozpad. Léa si zahálčivost potomků, a syna především, až tak nepřipouští a v rámci možností s nimi komunikuje v míru, zatímco vypravěč tuhle schopnost ztrácí. Pro něho jde o permanentní boj. Svírá jej stav, že celý svět se proti němu spikl, včetně psychoterapeutky, k níž dochází. Jérôme Colin maluje pubertu nynějších teenagerů v téměř apokalyptických barvách: dítě roste a roste, pořád se s ním dá docela dobře vyjít, ale pak náhle dojde k přesmyku; v potomkovi se probudí poživačný, panovačný a nabubřelý netvor. Tyto scény se mohou jevit jako nemístně přefouklé. Ovšem asi jen tomu, kdo není osobně konfrontován s hmotnými požadavky nebo s přístupy k povinnostem dnešních adolescentů. Stačí si zajít na třídní schůzky na současných tuzemských středních školách, anebo pohovořit s rodiči dospívajících, abychom zjistili, že Colin sice píše barvitě, ovšem v tomto bodě nepřehání.

Současně se však jak manželka Léa, tak především její manžel, staví za své děti proti odosobněnému systému adorujícímu výkony a výsledky, zatímco dospívající duše, někdy vysloveně zoufale hledající svoji pozici v dnešním – na jednu stranu tekutém, na stranu druhou striktním – světě, by mnohem spíše vyžadovala pevnou laskavost. Syn Paul i vypravěč jsou jati vztekem vůči světu a jeho pořádkům. A jako byl kdysi vypravěč vyloučen ze střední školy, je nyní ze střední školy vyloučen i jeho syn. Oba ty verdikty zdeptaný čtyřicátník považuje za křivdu, za projev lhostejné tuposti systému. Rozdíl leží v tom, že když kdysi vylučovali vypravěče ze školy, jeho otec rozhodnutí přijal s pasivitou ovce jdoucí na porážku, kdežto on sám syna vůči postupu gymnázia brání, polemizuje s přístupem pedagogů, což neznamená, že se s Paulovým drzým zíváctvím smiřuje.

Aby toho sevření okolnostmi nebylo málo, přisoudí Jérôme Colin vypravěči i krizi manželskou. Vztah je po dvacetiletém soužití opotřebovaný, pohlavní život manželů v troskách. Vypravěč se v mezích zákona vzpírá nejen institucionálním buzeracím, nýbrž také úpadku manželského soužití. Činí tak ovšem poněkud zoufalými a za vlasy přitaženými gesty, která zde nebudeme v zájmu neprozrazování děje popisovat. Tady se Colinovo fabulátorství dopouští laciností. Jenž díky nim autor dovede manželský pár do postele právě v okamžicích, kdy v Paříži dochází k listopadovému masakru a velké dějiny se tragigroteskně propojí s dramatem čistě intimním. Čím Belgičan v ději postupuje a postupuje, tím se jeho fabulační zásahy jeví být násilnější. Novou cestu k dětem, a k synovi zvlášť, vypravěč najde ve spojitosti s bruselskými atentáty v březnu 2016, kdy Paul projeví vpravdě melodramatickou odvahu a text nabere právě takovou tóninu.

Bitevní pole je mainstreamovým textem s četnými ústupky efektnosti. Je to románová aktualita, jejíž autor ovšem umí postihnout určité symptomy doby. Nejeden rodič pubescenta bude určité partie číst s údivem nad jejich výstižností. Jedním takovým úryvkem recenzi zakončeme:

„Zástupce (ředitele školy) mu skutečně dal podepsat nový individuální plán. Mluvili o jeho chování i o možnosti vyloučení ze školy, pokud nedojde ke změně. Řekl: ‚Co já s tim.‘ Zase ani jedno slovo o víc než šesti hláskách.

Přestože se mu určitě chtělo z místnosti odejít a prásknout dveřmi, něco ho v kuchyni zadrželo. Zrovna, když jsem naléhavě opakoval, že je nejvyšší čas se vzpamatovat, zeptal se:  ‚Mohl bych dostat novej iPhone, když si půlku zaplatím sám?‘

Přemýšlel jsem, z čeho by asi tak zvládl zaplatit polovinu ceny telefonu. Podezření na dealování haše nabylo jasnějších obrysů. Odpověděli jsme, že ne. 

‚Do hajzlu! Proč bych jako nemoh mít iPhone?‘ ‚Protože stojí sedm set euro! To mi připadá jako dostatečný argument!‘
‚Proč jsem se musel narodit do takový sockovský rodiny!‘
‚Nejsme chudí! Naopak, máme štěstí. Jsme to, čemu se říká střední třída.‘
‚Sám seš střední třída. Já chci bejt víc!‘
‚No, tak to bys měl trochu přidat ve škole!‘
‚Nechápu, jak to s tim souvisí.‘

Jérôme Colin: Bitevní pole. Přeložila Sára Vybíralová. Host, Brno 2019, 176 stran, doporučená cena 259 korun

Obálka českého vydání navržená Lucií Zajíčkovou, repro: Host