Glosa: Podle jazyka poznáte je čili výrazivo a význam v kauze historika Kováře

Následující poznámky se absolutně netýkají toho, zda Kovář opisoval, anebo neopisoval v knihách Anglie posledních Stuartovců (1998), Stuartovská Anglie (2002) či v předloňském článku Jakub I. Stuart. Doktorandi Marek Jandák, Tomáš Konečný a Ondřej Crhák vypracovali analýzu, z níž podle nich vyplývá, že Kovář opisoval především od britského znalce stuartovské Anglie Barryho Cowarda (1941–2011). Následující poznámky se týkají jazyka, s nímž se o této kauze píše v médiích. A myslíme-li média, pak nikoliv sociální sítě, nýbrž ty instituce, v nichž sedí lidé, kteří se považují za profesionální novináře a pobírají za to plat či honorář.

Publicista Jiří Sezemský v posledním čísle týdeníku Reflex tvrdí, že v této zemi se v posledních letech „rozmáhá inkviziční praxe. Na rozdíl od středověku roli inkvizice hrají média ve spolupráci s horlivými udavači.“ Udavačstvím má být zřejmě veřejné poukázání na shody v Kovářových textech s texty jinými, zahraničními. Sezemský píše, že za Kováře „se však postavily dvě významné autority z řad historiků, profesoři Robert Kvaček a Jaroslav Pánek“ a „oba plagiátorství vylučují“. Publicista to považuje za bernou minci. Ale už nedodal, že ani jeden z profesorů se problematice stuartovské Anglie nikdy cíleně nevěnoval a že se vůči těmto posudkům ohradili zase historici jiní. Bernou mincí přitom fakticky je až Etická komise FF UK. K ní se to, vyplývá nepřímo z textu Sezemského, vůbec dostat nemělo, protože projednávání kauzy se přece rovná zasedání inkvizičního soudu.

Takže tu máme inkvizici. A pak tu máme i válku a další hrůzy. V nich při líčení Kovářova případu vyniká server INFO.cz. A v prvé řadě redaktor jeho právnické sekce Jan Januš. „Protiofenziva, která se zvedla proti bývalému prorektorovi Univerzity Karlovy Martinu Kovářovi a posudkům, z nichž vyplývá, že není plagiátor, nemá svou intenzitou obdoby,“ začíná Januš svůj komentář z 5. února, který má výmluvný titulek: Válka historiků vyvrcholí honem na čarodějnice. Přežije ho česká věda? Januš tedy – obdobně jako Sezemský – bere posudky profesorů Kvačka a Pánka za hotový důkaz, ačkoliv jejich texty, které vypracovali na žádost rektora UK Tomáše Zimy, jsou daleko více obecným stanoviskem než exaktní analýzou doktorandy kritizovaných partií. Ve svém apokalyptickém pojednání Januš předjímá, co všechno se stane s historickou vědou v této zemi a naznačuje, jak temné jsou motivace onoho rozvratu: to mu prý naznačili „znalci prostředí“ a „někteří znalci českého historického prostředí“. Januš je dále přímo zděšen, co se píše na sociálních sítích ve věci kauza Kovář.

Ano, na sociálních sítích se píše leccos, je otázkou, nakolik se tím zabývat a jak se tím nechat ovlivnit. Ale již titulek Janušova komentáře prozrazuje, že autor se zcela poddal „síťovému“ světu s jeho temnými stránkami, protože kdyby tomu tak nebylo, těžko by mohl psát o válce historiků, o honu na čarodějnice, nemluvě o dramaticky položené otázce, zda to přežije česká věda. Česká věda to samozřejmě přežije v klidu. Dokonce i česká věda historická. Žádná válka se nekoná. Se slovy jako válka, hon na čarodějnice či inkvizice by se mělo nakládat odpovědně. Protože mají určité konotace, které není dobré jen tak vypouštět do veřejného prostoru a šermovat s nimi. Profesionální novinář, který se navíc tváří tak seriózně, jak se Januš tváří, by to měl vědět a chovat se podle toho. Nadužívání apokalyptických výrazů signalizuje pravý opak: že se dané obci či společnosti nic hrozného neděje, žádné války a inkvizice ji netrápí. Kdyby je trápila, volila by pro spory tohoto typu daleko skromnější slova.

Janušův nadřízený, šéfredaktor INFO.cz Michal Půr, se ke kauze připojil textem Jak funguje debata v Česku. Případ profesora Kováře je odstrašující. Ano, odstrašující je, právě i díky médiu, jemuž Půr šéfuje a kde vyskytuje výše naznačený slovník. Když tedy píše, že debata „může sloužit i jako odstrašující příklad novinářské práce“, pak píše rovněž o sobě. Půr a Januš volají po faktech, ale píší nevěcně, tendenčně, jejich jazyk a styl jsou účelové. A je lhostejné, co je motivem té účelovosti – ať je to jistá politická hra, anebo potřeba co nejvíc zaujmout „lid“ kvůli čtenosti.

Příznačné je, že nejvěcnější, nejklidnější, nejrozumnější text k celé kauze zatím nenapsal ani novinář, ani historik, nýbrž fyziolog, profesor přírodních věd. Konkrétně Václav Hampl, někdejší rektor Univerzity Karlovy, dnes senátor. Na svůj blog na Aktuálně.cz přičinil několik poznámek, které jsou vlastně reakcí na jistý text Otakara Jelínka na Parlamentních listech, ale psány jsou obecně jako věty o problematice etických standardů ve vědě. Zacituji z Hampla na závěr jeden odstavec:

„Aby bylo jasno, je zcela v pořádku a záslužné přinášet českému odbornému i širšímu publiku výsledky práce jiných vědců. I proto si myslím, že ať to s kauzou prof. Kováře dopadne nakonec jakkoliv, nic to nezmění na tom, že jeho inkriminované knihy jsou dobrou četbou a dobrým zdrojem pro orientaci v dané problematice. Jen je prostě problém s tím rozlišením mezi vlastní původní vědeckou prací a překladem. Z hlediska běžného čtenáře to nemusí být moc významné. Z hlediska posuzování vědeckého přínosu autora (a na něj navázaná různá habilitační, profesorská či grantová řízení) je to zcela zásadní. Je nutné rozlišovat mezi vlastním vědeckým přínosem a popularizací vědecké práce jiných (která je nesporně také nesmírně záslužná a potřebná). Tolik také k poznámce O. Jelínka, že ‚Kovářova kniha Stuartovská Anglie byla oceněna Klubem autorů literatury faktu jako nejlepší práce mezi historiky do 39 let.‘ Ano, jako literatura faktu (popularizační) nejspíš ano. Jako původní vědecká práce – počkáme na výstupy etických komisí.“

Ve čtvrtek 14. února 2019 vešlo ve známost toto rozhodnutí Etické komise FF UK. Citujeme v plném znění:

Etická komise FF UK potvrdila, že se prof. Martin Kovář dopustil plagiátorství. Vedení FF UK se závěry komise souhlasí.

Dne 14. února 2019 obdrželi děkan Filozofické fakulty UK doc. Michal Pullmann a předseda Akademického senátu Filozofické fakulty UK dr. Ondřej Tichý závěrečnou zprávu Etické komise FF UK o podnětu poukazujícím na možné plagiátorství prof. Martina Kováře. Zpráva byla následně zveřejněna zde.

Etická komise dospěla k závěru, že prof. Martin Kovář se „dopustil plagiátorství, jak v jeho obecném vymezení úmyslného přivlastňování cizí práce bez uvedení jejího autora, tak ve smyslu platných předpisů UK a FF UK“. Vedení Filozofické fakulty UK plně důvěřuje erudici a cti členů komise, argumentaci závěrečné zprávy přijímá a s jejími závěry souhlasí. Tímto vedení FF UK pokládá případ za uzavřený, jelikož prof. Martin Kovář k 31. prosinci 2018 ukončil dohodou pracovní poměr na FF UK.

Vedení FF UK se dále ztotožňuje s následujícím vyjádřením Etické komise FF UK, které je součástí jejího stanoviska ze dne 17. prosince 2018: „Etická komise FF UK považuje plagiátorství za závažné provinění proti etice i samotnému smyslu vědecké práce. Soudí, že tento čin, zejména je-li uplatňován soustavně, je v ostrém rozporu a neslučitelný s pedagogickým a vědeckým působením na univerzitě i s výkonem jakékoliv akademické funkce. Každý člen akademické obce, dozví-li se o takovém jednání, má nejen plné právo, ale i povinnost v zájmu zachování důvěryhodnosti univerzity, fakulty i příslušného oboru na tuto skutečnost upozornit a žádat její prověření.“

Vedení FF UK proto děkuje předkladatelům podnětu, Mgr. Tomáši Konečnému, Mgr. Marku Jandákovi a Mgr. Ondřeji Crhákovi, za jejich příspěvek k prosazování etiky vědecké práce. Dále vedení FF UK děkuje Mgr. Adéle Špínové a dr. Jiřímu Miličkovi za analýzy prezentované na jednání Akademického senátu FF UK 13. prosince 2018, Prof. Martině Winkler, Dr. Davidu Danaherovi, Seanu A. Millerovi, MA, a Prof. Hughu L. Agnewovi za posudky vypracované na žádost Etické komise FF UK a všem členům komise za odpovědné a profesionální posouzení případu.

Vedení FF UK ujišťuje akademickou obec i veřejnost, že bude jakákoliv důvodná podezření z plagiátorství i nadále brát vždy velmi vážně a dbát na jejich důsledné a spravedlivé prošetření.

za vedení Filozofické fakulty UK

doc. Michal Pullmann, děkan