Glosa: Zremixuj Attenborougha! (Zn.: Pokud jsi Brit)
Odkaz jednoho z největších žijících přírodovědců poněkud pošpinilo vyhlášení soutěže, která byla uspořádána k jeho 93. narozeninám. Tedy přesněji řečeno – její pravidla.
Sir David Attenborough dokládá, že i v pokročilém věku může mít člověk síly pokračovat ve svém celoživotním díle. Začátkem letošního roku varoval světové vůdce na konferenci v Davosu před lidskou ignorancí, v dubnu Netflix odvysílal osmidílný dokumentární cyklus Our Planet, jemuž Attenborough propůjčil svůj nezaměnitelný, hřejivý hlas.
Legenda dokumentárního filmu během své bohaté přírodovědecké kariéry změnila způsob, jakým přemýšlíme o přírodní říši. Jeho klukovská zvídavost zlomila některé zaběhlé televizní standardy, vzbudila zájem veřejnosti o environmentální témata a pootevřela dveře do míst, kam bychom se sami pravděpodobně nikdy nepodívali. V jeho případě nikdy nešlo o kolonizaci planety lidským egem, vždy se držel pokorné zásady „tiše sleduj a uč se“.
Attenborough se během svých cest věnoval také field recordingu (tedy nahrávání zvuků mimo prostředí studia). V roce 1956 pořídil na Bali nahrávky gamelanu, tradičního indonéského perkusivního orchestru, který je v závislosti na dané lokální tradici tvořen různými nástroji, jako jsou bronzové misky, bambusové tyče či bubny s výraznými malbami a dřevoryty. Své nahrávky dal u příležitosti svých třiadevadesátých narozenin volně k dispozici zvukovým kutilům, aby je předělali po svém a poslali je do remixové soutěže. Má to však podstatný háček.
Třeba takto vyhlíží gamelan. Záběr z vystoupení indonéského gamelanu Keçak, foto: Gamelan et Keçak © DR
V pravidlech stojí, že se soutěže mohou účastnit pouze obyvatelé Velké Británie. Fakt, že soutěž byla vyhlášena pod záštitou PRS Foundation, společnosti podporující talentované britské hudebníky, a Attenborough je spíše mediální tváří akce, je stěží uspokojivým vysvětlením. U jiných lidí by šlo nad něčím takovým mávnout rukou, ne však u člověka, který spojil svůj život s propojováním celého světa. Remixová soutěž mohla být skvělý způsobem, jak Attenboroughovu životní filozofii přenést i do hudby. Soutěž tak přináší podobně stupidní omezení, jako kdyby mohli jeho sérii pro BBC Planet Earth sledovat pouze diváci mezi 30 a 40 lety.
Druhým problémem je kulturní pozadí nahrávky. Kdyby se soutěž týkala remixování tradičního nástroje z britských ostrovů (skotské dudy nebo velšská arpa tripl), bylo by zajímavé sledovat, jak mladší generace hudebníků přistoupí k svému kulturně-historickému odkazu. Gamelan však pochází ze země, která zejména v koloniální éře sloužila Evropanům (především Holanďanům a právě Britům) coby zdroj bohatství a která si svou nezávislost vydobyla až v roce 1949. Trocha respektu by neškodila.
Naštěstí existují projekty, které doopravdy sdružují zvukové kutily z celého světa, byť nejsou spojeny se žádnou osobností a v médiích se o nich dočteme zřídkakdy. Za všechny jmenujme platformu Cities and Memory. Do zvukového turismu a remixování světa se zde od roku 2014 zapojilo více než pět stovek umělců a zmapováno bylo dosud přes osmdesát zemí. Se svým rekordérem se může přihlásit kdokoli. Kdokoli nejen z Britů.
Autor je hudební publicista, momentálně pracuje v Centru dramaturgie nových médií České televize.
