Hudební festivaly hledají cestu k genderové vyváženosti
Přes sto hudebních festivalů a konferencí se zavázalo, že do roku 2022 dosáhnou vyrovnaného zastoupení mužských a ženských účinkujících. Navzdory skeptikům, kteří v tom spatřují další stupeň úpadku svobodného (čti mužského) světa, existuje dost důvodů těšit se na změny, jež genderová vyváženost festivalových line-upů může přinést.
Sedm z deseti účinkujících na velkých hudebních festivalech jsou muži, případně kapely složené výhradně z mužů. K takovému závěru došel letos v květnu server Pitchfork, když pátral, jaké je genderové zastoupení v line-upech letošních hudebních přehlídek. V hledáčku měl především festivaly ve Spojených státech, evropská čísla však nevypadají o moc příznivěji. Britská nadace PRS Foundation například uvádí, že vloni tvořily ženy pouze šestadvacet procent všech účinkujících na velkých hudebních festivalech v zemi.
Právě PRS Foundation stojí za iniciativou, která se tuto genderovou nerovnost snaží změnit. Jmenuje se Keychange a jejím cílem je posílení ženského hlasu v současné hudební krajině. Nejviditelnějším výsledkem iniciativy je vytvoření oné sítě festivalů a hudebních konferencí, které se zavázaly dosáhnout do roku 2022 rovnoměrného zastoupení mužských a ženských účinkujících. V době psaní tohoto článku se k iniciativě přihlásilo 118 festivalů z Evropy, Austrálie a obou Amerik.
Z mediálního ohlasu na Keychange je patrné, že téma genderové vyváženosti hudebního světa dopadá na živnou půdu. U nás si iniciativy všiml jen server iDnes.cz, z něhož zprávu převzal česko-slovenský web Refresher.cz. Porovnání se zahraničními články odhaluje zásadní rozdíl v rámování problematiky. Zatímco v anglicky psaných textech převažuje snaha informovat o iniciativě nezaujatě nebo přímo s jistou mírou aktivistického nadšení, iDnes.cz neodolal a zprávu opatřil podbízivým titulkem „Kvóty dorazily i na hudební festivaly. Žádají minimálně polovinu žen“.
V anglických titulech převažuje snaha iniciativu podpořit, iDnes.cz světu s rádoby ironickým nádechem oznámil, že „kvóty dorazily i na hudební festivaly“, foto: Sharon Ang, Pixabay
Jde o stejný druh jemné jazykové manipulace, která už dříve dokázala udělat pro část české veřejnosti strašáka například z Evropské unie, muslimů či migrantů z afrických zemí. Podrobnější seznámení s materiály PRS Foundation jasně ukazuje, že Keychange je dobrovolná iniciativa, k níž se festivaly přidávají z vlastní vůle a pocitu, že větší genderová vyváženost line-upů je věc celkově prospěšná. O této dobrovolnosti vypovídají i četné příklady festivalů, které se k iniciativě nepřidaly a jejichž zástupci v médiích ochotně své důvody rozebírají.
Tím nejčastějším argumentem je ekonomické hledisko: velké festivaly fungují bez výjimky na komerčním principu a dění v hudebním světě spíše pasivně odrážejí, než aby je pomáhaly aktivně vytvářet. Pokud je tedy drtivá většina umělců s potenciálem přitáhnout na festivaly davy (platících) návštěvníků mužská, je logické, že v line-upech hudebních megafestivalů typu britského Glastonbury či dánského Roskilde příliš žen nenajdete. Už proto jsou mezi 118 festivaly, které se k iniciativě Keychange přihlásily, spíše menší či žánrově vyhraněné akce.
V širším pohledu se tedy zdá, že se PRS Foundation zaměřila na špatný článek hudebního „potravního řetězce“ a spíš než na festivaly měla svou pozornost upnout tam, kde je k uplatňování hlediska diverzity větší prostor. Existuje na to ovšem i pohled opačný: tím, že se iniciativa týká právě festivalů, vytváří se v druhém plánu tlak na ty, kteří můžou zvýšenou poptávku po ženských účinkujících saturovat – na promotéry, novináře, rozhlasové dramaturgy, ale i hudebnice samotné.
Řada umělkyň označuje v rozhovorech prostředí hudebního průmyslu jako nepřátelské vůči ženám. Změnit to chce iniciativa Keychange, foto: Alfred Frupstra, Pixabay
S touto perspektivou souhlasí i Ele Beattie, která se stará o booking jihoanglické přehlídky Bestival. Podle ní je velkým problémem hudebního průmyslu nedostatek žen na klíčových rozhodovacích pozicích. Právě tahle nerovnováha je důvodem, proč řada umělkyň označuje v rozhovorech prostředí hudebního průmyslu za nepřátelské vůči ženám. Beattie v deníku The Guardian tvrdí, že se festivaly nemusí nutně zaměřovat na to, jak dosáhnout genderové vyváženosti na úrovni headlinerů. Stačí, když nechají ženy hrát v méně exponovaných časech či na menších pódiích. Věří, že taková podpora dokáže časem silné ženy-headlinery vygenerovat.
Podobné příklady ostatně nejsou úplně neznámé. Stačí si vzpomenout na norskou hudebnici Auroru, která před dvěma lety uchvátila odpolední publikum tuzemského festivalu Colours of Ostrava. Letos se na totéž pódium vrátila už v pozici jednoho z hlavního taháků přehlídky. A o to jde iniciativě Keychange především: dodat festivalovým dramaturgům kuráž dávat na přehlídkách prostor i jiným než zavedeným jménům z tradičně mužského hudebního světa. Všeobecný předpoklad zní, že z takové změny budou ve finále těžit všichni: hudebníci, pořadatelé i návštěvníci festivalů.
