Vlivné galerie, díl první: Lisson Gallery aneb za co může Roald Dahl
Současné výtvarné umění je nutně svázáno s galeristy, kteří umělce podporují a napomáhají ukotvit jejich místo na scéně. V Londýně fungují soukromé prodejní galerie mající mezinárodní renomé a dosah. Seriál textů postupně představí ty nejzajímavější z nich.
Kdybyste vyrůstali v Anglii, skoro jistě byste jako dítě četli knihu Matilda. Je o veselém a chytrém děvčeti, žijícím v příšerné rodině prodavače ojetých aut. Jiná dětská kniha od stejného autora se stala celosvětově známou především díky dvěma filmovým zpracováním. V příběhu o Karlíkovi a továrně na čokoládu vystupuje oblíbená postava jejího majitele, zábavně podivínského Willyho Wonky.
Britský spisovatel Roald Dahl je ostatně velice dobře známý i českému čtenáři. Do češtiny byly přeloženy jak slavné příběhy pro děti, tak i povídkové soubory. Fiktivní příběhy a reálné zážitky vojenského veterána, manžela filmové hvězdy a otce pěti dětí, mají nezaměnitelný styl vyprávění. Svérázně vtipný, velice bystrý a místy mrazivý. Skrze své knihy ovlivnil generace čtenářů. Silnou schopnost osobní sugesce lze však vypozorovat i v rámci rodinného prostředí. Svého malého synovce často brával na procházky za uměním a do galerií. Proč to ale vyprávím?
Dnes je Christopher Nicholas Roald Logsdail (*1945) jedním z nejznámějších galeristů světa a rád přiznává, že za to vděčí svému strýci. Živě si prý vybavuje například nákup díla Francise Bacona, které pak pomáhal i pověsit. Zakladatel Lisson Gallery je tak odpovědí na to, zda a jak může dítě do budoucna ovlivnit, pokud jej odmalička seznamujete s uměním. A zájem o umění v rodině pokračuje dál: jeho syn Alex, pracuje v otcově galerii jakožto výkonný ředitel.
Byla, už není. Pohled do milánské pobočky Lisson Gallery; podzim 2015, výstava pláten Američana Stanleye Whitneye. V italském Miláně šlo o první zahraniční pobočku instituce; existovala mezi roky 2011 a 2017, foto: Lisson Gallery Lisson Gallery nese jméno po ulici Lisson Street, na níž byla tato londýnská instituce otevřena a dodnes se zde nachází jeden ze čtyř současných stánků galerie. Nicholas Logsdail, který oficiálně používá této zkrácené verze svého jména, otevřel Lisson Gallery roku 1967 společnou výstavou pěti umělců. V té době šlo opravdu o jednu z prvních galerií svého druhu na světě. Dnes má v Londýně budovy dvě a stejný počet výstavních prostor i v New Yorku. První zahraniční pobočkou nicméně byl výstavní prostor v Miláně. Fungoval však jen šest let, mezi roky 2011 a 2017. Poté co byla otevřena druhá newyorská Lisson Gallery, bylo rozhodnuto tu v Itálii zavřít.
Galerie od samého začátku kladla důraz na zaměření na nastupující umělecké směry. V té době šlo o minimalismus a konceptuální umění. Od osmdesátých let začala být nejvíce spojována s hnutím označovaným jako New British Sculptors. O tom, že šlo o dobré rozhodnutí, svědčí čtrnáct nominací na Turnerovu cenu pro umělce zastupované touto galerií, přičemž pět z nich se stalo vítězi.
Dva pohledy do interiéru první z poboček Lisson Gallery v New Yorku, která byla otevřena na jaře 2016; na dolním snímku je záběr do instalace úvodní výstavy v této budově, šlo o díla kubánsko-americké výtvarnice Carmen Herrery, která je ročník 1915 – 30. května tudíž oslavila 103. narozeniny, foto: Lisson Gallery
Mezi laureáty byl například i Anish Kapoor, jenž získal Turner Prize v roce 1991. Britský autor s indickými kořeny není jedinou hvězdou na seznamu zastupovaných umělců. Mezi padesáti devíti jmény, která jsou v současnosti na stránkách galerie oficiálně uvedena, najdeme hned na prvním místě Marinu Abramović. A jako druhého pod ní neméně známého umělce Aj Wej-weje. Na jeho mezinárodní popularitě se galerie výrazně podílí. Mezi dalšími umělci pak lze jmenovat třeba Sol Le Witta nebo Jilian Opie.
Nicholas Logsdail se ostatně veřejně pyšní tím, že ukázal novou cestu i nejznámějšímu britskému sběrateli Charlesi Saatchimu, když jej seznámil s konceptuálním uměním. Sám galerista je přitom rovněž sběratelem. Sbírku představil výstavou i ve své galerii v roce 2009. Tehdy uvedl, že o možném budoucím předání kolekce jedná s Tate Modern. Zároveň však dodal, že nemá kam spěchat. Prozatím tak v roce 2017 spustila Lisson Gallery na vlastním webu odkaz s názvem 50 Years, kde lze nahlédnout do impozantního archivu galerie vytvořeného za padesát let její existence.
Autorka je historička umění a umělecká publicistka
