Jak aspoň koutkem oka zahlédnout dílo boží

V pondělí 3. září vyrazí z Brna směrem ku Praze skupina chodců. Napojí se na dopravní tepnu D1 a podél ní bude putovat asi deset dní. Možná tu skupinu zahlédnete z okna automobilu, možná budete viděni vy, jak trpíte v koloně. Chůze podél řečiště z asfaltu, kovu, benzínu a lidských těl je jednou z akcí programu Boží dílo. Stojí za ní Ondřej Vinš, který takto – ale v opačném směru – již touto trasou putoval v rámci své diplomové práce na Akademii výtvarných umění v Praze. O této své zkušenosti mimo jiné napsal: „Vše v těsném okolí dálnice je vytvářeno s ohledem na iluzi topologického přemístění bodu A co možná nejtěsněji k bodu B, případně jakéhokoli jiného ležícího na této přímce. Změnou rychlosti užívání této linie pohybu je tudíž možné vstoupit do času, jenž za běžných podmínek cestování ubíhá tak nějak bokem a za jízdy autem působí spíše jako nutný zbytkový prostor, který nedopatřením zůstal při pokusu o urychlení času.“

Výprava půjde krajinou vnímanou z auta jen periferně a užitně, krajinou nevlídnou k pěším, zasvěcenou moderní rychlosti, bez níž si pohyb na delší vzdálenosti už těžko dokážeme představit. Půjde v ní o pomalost i o zpomalení, o náročnou pouť, jejíž start a cíl jsou nikoliv pouze záminkou, ale rovněž podmínkou cesty samotné. Toto vybočení ze zvyklosti nabídne odlišné prožívání skutečnosti. Zkušenost z chůze na hranici prostoru, kde se chodit smí, a tím i prostoru, kde se kolem sebe ovíjejí jak dva přístupy k času, tak příroda s technickou civilizací.

Vinšova pouť z Brna do Prahy je jednou z událostí, které na toto léto nachystala brněnská Galerie TIC. Tamní kurátorky Katarínu Hládekovou a Zuzanu Janečkovou zajímalo, jak umělci a umělkyně přistupují k přírodě a jak vyslyší výzvu uspořádat veřejnou jednorázovou událost mimo galerijní prostory. Na klasickou výstavu – nyní již ovšem skončenou – přitom nezapomněly, a mimochodem se jim povedla. Zahajovaly ji fotografie oken s pokojovými květinami od Evy Rybářové, asymetricky zrcadlící konkrétní okna galerie; expozice rovněž obsahovala video o obtížích s pozorováním a natáčením ptáků vytvořené Nikolou Brabcovou a Karin Šrubařovou či audio nahrávku Nóry Růžičkové a Majy Štefančíkové z kolektivní performance, při níž lidé napodobovali zvířecí hlasy. Šimon Kadlčák prošel vlastní mobil spolu s mobily obou kurátorek a ze zde nalezených fotografií přírody sestavil tapetovou mozaiku do jednoho ze sálů. Výstava v Galerii U Dobrého pastýře ukázala jak na setrvávající zaujetí přírodou, tak na limity při jejím zprostředkování v galerijních podmínkách. Těžiště Božího díla lze tak přece jen spatřovat v programu výprav, jejichž průběh i cíl volili vyzvaní autoři a autorky podle vlastního uvážení.

Některé takové výpravy již proběhly. Ta s Tomášem Hlavenkou byla krátká a pěší: šlo se jeho obvyklou sedmikilometrovou trasou z domova do zahradního ateliéru v Libušině údolí. Prosté vyklouznutí z kulis města do prostředí, které autor považuje za inspirativní podobně jako svoji trasu. Naopak auty se muselo vyjet za Jurajem Gáborem a jeho Zrakovou pyramidou: dřevostavbou rámující úchvatný výhled na hornatou krajinu Suľovských skal.

Další výlety a výjezdy jsou teprve v plánu. Nina Grúňová zve do Zoologické zahrady ve Dvoře Králové, kde strávila část mládí. Vedle tradiční návštěvy safari hodlá napřít pozornost účastníků na umělecká díla v areálu. Za tím účelem přizvala několik jejich autorů, aby vyprávěli o vzniku oněch děl, o historii zahrady a takto i o vztahu člověka ke zvířeti. S Markétou Lisou můžete 23. září mezi 16. a 22. hodinou setrvat v Brně a vyrazit k ohni na její příměstskou zahrádku. Již zmíněný Šimon Kadlčák naplánoval na 23. srpna (od 10.15 hodin) výpravu na několik venkovských míst, kde lze nalézt díla „spontánního umění“, tedy tvorby ne-profesionálních umělců. Vycházel přitom z jejich knižního atlasu, jehož je spoluautorem. Seskupení Comunite Fresca, které několik posledních let realizuje práce výhradně v technologii freskové malby, lokalizovalo malířskou intervenci do Růženina lomu při skalním masivu Hády na severovýchodě Brna. Návštěvník tam může zavítat individuálně, bez průvodce a v podstatě kdykoliv za světla. Podobně Martin Zet neorganizuje kolektivní zájezd, nýbrž nabízí možnost návštěvy jeho Černé stavby v Horažďovicích, zdmi ohraničeného prázdného prostoru na pomezí architektury a sochy. Stačí se dopředu písemně objednat u majitele. Jinak k výpravě přistoupil Oldřich Morys, a to když uveřejnil termín pěší vycházky – 20. září od 10 hodin, avšak k náplni pouze uvedl, že účastníky „chytne za ruce“. Je možné se obávat, co tím míní, ale rovněž se lze vydat vstříc neznámu. Sochař Jan Ambrůz odmítl dlouho dopředu navrhnout datum dvoudenního pobytu v Šarovech u Zlína, protože nechce přijít o okamžik spontánní dohody. Termín proto bude uveřejněn až krátce před samotným konáním cesty. Rovněž proto je dobré sledovat Facebook galerie, kde jsou výpravy spolu s možnostmi dopravy a dalšími organizačními detaily postupně uveřejňovány.

Společnost uznala léto za období, kdy se smí méně pracovat a více lenošit a cestovat. Příroda, nebo spíše to, co za přírodu považujeme, v této době hraje větší roli než v jiných ročních obdobích. Ve výrazu rekreace je obsažena idea opětovného stvoření sebe samých, nabytí sil či uskutečnění vnitřní očisty. A přírodu jsme zidealizovali jako místo, kde toho lze dosáhnout úskokem před devastujícími silami civilizace. Turistický průmysl této představě otevřel náruč, drtivou silou ji sevřel a změnil v iluzi.

Program Boží dílo, nachystaný pro stejné období, programově nabízí „jiný způsob léta“: nejen pouhé výlety a výpravy, nýbrž několik pokusů o očistu od zekonomizovaného cestování po all-inclusive rezortech, s pojištěním a s delegáty. Těžko však lze souhlasit s tvrzením kurátorek Galerie TIC, že díky jejich programu bude možné zažít „přírodu v její surovosti“. Ztotožnit se však lze s hlavní ideou jejich programu: zúčastnit se událostí, kdy se cesta „stává cílem i dílem“. V tomto směru je Boží dílo ojedinělým projektem, který zkoumá oblast neprávem i cíleně udržovanou na periferii umění, jak je většinově chápáno.

A dodatkem: Chcete-li putovat za výtvarným uměním mimo města, ale nehodí se vám Brno coby výchozí bod, využijte nápovědy každoroční Rurart Map. Ta letos mapuje nejen kulturní a ekologické iniciativy mimo větší aglomerace, ale rovněž památné stromy v Čechách, na Moravě a Slovensku. V mnoha galeriích mapu naleznete vytištěnou, případně si ji můžete stáhnout na stránkách ArtMapy.