Muž, který zabil Dona Quijota

Gilliam na projektu pracoval už od osmdesátých let a několikrát se pokoušel získat na něj finance. Na konci deváté dekády se mu to podařilo, nicméně natáčení, které probíhalo v roce 1999, od začátku pronásledovala smůla. Po několika živelných kalamitách, potížích s akustikou ve studiu a onemocnění hlavní hvězdy Jeana Rocheforta bylo natáčení přerušeno pouhých sedm dní po svém začátku.

Terry Gilliam sice tehdy nedokončil svůj film, ale tvůrci Ztracen v La Mancha vytvořili legendu. Z Muže, který zabil Dona Quijota se stal jeden z nejslavnějších nerealizovaných filmových projektů, hned po boku Duny Alejandra Jodorowského nebo Napoleona Stanleyho Kubricka. Když se letos objevily zprávy, že je Gilliamův film dokončen, ukázalo se navíc, že toto přenošené dítě ještě čekají vleklé porodní bolesti v podobě tahanic s producentem o to, kdo má k hotovému dílu autorská práva.

Tohle všechno udělalo z filmu Muž, který zabil Dona Quijota něco víc než pouhou dramedii s Adamem Driverem. Udělalo to z něj událost – vítězné završení Gilliamova několik desítek let trvajícího tažení proti větrným mlýnům filmového průmyslu. Režisérovo veřejné pasování se na „černou lesbu“ bylo jen třešničkou na marketingovém dortu, uprostřed kterého Gilliamova novinka trůní.

Nemá příliš velký smysl představovat si, jak bychom asi na Muže, který zabil Dona Quijota reagovali, kdybychom neznali celou anabázi jeho vzniku. Film, který Gilliam natočil, totiž počítá spíš s diváky obeznámenými s legendou režiséra a jeho vysněného projektu.

Hotový film má v první řadě jinou zápletku, než jakou měl mít snímek, který Gilliam natáčel v roce 1999. Podle dokumentu Muž z La Mancha měl být Muž, který zabil Dona Quijota o reklamním agentovi, který se propadne do sedmnáctého století, kde ho Don Quijote považuje za Sancho Panzu. Hlavním hrdinou snímku z roku 2018 je filmový režisér, který natáčí velkofilm o Donu Quijotovi na stejném místě, kde před řadou let vytvořil svůj studentský snímek, jehož hrdinou byl také Cervantesův důmyslný rytíř. Když navštíví vesnici, kde starý film vznikal, potká se tam s představitelem hlavní role, který propadl iluzi, že je skutečný Don Quijote, a režiséra pokládá za Sancho Panzu. Scéna se třemi obézními obry, která patří k těm málo, jež se Gilliamovi podařilo při natáčení v roce 1999 skutečně dokončit, je v novém filmu přilepená na úplný konec jako epilog, jenž nemá v ději příliš opodstatnění, ale je tam pro případ, že by některému divákovi Muže z La Mancha chyběl.

Znalci Terryho Gilliama vůbec můžou pojmout Muže, který zabil Dona Quijota jako přehlídku odkazů na tohoto tvůrce. Gilliam proslul jako velký kritik filmového průmyslu, který mu brání realizovat jeho vysněné projekty, a v jeho filmu skutečně vystupují vyhořelý filmový režisér, prospěchářský producent, mafiánský investor i dívka, jíž touha po slávě zničila život. Gilliamovy filmy mají být o imaginaci a šílenství, které se bouří proti diktatuře racionality. Takže nový film vlastně znovu opakuje základní premisu režisérova staršího Krále rybáře, kde také cynický bavič potká autentického pomateného snílka a vzájemně si pomůžou vyrovnat se se svými vnitřními démony. Gilliamovy filmy jsou plné obrazotvornosti a libují si v brueghelovské grotesknosti – takže pro moderního Dona Quijota je připraveno několik fantazijních iluzionistických čísel a celý film je plný nemotorných postav, které se všelijak potácejí a padají. Gilliam býval členem komediální skupiny Monty Python proslulé podvratným surreálným humorem – takže ve filmu je několik poněkud dýchavičně pobuřujících vtipů na tabuizované téma islámských teroristů.

Dočkal se. Režisér Terry Gilliam a představitel hlavní role jeho filmu Muž, který zabil Dona Quijota, velšský herec a zpěvák Jonathan Pryce, foto: Amazon Studio

Muž, který zabil Dona Quijota tak působí spíš jako bilancování zavedeného úspěšného autora než jako projekt, na kterém Gilliam pracoval ještě v době, kdy měl za sebou jen své první filmy Lupiči času nebo Brazil. Je to trochu Gilliam by numbers – projekt, který postupně projde všechny povinné položky, jež by správný Gilliamův film měl mít, ale nic moc dalšího k nim nepřidá.

Jeho chaotické vyprávění tentokrát nepůsobí jako pythonovské surreálné a destruktivní skeče, ale spíš jako bezradné přecházení od jedné scény ke druhé bez jasnějšího dramaturgického plánu. Postava novodobého Dona Quijota v podání Jonathana Pryce je až příliš naivní a protivně sebedojímavá. Tahounem celého filmu se tak stává Adam Driver v roli režiséra, Gilliamova alter ega. Driver znovu potvrzuje, že je všestranný komediální talent a dokáže zahrát energicky a entuziasticky, aniž by sklouzával k pitvoření nebo hysterii. Bez něj by film zůstal jen hodně unavenou vzpomínkou na lepší časy Gilliamovy autorské invence.

Jinými slovy, jít na Muže, který zabil Dona Quijota jako na komedii opravdu nemá velký smysl. Ve filmu je všechno lapeno do koncentrických siločar, v jejichž centru se nachází Terry Gilliam a mýtus o jeho vysněném donkichotském projektu.

Muž, který zabil Dona Quijota (Španělsko, Belgie, Portugalsko, Velká Británie, 2018, 132 minut)
Režie: Terry Gilliam, scénář: Terry Gilliam, Tony Grisoni, kamera: Nicola Pecorini, hudba: Roque Baños, hrají: Adam Driver, Jonathan Pryce, Stellan Skarsgård, Olga Kurylenko, Joana Ribeiro a další

Premiéra: 5. července 2018