Fotogenický vybraný hnus s Cumberbatchem v čele
Pětidílná minisérie Patrick Melrose – po nedávném premiérovém uvedení je nadále ke zhlédnutí na službě HBO GO – působí na člověka, pokud není příslušníkem britské smetánky, jako přírodopisná studie o životě přešlechtěných živočichů, ačkoliv základem onoho díla jsou velmi intimní a zcela „nearistokratické“ zkušenosti.
Asi jen ti tuzemští televizní diváci, kteří se soustředěně zajímají o současné britské písemnictví, jsou si vědomi toho, co stojí v základu série Patrick Melrose. V titulcích sice stojí, že je natočena podle románů Edwarda St Aubyna, ale jde pochopitelně o pouhé konstatování. Od tohoto spisovatele (je ročník 1960) u nás dosud vyšel jediný román – jeho románovou satiru na literární provoz a průmysl Marně hledám slov vydalo roku 2015 pražské Argo v překladu a s doslovem renomovaného anglisty Ladislava Nagye. A právě z Nagyova doslovu lze vyrozumět, že opus magnum St Aubynovy dosavadní tvorby tvoří kvintet próz o rodině Melroseových: To je jedno (Never Mind, 1992), Špatné zprávy (Bad News, 1992), Trocha naděje (Some Hope, 1994), Mateřské mléko (Mother’s Milk, 2005), Konečně (At Last, 2012). Kdyby televizní série napomohla tuzemskému vydání tohoto románového cyklu, bylo by to dobře.
Z následující pasáže, citované z Nagyova doslovu, je patrné, že v případě oné pentalogie jde o díla sice fabulovaná, ale současně velmi osobní: „Edvard St Aubyn se v ní (melroseovské pentalogii – pozn. red.) vypisuje z traumat svého dětství, stráveného v rodině terorizované sadistickým a deviantním otcem. V jedné scéně románu To je jedno (Never Mind) zámožný aristokrat zbije a znásilní vlastního malého syna, načež zauvažuje, zda ‚ve svém pohrdání středostavovskou prudérností nezašel přece jen trochu daleko‘. Naléhavost psaní vedla novináře, jenž se St Aubynem pořídil jeden z prvních větších rozhovorů, k osobní otázce, zda je popisované inspirováno osobní zkušeností,“ píše v doslovu Nagy a pokračuje: „Dostalo se mu překvapivě upřímné a jasné odpovědi. Otec Edwarda St Aubyna byl příslušníkem vysoké aristokracie, vystudovaný, leč nepraktikující lékař, člověk jistě v mnohém charismatický, ale též neobyčejně krutý a zvrácený. Děsivost autorova dětství umocňovalo i to, že nenašel zastání u své matky. Ta – jak si později uvědomil – musela o všem vědět, raději však odvracela zrak. Když jí později St Aubyn o svém zneužívání vyprávěl, uklidňovala jej tím, že i ona byla obětí manželova sexuálního násilí.“
Když byl Patrick Malrose malých chlapec… foto: Showtime, video: trailer k sérii, Showtime / Youtube Anglista Nagy dále podotýká, že kdyby ta „pentalogie byla jen produktem terapie, asi by zaujala málokoho“ – prvořadé jsou její kvality literární! „Pět románů, z nich čtyři vtěsnané do jediného dne, zachycují různé etapy ze života protagonisty – od věku pěti let, kdy jej otec poprvé sexuálně zneužije na rodinném venkovském sídle ve Francii (To je jedno, Never Mind), přes pobyt v New Yorku, kdy se hrdina propadá hluboko do závislosti na heroinu (Špatné zprávy, Bad News), večírek vysoké společnosti na venkovském sídle v Anglii (Trocha naděje, Some Hope), návrat na rodinnou usedlost ve Francii (Mateřské mléko, Mother’s Milk) až po matčin pohřeb (Konečně, At Last). St Aubyn v těchto zhuštěných črtách nabízí zajímavý vhled do aristokratické společnosti konce dvacátého století,“ podotýká Ladislav Nagy.
Z doslovu k románu Marně hledám slov (v originále Lost for Words, 2014) vcelku obšírně citujeme proto, že kromě informací o „zázemí“ TV seriálu přináší i základní nárys toho, „o čem“ televizní Patrick Melrose pojednává. Ušetří nám to také nutnost popisovat děj a dovolí nám to soustředit se na několik aspektů spojených se seriálem, který v povědomí stojí především na výkonu proslulého britského herce Benedicta Cumberbatche.
Co je nápadné a v rámci seriálové tvorby ne úplně obvyklé na televizním Patricku Melroseovi, to je různost poetik jednotlivých epizod. Pokud tuhle sérii divák sleduje vcelku, respektive nečiní mezi sledováním epizod výraznější pauzy, vždy mu určitou dobu trvá, než „sroste“ s daným dílem seriálu. Nejrazantnější střih se koná hned po díle prvním. Na rozdíl od románového cyklu začíná TV série „dvojkou“, Špatnými zprávami, které jsou natočeny v tripově běsném tempu s „koncertujícím“ Cumberbatchem v titulní roli, kdy Melrose v roce 1982 těžce jede na drogách a alkoholu jak v domovském Londýně, tak zejména při krátké návštěvě New Yorku, kam zaletěl na pohřeb svého (nenáviděného) otce. Po téhle až tragigrotesce následuje drama situované do francouzského Lacoste v létě 1967; díl To je jedno je vyprávěn s tíží téměř Woodyho Allena v jeho „bergmanovském“ období osmdesátých let. Třetí díl – Trocha naděje – má nejblíže k sociálně-kritické komedii mravů, kdy nepijící a nefetující Patrick v roce 1990 z odstupu a s odporem pozoruje, spolu se svým nejlepším přítelem Johnnym, sešlost smetánky v Cotswolds, jíž se zúčastní i královnina sestra, princezna Margaret. Následuje díl Mateřské mléko, opět se odehrávající v rodinném sídle v Lacoste. Tentokrát se píše rok 2003. Patrickova matka Eleanor je již fyzicky nemohoucí a psychicky skoro také – a rodinný majetek odkáže newageové nadaci, v níž o „duchovní“ pošuky není nouze. Patrick, teď již ženatý otec dvou dětí, opět spadl do sebedestrukce: mocné dávky alkoholu vylepšuje lehčími drogami (k heroinu se nevrátil). Závěrečný díl, Konečně, spadá do roku 2005. Eleanor zemřela, koná se její pohřeb. Děj se uzavře v jakési vratké naději, že Patrick se navrátí k rodině, z níž byl manželkou kvůli své (sebe)destruktivnosti vypuzen. Poetika vyprávění se ve čtvrté a v páté epizodě usadí do podoby, která má nejblíž k tradičnímu rodinnému dramatu.
Patrick Melrose a jeho newyorské šílení s urnou s otcovým popelem v ruce, foto: Showtime
Koncepce TV seriálu je jasná: od úmrtí jednoho rodiče k úmrtí rodiče druhého. Proto scenárista David Nicholls (adaptoval například klasický román Thomase Hardyho Daleko od hlučícího davu pro filmovou verzi z roku 2015) a německý režisér Edward Berger prohodili – ve srovnání s knižní pentalogií – první dva a díly a utvořili tento „pohřební“ svorník. Švy v poetice vyprávění Nichollsova a Bergerova výpravného televizního produktu to ovšem neumenšuje, jak je z výše napsaného zřejmo. Zda je ona vyprávěcí různost kvalitou či deficitem, je věcí názoru, osobně mi spíše vadí, neboť vlastně prozrazuje „odvozenost“ materiálu od knižních předloh. Když se jednotlivé části volného knižního cyklu svou poetikou od sebe navzájem výrazně liší, je to něco jiného než u televizní minisérie, protože každý ten knižní svazek je uzavřený tvar, totální celek, publikovaný především sám za sebe. Kdežto jednotlivé epizody TV Melrose takovými uzavřenými tvary nejsou, na to by filmaři museli s epizodami cíleně experimentovat. Způsoby vyprávění v jednotlivých dílech by musely stvořit další rovinu, jakési metavyprávění. Takové ambice režisér Edward Berger (*1970) neměl. On je, dle jeho dosavadní filmografie, zručným a produktivním režisérem televizních filmů i seriálů a jako takový se projevil i v Patricku Melroseovi.
Ústředním motivem seriálu je poškození hlavního hrdiny deviantním otcem. Tvůrci pojali traumatizující akty obrazově naprosto cudně, v náznacích, které jsou samy o sobě citlivé i děsivé zároveň. V logice Patrickovy duševní újmy, té pořád zle dotírající zkušenosti, se náznakovité záběry nejednou vracejí, nastřihávány k různým zážitkům dospělého Melrose. Má to své psychologické opodstatnění, ale i tak v tomto punktu seriál působí poněkud učebnicově, jako variace na mnohokrát jinde už tematizované osobnostní poškození.
A pak je tu pochopitelně herectví Benedicta Cumberbatche, který prý toužil zahrát si tuto postavu ze St Aubynových románů. Čím více a brilantněji Cumberbatch hraje, čím více do výkonu sype explicitní a expresivní výrazové brilance a brizance, tím se seriál stává efektní, svým způsobem zábavný, ale naléhavost Patrickova traumatu se zvnějšňuje a mezi pasážemi s malým chlapcem Patrickem a jeho dospělou podobou se rozevírají nůžky a trhají vazby. Subtilněji je podán problém mezigeneračního přenosu přestálých traumat a zažitých schémat, která se otiskují do Patrickova syna; tento motiv postupem času v seriálu nabývá na závažnosti.
Není vyloučeno, ba je dost pravděpodobné, že kritický a sarkastický náhled na britskou aristokracii, jímž Patrick Melrose rovněž a hojně je, musí daleko silněji rezonovat v ostrovním než v kontinentálním divákovi. Protože pro nás je to jen vnějšek, zatímco pro poddané Jejího Veličenstva součást obývaného prostoru. Pro ne-Brita tento společenský rozměr zůstává víceméně „neprožitým“ koloritem, a tím spíš je „nebritský“ divácký dojem postaven na Melroseově fatálním psychickém zranění ze strany jeho nejbližších. Toto zranění je podáno s vpravdě internacionální sdělností, bohužel až názorností, jíž nechybí herecká a vizuální bravura, která ale v důsledku vlastně podtrhuje neniternost televizní pentalogie. Leccos totiž nepoví, ale současně leccos řekne popisně.
Patrick Melrose (Velká Británie, 2018, 5 h 4 min)
Režie: Edward Berger, předloha: Edward St. Aubyn, scénář: David Nicholls, kamera: James Friend, hudba: Volker Bertelmann, střih: Luke Dukly, Dan Roberts, scénografie: Tom Burton, kostýmy: Keith Madden. Hrají: Benedict Cumberbatch, Allison Williams, Jennifer Jason Leigh, Hugo Weaving, Holliday Grainger, Indira Varma, Jessica Raine, Anna Madeley, Prasanna Puwanarajah, Jennifer Armour, Cory Peterson, Anthony Boyle a další.
