Jak psát o vědcích, kteří si nehrají s Merkurem?

Petr Zelenka (* 1967) ovšem není zdaleka prvním autorem, jenž vědce a příběhy spojené s jejich výzkumy představil na divadelní scéně – kupříkladu Michael Frayn ve hře Kodaň zpracoval setkání fyziků Wernera Heisenberga a Nielse Bohra v roce 1941, hrdinkou hry Pera Olova Enquista Blanche a Marie je nositelka Nobelovy ceny Marie Curie-Sklodowská, hra QED (Kvantová elektrodynamika) od Petera Parnella je věnována fyzikovi Richardu Feynmanovi, jenž se zabýval reakcemi elementárních částic (hru má čerstvě na repertoáru pražský Činoherní klub), a Snímek 51 od Anny Zieglerové zachytil životní osudy biofyzičky, chemičky a bioložky Rosalind Franklinové, jež přispěla k popsání DNA. Z domácích divadelníků lze mimo jiné připomenout Tomáše Dianišku, který se ve Zvrhlé Margaret inspiroval pokusy Margaret Lovattové, jak naučit mluvit delfíny, a Jiřího Havelku, jenž v inscenaci HaDivadla Indián v ohrožení převedl do divadelního jazyka výklad o Einsteinově teorii relativity.

Přesto divadelní hry z vědeckého prostředí budí u mnoha diváků neznalých fines daného oboru jistou ostražitost. Školní znalosti se spolehlivě vykouřily z hlavy a nebýt četby Saturnina, málokdo by si zapamatoval alespoň jednu ze základních chemických pouček, a to, že „lít vodu do kyseliny sírové je blbost“. Zelenka si byl této bariéry dobře vědom a motiv komunikační kolize chemiků a laiků ve hře opakovaně akcentuje.

Zatímco mnozí dramatici nakládají s osudy vědců více či méně volně, Zelenka se v Eleganci molekuly pustil do příběhu, jehož většina protagonistů stále žije. A nejspíš i proto fabuluje střídmě, drží se doložitelných faktů, klíčových setkání a událostí. Jistá strohost a věcnost, která se promítla do textu i do inscenačních prostředků, je blízká postupům dokumentárního divadla. Neznamená to však, že by výsledkem byla suchopárná rekonstrukce cesty vedoucí z Holého laboratoře k lékům na HIV/AIDS, hepatitidu typu B či opary. Zelenka coby autor neztrácí vtip a ironii a události zhustí tak, že i mnohaleté čekání na výsledky testů nebo shánění investorů pro biofarmaceutickou firmu Gilead Sciences dostanou dramatický spád.

Výchozím bodem hry Elegance molekuly je smrt Antonína Holého (1936-2012). Vzápětí Zelenka skládá kaleidoskop událostí vybraných z uplynulých desetiletí, které jejich protagonisté oživují i komentují. Jeviště obklopené dřevěným obložením poskytuje neutrální prostor, kde se děj může odehrávat stejně tak dobře ve Spojených státech jako v Praze. Část boční stěny je rozčleněna jako v sektorovém nábytku na úložné poličky a vitrínky a na dalších jsou sedátka, kde účinkující nehnutě čekají stranou dění na svůj příští výstup nebo jiný výstup právě rozehrávají či dohrávají. Stačí jednoduše doplnit stolek a pár židlí, tabuli pro psaní poznámek a vzorců (průsvitnou, aby mohl divák vše sledovat) nebo promítnout fotografie připomínající ty, o nichž Zelenkova hra vypráví.

Antonín Holý v podání Martina Myšičky je charakterizován absolutní vášní pro vědu a objevování, která odsouvá na vedlejší kolej velké i malé problémy všedního dne. Někdy je to blízký kolega, který skončí u něj v týmu proto, že byl (ovšem stejně jako sám Holý) v komunistické straně, jindy zase tramvajová jízdenka ze služební cesty, co si ji dá proplatit v době, kdy už mu na konto přicházejí první miliony… Stejně jako pro vědu se Holý dokáže nadchnout snad už jen pro fotografování. V tomhle detailu se zrcadlí vlastnost, která Holého dost možná přivedla k velkým objevům – tam, kde to jiní vzdávají, on umanutě pokračuje dál… A tak Bodamské jezero fotí, i když je utopené v mlze.

Ústřední postavou v Eleganci molekuly je ovšem jeden z těch, kdo objevy českého vědce přetavili do podoby nových léků – americký chemik John C. Martin čili Ivan Trojan. Hlavní linie vyprávění se totiž týká toho, jak těžké je nákladný vývoj nového léku prosadit ve farmaceutických firmách, v jejichž vedení sedí ti, kdo ve škole propadali z chemie. A přitom, jak říká John C. Martin: „Farmacie je chemie. Chemie a biologie. Touhle řečí s náma mluvěj nemoci. Virus nechápe, co to je DPH, nemůžeš s ním obchodovat na burze!“ J. C. Martin musí nejen přesvědčit kolegy-chemiky, aby stejně jako on vsadili na molekulu objevenou kdesi v Praze, ale rovněž svou ženu Rose (Veronika Khek Kubařová), aby s ním sdílela riziko krachu, když nechá zastavit dům. A také ustát rozhodnutí, zda prodat úspěšnou firmu, nebo znovu riskovat a pokračovat v hledání dalších léků. Američana Martina spojuje s Čechem Holým vášeň pro vědu, pro chemii. Ale zatímco Myšičkův hrdina jako by si kráčel za svým takřka bez emocí, Ivan Trojan musí rozehrát celou jejich škálu. A nejen proto, aby v kůži Johna C. Martina získal na svou stranu manželku i známého amerického politika Donalda Rumsfelda. O kráse molekuly mluví, jako by šlo o antickou sochu, a jeho zaujetí je tak nakažlivé, že mu uvěří dokonce i ti diváci, pro něž byla chemie kdysi utrpením.

Inscenací rovněž prostupuje linie „souboje“ Holého manželky Ludmily (Zdeňka Žádníková) a adeptky novinařiny Pavly (Elizaveta Maximová), která chce o Antonínu Holém napsat práci, protože ho skoro nikdo nezná… Domáhá se přitom nějakých senzačních a mediálně chytlavých historek, které by přitáhly pozornost k chemikovým fenomenálním objevům. Hledá prý třeba něco takového, jako když si Otto Wichterle ze stavebnice Merkur postavil přístroj na domácí výrobu prvních kontaktních čoček… Odměřenost a uzavřenost Zdeňky Žádníkové je protipólem živelnosti a bezprostřednosti Elizavety Maximové, jejíž studentka se nechce nechat odmítnout. Jenže i ona je „umanutá“ pro tu svou věc, a tak se v závěru scházejí obě ženy nad Holého pracovními deníky…

V Eleganci molekuly Petr Zelenka připomněl, že divadlo umí širokému publiku přiblížit i příběhy vědců a jejich komplikovaný výzkum. A nepotřebuje k tomu ani Merkur. Stačí vtip, nadhled, herci, kteří se nebojí takové výzvy, a hlavně velká dávka opravdového zápalu a touhy objevovat – pro sebe i pro druhé.

Kdo to asi volá? Profesor Holý s manželkou Ludmilou. Z inscenace pražského Dejvického divadla Elegance molekuly, foto: Hynek Glos – Dejvické divadlo

Dejvické divadlo, Praha – Petr Zelenka: Elegance molekuly
Režie: Petr Zelenka, scéna: Nikola Tempír, kostýmy: Michaela Horáčková Hořejší, dramaturgie: Olga Šubrtová, projekce: Anebo Tou-fu. Osoby a obsazení: John C. Martin – Ivan Trojan, Rosemary Martin, jeho žena – Veronika Khek Kubařová, Antonín Holý – Martin Myšička, Ludmila Holá, jeho žena – Zdeňka Žádníková, Erik De Clercq – Pavel Šimčík, Ivan Rosenberg / Petr Alexander / Zdeněk Havlas – Petr Vršek, Michael Riordan – Vladimír Polívka, Donald Rumsfeld – Václav Jiráček, Pavla, novinářka – Elizaveta Maximová, Jane / Hana – Lada Jelínková.
Premiéra 7. dubna 2018.