Lovu zdar!

Výsledkem první jejich spolupráce byla oceňovaná inscenace Plovárna, z níž na diváka dýchá atmosféra a poetika dvacátých let minulého století. Dva muži u vody zde bojují o krasavici-provazochodkyni. Méně vydařený Funus (jaksi rozsekaný na herecké etudy prokládané ilustrativními artistickými čísly) využívá novocirkusové prostředky ke grotesknímu zpodobení jednoho pohřebního obřadu. Novinka s dalším lapidárním názvem – Lov – zavádí do lesa a mezi myslivce.

Na snímku: Pózování Bratří v tricku a Holektivu propagující inscenaci Lov, foto: Dita Havránková. Video: Trailer ze zkoušení, zdroj: Youtube.com

Oproti zemitějším, hrubozrnnějším samostatným projektům žonglérů (například skvělí Malíři nebo Prasečí cirkus, který byl k vidění na poslední Letní Letné, kde Bratři v tricku pravidelně vystupují) je trojice inscenací režírovaných Veronikou Poldauf Riedlbauchovou jemnější, poetičtější, místy až snová. Významnou roli tady hraje zapojení ženského elementu a tedy pokaždé i jiných než žonglérských dovedností, což je přece jen úzká specializace. Pro Lov se duo, tvořené Adamem Jarchovským a Václavem Jelínkem, spojilo s dívčím tanečně-cirkusovým triem Holektiv, které s Bratry spojuje smysl pro lehce (sebe)ironizující humor a klauniádu.

Střet mužského a ženského elementu je v Lovu – stejně jako v předchozích dvou inscenacích – zdrojem napětí. Ať už dívky zrovna představují zvěř (od srnek po kachny), nebo na myslivecký bál se strojící krasavice. Jedno navíc organicky přechází v druhé, lidská a zvířecí stránka od sebe nejsou odděleny. Štvaná srna tak například v eroticky laděné choreografii „svého“ myslivce velice šikovně „po žensku“ svádí, až mu nakonec sebere pušku. Jejich společný tanec balancuje na hranici mezi nebezpečím a podmanivou dráždivostí. Přítomnost žen-samic také znamená, že je o co bojovat, tedy především žonglovat. Větší frajeřina vyhrává; v tomto duchu je skvělá třeba scéna dvou jelenů v říji. Jarchovský a Jelínek se do sebe nejprve zaklesávají parohy – žonglovacími kužely, aby si je posléze začali čím dál složitěji přehazovat a po každé sérii je za obdivného pokukování srnek vítězoslavně zdvihat do vzduchu. Scénografie si vystačí se třemi štaflemi – slouží jako posedy, konstrukce pro stoly na mysliveckém bále či závěsy pro mrtvou zvěř na zabijačce – a s několika dutými, zevnitř nasvícenými pařezy, zpoza nichž třeba v tajuplné noční scéně vykukuje stíny deformovaná „zvěř“, vydávající různé typické zvuky. Taková Jelínkova žába vám rozhodně prodlouží život o několik dní. O divočákovi „utrženém ze řetězu“ tak, že se nespokojí jen se samičkami na scéně, ani nemluvě. A tím se podařené gagy, doména kníratého dua, zdaleka nevyčerpávají.

Cirkusová čísla se pohybují od čistě žonglérských (žongluje se kromě kuželů i s míčky, noži či dokonce lavory) přes směs žonglování a taneční choreografie (nádherná scéna, v níž se Jarchovský nechává svádět dívkami a zároveň si je svým umem drží od těla, v podstatě s míčky tančí a kouzlí) až po vyloženou akrobacii, kterou do hry vnáší Holektiv. Oblékání na myslivecký bál je vážná věc, a tak obě drobnější dívky porůznu šplhají po statnější kolegyni, jedna si jí stoupne i na hlavu nebo sedne na břicho, když dělá most, a u toho si vzájemně a v těch nejkrkolomnějších pozicích nandávají šaty, doplňky, boty. Fascinující je scéna se zvířecí mrtvolou, kterou se myslivci snaží odklidit ze scény; dívka je jako hadrová panenka, neustále oběma bezradným mužům propadává, sesouvá se. Ať s ní hází, jak s ní hází, protáčí ji vzduchem i těsně nad zemí, vždycky končí bezvládně na zemi. Nebo spíš téměř bezvládně – sem tam se sesune do koketní pózy na bok a vyzývavě se na oba usmívá. Nakonec ji smotají do kozelce, jeden si ji zavěsí na paži jako balík a odnese pryč.

Inscenace rozhodně nemíní vyjadřovat nějaké postoje k nimrodství ani se nechce tvářit hlubší, než je. Lov je lov, myslivci jsou myslivci a z pušky se nakonec vždy vystřelí. Je v tom vášeň i tajemství, tvůrci vystihují atmosféru vábení neznáma. Ano, zároveň přiznávají, že myslivectví je poněkud nablblé – do atmosférické autorské hudby periodicky zařve dechovka nebo autentická nahrávka z jakési uvítací řeči na mysliveckém bále. Závěrečná scéna, zpodobující tohle tradiční zakončení lovu, s jemnou ironií potvrzuje slova řečníka, že „myslivci se bavit umí“. Slastné hekání nad paštičkami, kachnami a jinými pochoutkami se s vypitým alkoholem zvrhává v poživačný mumraj, v němž se žongluje s láhvemi (kužely) do všech stran a nakonec se neobírá jenom mrtvé maso… Lovu zdar!

Bratři v tricku a Holektiv: Lov
Koncepce a režie: Veronika Poldauf Riedlbauchová, výprava: Marianna Stránská, hudba: Julie Lupačová, světelný design: Ondřej Kyncl. Hrají: Andrea Vykysalá, Karolína Křížková, Eva Stará, Adam Jarchovský, Václav Jelínek.
Premiéra 11. 4. 2018 v La Fabrice, Praha.