Bytelná ostravská stopa britského filmaře Karla Reisze

Přestože je Karel Reisz vedle Miloše Formana nejslavnějším filmařem českého původu, jenž se uchytil v zahraničí, není u neodborné veřejnosti zdaleka tak známý. Jaký byl Reiszův život, o tom vypovídá inscenace Marka Pivovara (libreto) a Pavla Gejguše (libreto a režie). Už prostor samotný, v němž (a před kterým) se inscenace odehrává, si zaslouží pozornost.

Stará aréna totiž sídlí v domě, který patřil rodině Reiszových a kde Karel Reisz žil. Ten prostor má bohatou kavárenskou a divadelní minulost. Ačkoliv se nemovitost nachází na jednom z nejlukrativnějších míst Ostravy, na Masarykově náměstí, dodnes dědicové rodiny Reiszových ten dům ctí coby místo pro setkávání umělců a ostravské inteligence a nebaží po jeho komerčním využití.

Karel Reisz se narodil 21. července 1926 v Moravské Ostravě. Jako syna židovského právníka jej čekal tragický osud většiny jeho příbuzných. Před smrtí v koncentračním táboře jej zachránil útěk do Anglie. Karel byl jedním ze 699 převážně židovských dětí, které roku 1939 odvezl Nicholas Winton z tehdejšího Československa do Spojeného království. Do Anglie Karel přicestoval ve třinácti. Na ostrovech již zůstal. Později vstoupil do RAF, po válce se stal pedagogem, ředitelem Britského filmového institutu, úspěšným producentem a režisérem.

S nápadem na site specific inscenaci, která se odehrává na třech různých místech, přišel umělecký šéf Staré arény, jíž se v Ostravě málokdy řekne jinak než Stará nebo Stařena, Pavel Gejguš: „Hledal jsem vhodné ostravské téma pro vznik inscenace k poctě výročí 750 let města Ostravy. Život Karla Reisze, v určitém životním období tak neodmyslitelně spjatý nejen s Ostravou, ale přímo s domem, ve kterém Stará aréna sídlí, mi přišel jako vhodné a velké téma. Dost mě překvapuje, že to nenapadlo někoho jiného už mnohem dřív. Oslovil jsem Marka Pivovara, aby mi pomohl nápad rozpracovat a pomohl mi s napsáním scénáře.“

Karel Reisz při natáčení, foto: ČT/BFI

Marek Pivovar je dramaturgem ostravského Národního divadla moravskoslezského a s Pavlem Gejgušem pojali tu dokumentární hru následovně. Začíná v kavárně „Stařeny“, která simuluje obývací pokoj rodiny Reiszových a je zasazena do doby, kdy končily časy prožívané v harmonické a bohaté středostavovské rodině židovského právníka a vášnivého fotografa: milující rodiče, o čtyři roky starší bratr Pavel, víkendy pravidelně trávené v Beskydech turistikou nebo lyžováním (Karlova matka byla vášnivá lyžařka). Rodina, pod tlakem sílícího antisemitismu, usiluje o to, dostat i mladšího syna Karla do Anglie, kde už pobývá jeho starší bratr Pavel – ten ovšem do Anglie neutíkal před násilnou smrtí, nýbrž jej tam rodiče poslali za vzděláním.

V další části autoři vytáhnou diváky z obývacího pokoje ven, aby se stali svědky loučení rodičů s Karlem za doprovodu sugestivního pořvávání příslušníků gestapa. Tyto scény se odehrávají před vchodem do domu, nad nímž je umístěn památník Karla Reisze ve tvaru objektivu kamery s fotografií rodiny. Rodina se již nikdy nesetkala; oba Karlovi rodiče zahynuli v Osvětimi. Památník byl nad vchod instalován v září 2009, coby součást kandidatury Ostravy na titul Evropské hlavní město kultury 2015. Iniciátorem vzniku památníku byl filmový producent Čestmír Kopecký a slavnostně jej odhalila Věra Chytilová a bratr Karla Reisze, Pavel. Právě ony scény loučení patří, podle mého názoru, v inscenaci k těm nejpůsobivějším. Následně se herci a publikum přesunou do kinosálu „Stařeny“, který nese název Kino Karel; zde autoři inscenace vyprávějí filmovou část Reiszova života.

Reisz režisérsky debutoval v roce 1955, kdy spolu s Tonym Richardsonem natočili dvaadvacetiminutový dokument Maminka to nedovolí (Momma Don’t Allow) o jednom  londýnském jazzovém klubu, kde se scházeli mladí. Do širšího povědomí se Reisz dostal o pět let později adaptací (i u nás vydaného) románu Alana Sillitoea V sobotu večer, v neděli ráno (Saturday Night and Sunday morning), který byl oceněn cenou BAFTA Britské filmové a televizní asociace jako nejlepší britský film, scénář napsal sám spisovatel. V roce 1966 Reisz natočil další ceněný film Morgan – případ zralý k léčení (Morgan – A Suitable Case for Treatment). V sedmdesátých letech se přesunul do Hollywoodu, kde vysloveně hvězdnou kariéru neudělal. Z tamní jeho nepočetné filmografie jasně vyčnívá Francouzova milenka (The French Lieutenant’s Woman) s Meryl Streep a Jeremy Ironsem v hlavních rolích. Film, jenž je adaptací stejnojmenného (i do češtiny přeloženého) románu Brita Johna Fowlese, byl v pěti kategoriích nominován na Oscara. Karel Reisz zemřel 25. listopadu 2002 v Londýně.

Nyní zpět k inscenaci Šampaňský socialista. Herci – s výjimkou zkušeného Reného Šmotka v inscenaci vystupuje nejmladší herecká generace – přecházejí z role do role, ovšem jsou režií vedeni tak, že vyprávění neztrácí pro diváka přehlednost. Pavel Gejguš, spoluautor textu, jemuž lze vyčíst nápadnou podobnost s dokumentem Petry Všelichové Karel Reisz: Ten filmový život, říká: „Zaujal mě paradox, jak ostravský rodák dosáhl světové slávy, ale v Ostravě ho už dnes skoro nikdo nezná. Tedy alespoň mezi mladšími generacemi. A proto mi připadlo nesmírně důležité tak významnou osobnost připomenout. Přiblížit jeho ostravské kořeny. A samozřejmě společně s rozkrýváním ostravské životní etapy vyplulo na povrch silné téma – deportace ostravských židů. První židovský transport vůbec. Stovky zničených lidských životů, rozdělených rodin… tragédie. Zajímavé mi přišly i další etapy Reiszova života – založení hnutí Free Cinema nebo třeba fabulace na téma, jak by vypadaly Hvězdné války podle Karla Reisze, který skutečně dostal nabídku natočit třetí díl Hvězdných válek.“  Hvězdné války náležely k nejúspěšnějším filmovým projektům své doby, což dokazuje, že Karel Reisz byl považován za řemeslně skvělého filmového režiséra, když tuto nabídku dostal. Odmítl ji s tím, že neví, co by vyprávěl, protože jeho zajímají lidské příběhy.

Představení Šampaňský socialista v ostravské Staré aréně – snímek z inscenace o Karlu Reiszovi i osudech jeho rodiny, foto: Zeno Václavík (Stará aréna)

V Reiszových prvních filmech je možné vidět zásadní vliv jeho rodného města. Nejde jen o jistou podobnost míst, kde se příběhy jejich hrdinů odehrávají (dělníci, dělnické kolonie s cihlovými domy apod.), ale především v tom, že jsou to příběhy obyčejných lidí, vyprávěné naturalisticky. Reisz stál spolu s Lindsayem Andersonem, Gavinem Lambertem a Tony Richardsonem u zrodu britského hnutí Free Cinema, jež v padesátých letech minulého století přineslo inovativní pohled na sociální film a inspirovalo „nové vlny“ ve francouzské a československé kinematografii.  Více o Karlu Reiszovi je možné se dozvědět v dokumentárním filmu Petry Všelichové Karel Reisz: Ten filmový život.