Jak zní výbuch atomového reaktoru? Soundtrack k Černobylu a jiné zvuky

Pětidílná série Černobyl televizních stanic HBO a Sky zatím sklízí uznání kritiky i fanoušků. Britsko-americký počin zachycuje dramatické události bezprostředně po výbuchu jednoho reaktoru jaderné elektrárny na severu Ukrajiny z konce dubna 1986. K působivosti mu pomáhá i hudební doprovod islandské skladatelky Hildur Guđnadóttir (*1982). Ta ozvučila rozpadající se továrnu různými drony a ruchy, její soundtrack k seriálu je zlověstný, klaustrofobický, a přitom si ho nemusíte cíleně všímat, aby na vás zapůsobil.

Jako tep srdce pulzuje zbytková energie reaktoru, cvakají dozimetry, syčí unikající pára a občas se ze zlověstných dlouhých tónů vyloupne náznak melodie… Zvuky se do povědomí diváka Černobylu vsakují jako všeprostupující radiace, která se snáší na města i přírodu v okolí továrny a přináší pomalou smrt. Soundtrack Guđnadóttir podtrhuje znepokojující pocit, který ze seriálu divák má; seriál šetří efektními záběry i prvoplánovými dramaty – největší síla je v samotném vyprávěném příběhu.

Původem cellistka Hildur Guđnadóttir převzala práci na seriálu po svém krajanovi a častém spolupracovníkovi Jóhannu Jóhannssonovi, který vloni v únoru zemřel ve věku 48 let. Vyrazila do Litvy, do odstavené jaderné elektrárny Ignalina (stejného typu jako ta v Černobylu), kde se seriál z velké části natáčel, a společně se zvukovými umělci Chrisem Watsonem a Samem Slaterem zde „lovila“ zvuky.

„Podařilo se mi dostat ty nejdelikátnější melodie ze dveří, z pump a nejhlasitější zvuky z reaktorových a turbínových hal. Až na můj hlas je každý zvuk použitý v této hudbě vytvořený samotnou továrnou,“ napsala skladatelka na svůj Facebook, kde se také svěřila s tím, jak obrovský dojem na ní zanechalo bludiště koridorů a obří strojovny továrny. Na streamovacích službách je momentálně dostupná jen skladba Bridge of Death, celé album obsahující materiál ze seriálu by mělo vyjít na konci května na značce Deutsche Grammophon.

Poslechněte si skladbu Bridge of Death, kterou k seriálu Černobyl napsala islandská cellistka Hildur Guðnadóttir, foto a video: HBO a YouTube

Série Černobyl bude pro Hildur Guđnadóttir nepochybně znamenat průlom do nejvyšších pater soundtrackových tvůrců, v říjnu jde navíc do kin komiksový thriller Joker, k němuž rovněž skládala hudbu. Hollywoodská premiéra islandské hudebnice přišla už vloni se snímkem Sicario 2: Soldado, předtím vytvořila soundtrack pro několik britských či islandských filmů, v nespočtu dalších pak znělo její cello. Podobně jako Jóhannsson, který ji do světa filmové hudby přivedl, přišla i Guđnadóttir z experimentální scény. Jako cellistka vydala několik desek na proslulém labelu Touch, koncertovala se skupinami Animal Collective nebo Múm a podílela se třeba na nedávno vydané desce dronemetalových SunnO))) nazvané Life Metal.

Svět filmové hudby poslední roky otevírá dveře tvůrcům ze žánru takzvané postklasické hudby, která je rozkročena mezi avantgardou a klubovým ambientem. Guđnadóttir a Jóhannsson jsou toho dobrým příkladem. Originální přístupy k soundtrackové tvorbě se výrazně prosazují.

Jóhannsson se poslední roky před smrtí stal jedním z nejvyhledávanějších autorů, Ólafur Arnalds dostal před pěti lety za seriál Gangy z Birminghamu cenu BAFTA, nominace na Zlaté Glóby mají Hauschka a Dustin O’Halloran (z dua Winged Victory for the Sullen) nebo Alva Noto. Značný ohlas sklidili na tomto poli i Jonny Greenwood z Radiohead či Trent Reznor z Nine Inch Nails. Když to maličko přeženeme, zmínění jsou něco jako věrozvěsti jiné zvukové estetiky do masové popkultury. Podobně se v padesátých a šedesátých letech šířila první elektronická hudba skrze sci-fi filmy a seriály – infikovala posluchače něčím dosud neslyšeným. Proč by dronové plochy z Černobylu nemohly některé posluchače nalákat k dobrodružnějšímu poslechu?

Guđnadóttir samozřejmě není první hudebnicí pracující s tématem černobylské katastrofy. Fascinuje muzikanty od samotného výbuchu – sloužila třeba jako inspirace pro Davida Bowieho při napsání apokalyptické písně Time Will Crawl. Skladba Dzień Gniewu II (Czarnobyl) polského písničkáře Jaceka Kaczmarskiho byla sžíravým protestsongem proti totalitnímu režimu, který nechá své obyvatele umírat, aby si nepoškodil pověst.

Na tomto odkazu si můžete poslechnout album dánského skladatele Jacoba Kirkegaarda, foto a video: www.fonik.dk a YouTube

Černobyl a opuštěná oblast kolem města Pripjati lákají rovněž tvůrce terénních nahrávek. Dánsko-německý zvukový umělec Jacob Kirkegaard sem cestoval v roce 2005, aby v postižené oblasti nahrál ambientní album 4 Rooms obsahující ozvěny nachytané v opuštěných veřejných místech, jako je kostel nebo plavecký bazén. Evokují děsivou prázdnotu míst a zlověstnou radiaci, která ji učinila neobyvatelnou ještě na několik století.

Do Pripjati se ostatně vypravila i česká umělkyně Eliška Cílková, která ze zvuků nástrojů nalezených ve městě nahrála v roce 2012 desku Pripyat Piano. Vzniklo zde i jedno album ze série Sounds from Dangerous Places od britského akustického umělce Petera Cusacka – ten sbírá terénní nahrávky z míst postižených ekologickou katastrofou. Kdo by čekal další děsivé postapokalyptické album, bude zklamán. Na Cusackových nahrávkách šumí tráva, bzučí hmyz a zpívají ptáci. Zní to vlastně trochu jako zvuky ráje. Protože okolí továrny se jím do jisté míry stalo – když odešli lidé, přistěhovala se sem zvířata. „Vášnivý ranní chór zvířecích druhů se pro mě stal charakteristickým zvukem Černobylu. Za poslech stojí i žáby a slavíci. Jejich noční koncerty jsou neméně úžasné,“ vzpomíná Cusack na svoji návštěvu zóny. Jeho deska je jakýmsi protipólem soundtracku Guđnadóttir a dala by se doporučit coby příhodné odreagování po nervydrásajícím seriálu Černobyl.