K čemu potřebujeme umělecké školy? Apel rektora AVU Tomáše Pospiszyla
APEL: SPEAKERS' CORNER WEBU ČT ART
Je tady první díl nového kulturního pořadu Apel, který dává prostor inspirativním myšlenkám i jedinečnému pohledu na svět. Vybrané osobnosti ze světa kultury se podělí o to, čím žijí i co je trápí. V prvním díle si rektor AVU Tomáš Pospiszyl klade otázku, co by se stalo, kdybychom zrušili umělecké školy.
Tak jako má londýnský Hyde Park svůj Speakers‘ Corner, tak má nyní kulturní web ČT art svůj pořad Apel. Vzniká proto, aby dal prostor inspirativním myšlenkám a sdílení zkušeností i jedinečného pohledu na svět. Zveme osobnosti napříč kulturním spektrem, aby se s námi podělily o to, čím žijí a co je trápí. V prázdném prostoru white cube studia „píšou“ svůj vzkaz společnosti.
V úvodním díle se rektor AVU Tomáš Pospiszyl zamýšlí nad tím, co by se stalo, kdybychom zrušili umělecké školy. Všimli bychom si toho vůbec? A za jak dlouho? Neztratilo by umění schopnost reflektovat naši současnost?
Tomáš Pospiszyl (* 1967)
Český publicista, teoretik a historik výtvarného umění, pedagog a kurátor moderního a současného umění. Od 1. 5. 2025 je rektorem AVU. Pospiszyl studoval v letech 1986–1991 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy teorii kultury a v letech 1989–1992 dějiny umění, mezi roky 1995–1997 studoval na Center for Curatorial Studies na Bard College v New Yorku. Pracoval mimo jiné ve Správě Pražského hradu a v Národní galerii v Praze. V roce 2000 absolvoval sedmiměsíční studijní pobyt v Muzeu moderního umění (MoMA) v New Yorku. Pedagogicky působí na FAMU (Centrum audiovizuálních studií) a AVU (Katedra teorie a dějin umění). Věnuje se také umělecké publicistice, přispíval například do časopisů Týden, A2, Ateliér, Cinepur, Respekt, Umělec nebo Revolver revue. Je autorem více než tří desítek monografií či sborníků a antologií, zejména sbírek esejů Srovnávací studie (2005) a Asociativní dějepis umění (2014).
„Tomáš Pospiszyl se hlásí ke generaci, pro kterou je vztah Východu a Západu stěžejním tématem, a jeho odborná práce je vedena snahou vepsat východoevropské umění do globálního narativu umění. Zájmem o hybridní formy umění přispívá k posílení takového uměnovědného přístupu, při kterém není objekt bádání zkoumán izolovaně od dalších projevů audiovizuální kultury,“ stojí v jeho medailonku z pera Veroniky Menšíkové v databázi Artlist.
