Diskuze: K čemu jsou dnes umělecké ceny? A ta Jindřicha Chalupeckého především

Cena Jindřicha Chalupeckého (CJCH) během své více než třicetileté historie prošla několika změnami, které se týkají nejen organizace, ale i jejího vnímání ve veřejném prostoru. Založena byla roku 1990 z iniciativy prezidenta Václava Havla a výtvarných umělců Jiřího Koláře a Theodora Pištěka a nazvána podle kritika a kurátora výtvarného umění Jindřicha Chalupeckého (1910–1990). Vznikla za účelem „povznesení úrovně současného českého výtvarného umění a uchování památky myšlenkového odkazu člověka, jemuž se boj o osud českého umění stal životním posláním“. Je spravována a organizována neziskovou organizací Společnost Jindřicha Chalupeckého. Skupinu finalistů, laureáta či laureátku vybírá nezávislá mezinárodní porota. Řadu let ceny předával Václav Havel.

Rezonance CJCH ve společnosti postupně slábla, mimo úzkou výtvarnou komunitu bylo čím dál těžší ji, jak se dnes říká, komunikovat. To se zcela nezměnilo, spíše naopak, po kroku, jenž nastal předloni. V srpnu 2020 finalisté a finalistky ohlásili, že nechtějí, aby z nich vzešel vítěz. Argumentovali mimo jiné takto: „V našich očích není Cena Jindřicha Chalupeckého trofejí jediného laureáta či laureátky, jediného pomyslného vítěze, nýbrž společným oceněním pestré směsice umělkyň a umělců a jejich odlišných uměleckých východisek, jejichž porovnávání nemá smysl.“ Od té doby jsou laureáty CJCH všichni, koho porota vybere do finále, které je tvořeno pěticí buď jedinců či skupin. Pořadatelky (vedení a kurátorskou činnost zastávají ve Společnosti Jindřicha Chalupeckého v současnosti výhradně ženy) při tomto kroku odkázaly na místní i mezinárodní diskuzi „o tom, zda jsou umělecké ceny ve své tradiční soutěžní podobě ještě relevantní pro současné výtvarné umění i aktuální společenské tendence“.

Anežka Bartlová (* 1988) vystudovala dějiny umění na FF UK a teorii a dějiny umění na UMPRUM. Je editorkou knihy Manuál monumentu (UMPRUM, 2016). Podílela se na běhu INI Gallery a Ceny Věry Jirousové (2014–2016). V letech 2016–2019 byla interní redaktorkou časopisu Art+Antiques, od roku 2018 je součástí redakce časopis Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny, od února 2022 je šéfredaktorkou serveru Artalk.cz. Zajímá se o kritiku umění, paměť, ekologii a feminismus a jejich přesahy ve veřejném prostoru. V roce 2014 získala Cenu Věry Jirousové pro mladé kritiky umění. Publikuje ve výtvarných časopisech Art+Antiques, Flash Art CZ/SK, ve čtrnáctideníku A2, na webové platformě Artalk.cz či v internetovém Deníku Alarm.cz.

Jan H. Vitvar (* 1977) vystudoval žurnalistiku na FSV UK. Tři roky pracoval jako výtvarný redaktor v MF DNES, dva roky řídil kulturní rubriku týdeníku Nedělní svět. Jeho velkou vášní je umění a sport. Členem redakce Respektu je od září 2006, pracuje jako vedoucí kulturní rubriky. Autor knih Antonín Vitvar – 20 let na Jawě a Nortonu (2012), David Černý – Fifty Licks (2017), Umění, kterému nikdo nerozumí: Historky z podsvětí výtvarné kultury (2021).