Když design promlouvá do svědomí. Milánské Triennale a bolestivý pohled na přírodu

Přestože lidská populace nyní zabírá na naší planetě zhruba setinu procenta z celkové váhy všeho živého, dokázala za poslední desítky let Zemi zásadně změnit. Hlavní výstava milánského Triennale, které trvá do 1. září, tematizuje revoluční sílu lidské představivosti a její touhu po zlepšování anebo využívání prostředí. Od mikrobiomu až po vesmír. Od malých komunit až po celé lidské kultury. Expozice Broken Nature už názvem prozrazuje své vyznění: příroda, která se vyvíjela miliony let, byla lidstvem za posledních několik století změněna k nepoznání. Je nalomená a pohled na ni často bolí. Dokumentuje to například působivá vstupní instalační místnost nazvaná The Room of Change, jejíž stěny lemuje třicetimetrová datová tapisérie mladé umělecké skupiny Accurat. Ilustruje, jak se v uplynulých stoletích změnily aspekty našeho životního prostředí, jak se mění nyní a jaké jsou předpovědi. Kombinuje několik různých zdrojů dat zobrazujících svět jak z globálního, tak lokálního pohledu. Vrství chování lidí v souvislosti se vztahem k přírodě a k životu v ní. Akcentuje to, do jaké míry je změna všudypřítomná. Namátkou: mizení Aralského moře, pokles délky života v Kambodži během občanské války, přesměrování vývozu v Jižní Koreji od zemědělských produktů na špičkové technologie.

V jaké geologické éře dnes žijeme? Co je pro ni typické? Podle kanadské umělkyně Kelly Jazvac, geoložky Patricie Corcoran a oceánografa Charlese Moora, kteří na Triennale vystavují, to je plast. Například se zde uvádí, že na pláž Kamilo na Havaji se za rok vyplaví tuna plastického odpadu, který se, stejně jak to známe u trilobitů nebo mušlí, otiskuje do jedné ze zemských vrstev. „Plastiglomeráty jsou fosilie budoucnosti,“ tvrdí autoři ironické antropocentrické instalace. Švýcarská grafická designérka Julie Joliat a nizozemská umělkyně Christien Meindertsma zase pokládají kontroverzní otázku, jak se někdo dnes může považovat za skutečného vegana. Zjistili, že části prasete, které pro výstavu nazvali PIG 05049, se používají k výrobě až 185 nejrůznějších produktů. „Když se vepřové kousky dostanou do zubní pasty nebo jsou kosti využívány při výrobě vlakových brzd, může někdo být skutečným veganem?“ ptají se.

Ke slovu v Miláně přicházejí i umělci, kteří se snaží přetvářet negativní důsledky lidského chování. Americký návrhář Scott Bodenner vyrábí látky ze zbytků kazetových pásků, které už nikdo nepoužívá. Kosuke Araki, japonský designér, zase dlouhodobě sbírá zbytky jídla a využívá je k výrobě odlehčených talířů a dalšího nádobí. Švéd Victor Alge zkoumá, co by se dalo vytvořit z ostatků zvířat, která jsou chladnokrevně zabita pro maso, a sestavuje z nich pohodlné židle, které nejsou na první pohled od těch plastových zásadně rozeznatelné, byť jsou vyrobené z umytých a vysušených kůží. Americká designérka Liz Ciokajlo se zase doslova obula do propojení mezi materiálem a zkoumáním vesmíru: vytvořila speciální botu mimo jiné z plísně; výrobek je pokusem vytvořit organickou obuv vhodnou třeba pro let na Mars.

Liz Ciokaljo: Caskia / Growing a MarsBoot (2017). Výzkumný projekt zpochybňující naši současnou materiální kulturu. Prototyp boty používá kombinaci 3D-tištěné vnitřní struktury v kombinaci s materiály jako je bavlna, konopí či plíseň. Konstrukce boty reaguje na výzvy a omezení, která charakterizují cestování vesmírem, konkrétně na Mars, foto: George Ellsworth

Součástí Triennale je Nation of Plant, vědecké představení rostlinného světa od kurátora Stefana Mancusa, jednoho z předních expertů na rostlinnou neurobiologii. Ital Mancuso se snaží poukázat na velmi důležité obyvatele naší planety, kteří zabírají 81 procent z celkové váhy toho, co na Zemi sídlí. Totiž na rostliny. Podle Mancusa se nabízí způsob, jak se vyhnout katastrofické budoucnosti lidstva – totiž přijmout radikálně nový přístup k rostlinám a využít je nejen k tomu, co nám mají nabídnout, ale také k tomu, co nás mohou naučit. Právě ony, jak dokazují na milánské prezentaci časosběrná videa nebo textové poznatky, se dokáží díky své absolutně zredukované mobilitě přizpůsobit životu a přežít i v nejnehostinnějších podmínkách. Překvapivě rovněž dokáží nacházet efektivní řešení a hlavně vzájemnou komunikaci. Takovou, která ochrání celý ekosystém. Pokud jako lidé máme pět smyslů, tak rostliny jich mají minimálně třináct – mohou pociťovat přesnou vlhkost půdy, identifikovat zdroje vody (to dokonce na velkou vzdálenost) nebo rozpoznat přítomnost chemických gradientů či elektromagnetické pole.

V mezinárodní účasti je na letošním ročníku zahrnuta i Česká republika. Představované projekty Out of Power Tower Krištofa Kintery a Lithopy Denisy Kery a Petra Šourka reagují na kritickou situaci v oblasti energetického plýtvání, respektive na šílenství panující kolem kryptoměn. Více než čtyřmetrový objekt, sestavený z použitých baterií, nastiňuje problém konzumu, ve výsledku toxického. A krátký film zase zesměšňuje trendařství kolem kryptoměn.

Triennale di Milano bolí. Říká zhruba toto: jako lidstvo jsme toho hodně špatného napáchali, přírodu jsme nalomili, ale ona si svoji cestu najde, postaví se na nohy. Jenže co lidská existence?

Autorka je novinářka na volné noze. Žije v Berlíně.