Kim Gordon na sólové desce odkrývá, jak se aranžuje život v Los Angeles

„Když jsem žila na východě, pořád jsem myslela na L.A.,“ vysvětlovala šestašedesátiletá hudebnice Kim Gordon pohnutky stojící za jejím debutovým albem No HomeRecord, které věnovala kalifornské metropoli. „Je to moje nejoblíbenější město, o kterém ráda přemýšlím – ať už z hlediska jeho kultury, nebo jeho mytologie.“ Album se hudebnici rodilo v hlavě během projížděk autem po Los Angeles a touto cestou se jí odhalovaly nepoznané vrstvy pomíjivosti města. S lidmi bez domova migrujícími mezi dočasnými přístřešky, s průtokovými výpadovkami s nepřetržitým provozem a pronájmy Airbnb, kde se točí dočasní nájemci s kufry. Jako to ukazuje lynchovsky surreálný videoklip k singlu „Sketch Artist“ s přebasovaným beatem, kde Gordon projíždí městem jako řidička Uberu – na zadním sedadle se střídají podivné postavičky, ona křižuje městem, vídá kolemjdoucí v epileptických záchvatech, a ulice tak odkrývají odvrácený svět pod blyštivým nátěrem města.

Skladba Sketch Artist z letošního alba No Home Record, foto: Jerry Buttles

„Tvorba mýtu, (sním ve stanu),“ proklamuje tu krypticky a heslovitě Gordon. Podle snáře znamená sen o stanu dočasnost, pohyb nebo krok vpřed; pro rodačku z Rochestru ve státě New York i její album No Home Record je to symbolické. Poslední dekádu zažívá jakousi osobní renesanci; věnuje se výtvarnému umění, souběžně s vydáním alba vystavovala své malby, keramické sochy a videoprojekce v Pittsburghu a Dublinu, spolupracuje na knize o ženách v hudbě a nepřestává koncertovat s noisovým projektem Body/Head. „Je mi jasné, že teď zním jako někdo úplně jiný než dřív,“ naznačila už před čtyřmi lety v závěru svého knižního memoáru Holka v kapele (česky 2017): „A asi taky někdo jiný jsem.“

Vykořeněnost v srdci

„Pokud studuješ umění v Los Angeles, musíš se přestěhovat do New Yorku,“ vzpomínala Kim Gordon, ovšem dynamika obou měst i uměleckých směrů se pro ni stala zásadní. Kalifornie naučila Kim Gordon poslouchat Joni Mitchell, skrze otce přičichla k beatnictví i k sociologii, na umělecké škole Otis College of Art and Design ji ovlivnilo konceptuální umění. Přirozeně zapadla do druhé generace konceptualistů s výtvarníkem Mikem Kelleym a malířem Raymondem Pettibonem, který začínal jako tvůrce vizuálů pro hardcorepunkové kapely – a své obrazy a ilustrace doprovázel heslovitou kritikou amerického konzumerismu, reaganovské doby a válečných výbojů. Schopnost vystihnout dění ve společnosti krátkým sloganem si Gordon sice osvojila, ale po několik desetiletí se projevovala především v její výtvarné tvorbě.

Po příjezdu do New Yorku se hned v roce 1980 zapojila do umělecké scény: pořádala výstavy a psala články o současném umění pro prestižní časopis Artforum. New York pro ni byl městem na steroidech a ona nasávala jeho účinky naplno. V ulicích vídala jen tak se procházet Andyho Warhola „v divných parukách“ a právě jeho pop-art s přístupem spojujícím módu, hudbu, psaní, výtvarné umění a performance ji inspiroval. „Málem bych zapomněla, jak moc jsem byla Warholem ovlivněná,“ svěřila se letos britskému hudebnímu časopisu The Wire. „Vždycky jsem měla pocit, že v jistém smyslu je komentování popkultury v hudbě dalším krokem pro pop-art. Protože místo abyste něco kritizovali jako umělec zvenčí, pracujete s populárním žánrem.“

Pro Kim Gordon mají rozdíly mezi městy jasné obrysy: rozlehlé Los Angeles s továrnou na hvězdy Hollywoodem pro ni symbolizuje spotřební popkulturu a architektura tam má „zvláštní lehkost, jako by šlo o něco pomíjivého, co lze v případě potřeby klidně sbalit a přestěhovat jinam“, jak píše ve své knize. New York s mrakodrapy a Manhattanem je zase rodištěm avantgardy. Gordon měla v plánu stát na obou místech zároveň; se Sonic Youth se objevila v Simpsonových a zajistila si tak místo v popkultuře, zároveň pro obal desky Daydream Nation zvolila obraz od německého malíře Gerharda Richtera a vtahovala tím do kontextu hlučných koncertů osobnosti z významných galerií. Právě tato v nejlepším smyslu vykořeněnost – ať už jde o bydliště, popírání hranic mezi vysokým a nízkým nebo umělecká média – se projevuje už v názvu sólového debutu No Home Record.

Kim Gordon a její noisový projekt Body/Head. Poslechněte si skladbu Can´t Help You , foto: Wikimedia.org / Cmjamesphoto

Danijela Bočev v recenzi pro server The Quietus dokonce o nahrávce tvrdí, že funguje jako hudební instalace; ostatně tuzemský hudební publicista Pavel Turek v rozhovoru pro Radio Wave říká, že Kim Gordon hudbou tvoří po způsobu konceptuální umělkyně. Za asistence producenta Justina Raisena, který jinak spolupracuje s popovou hvězdou Charli XCX nebo Yvesem Tumorem z undergroundové klubové scény, tu s Gordon vytvářejí žánrové koláže: vystřihují a nalepují vedle sebe hitparádový trap, kytarový punk ve stylu The Stooges a noiseové črty. Přestože většina nadšených recenzentů píše o naprosto nové Kim Gordon, ta na své sólové nahrávce rekapituluje koncepty a nápady za posledních čtyřicet let – ať už to byly hiphopové podklady u Ciccone Youth, syrovější punk s Free Kitten, mluvené slovo na albu Olive’s Horn s DJ Olive a Ikue Mori nebo právě hlukové improvizace s Body/Head. Tím ze svojí dráhy mimo skupinu Sonic Youth skládá hudební personu, která je už jenom její.

„Fascinují mě fotografie bytů na Airbnb, tyto malé utopie, které si můžete vyzkoušet a utéct od vlastních věcí a života.“, říká Kim Gordon. Pusťte její song Air BnB z alba No Home Record, foto: Natalia Mantini

Antropologie automobilových mravů

„Jak vypadá moderní krajinka? Co dnes znamená portrét? Fascinují mě fotografie bytů na Airbnb, tyto malé utopie, které si můžete vyzkoušet a utéct od vlastních věcí a života,“ líčila Kim Gordon v rozhovoru pro britský The Guardian. V punkovém hitu „Air BnB“ popisuje vybavení apartmánu slovy „modré ručníky a láhve s vodou“ nebo „břidlicové stěny/sedmačtyřicetipalcová televize, yeah“. Gordon zajímá, jak se dnes aranžuje životní styl, kde se atraktivita potkává s onou pomíjivostí.

Podobnou perspektivou sleduje americkou kulturu automobilů ve skladbě „Murdered Out“ s kovovým rytmem. Jak se svěřila pro časopis Rolling Stone, po přestěhování do L.A. si začala ve městě všímat aut s matně černou metalízou, kouřovými skly, začerněnými logy a černými koly. „V mých očích to je rebranding korporátního symbolu amerického úspěchu, tedy auta. Odmítnutí onoho nablyštěného, zbrusu nového vzhledu.“ Černočerná se podle Gordon vlévá do mainstreamové kultury jako designový trend: „Je nejvyšším vyjádřením očisty duše, jako černá díra nebo kolaps kultury.“

Skladba Murdered Out vznikla v roce 2016 jako první samostatný singl Kim Gordon. Najdete ji také na albu No Home Record, které vyšlo v říjnu letošního roku, zdroj: Matador Records

Pro Kim Gordon je na albu No Home Record automobil pozorovatelnou, prostředkem neustálého pohybu, ale také předmětem interpretací. „Víc řízení a značení ulic,“ odříkává v závěrečné skladbě „Get Yr Life Back“ a svým způsobem se chová podobně jako francouzský filozof a sociolog Jean Baudrillard ve svém „cestopise“ Amerika (česky vyšel roku 2000). „Gigantická, spontánní scéna automobilového provozu. Je to totální kolektivní výstup, zinscenovaný vším obyvatelstvem, který trvá dvacet čtyři hodin denně.“ S odstupem evropského intelektuála Baudrillard projížděl státy i města. Los Angeles ho fascinovalo svou spletitou sítí dálnic a silnic, k níž se lze připojit jako k televiznímu okruhu. Baudrillard dokonce tvrdí, že z auta se pečlivému pozorovateli nabídne zcela nová zkušenost prostoru: „Znalost americké společnosti tkví zcela v poznání této antropologie automobilových mravů, které jsou mnohem poučnější než politické ideje. Projeďte deset tisíc mil Amerikou, a dozvíte se o této zemi více než od všech sociologických a politologických ústavů dohromady.“

Rovněž Kim Gordon sleduje s odstupem Los Angeles v pohybu a společně s novou perspektivou našla i svůj hudební rukopis. Přestože na No Home Record často jen naznačuje a interpretace nechává na posluchačích – popisuje, co vidí, aniž by hodnotila –, její album je politické a s důvtipem zachycuje stav globalizované kultury propojené aplikacemi. Někdy totiž stačí správný úhel pohledu. Jak ostatně Kim Gordon prohlásila pro The Guardian: „Nejzajímavější umění pro mě vždycky bylo zároveň kritikou kultury.“

Autor je hudební publicista, moderátor pořadů Komplex a Špína na Radiu Wave, působí na Katedře mediálních studií FSV UK.