Klubová kompilace Čeklife sampluje Spalovače mrtvol či Sedmikrásky
Klubový taneční styl juke u nás nenápadně zapouští kořeny a nyní objevuje krásu samplů těžících z dějin tuzemské kinematografie nebo československé pop music.
Taneční styl juke se zrodil v americkém Chicagu poloviny devadesátých let. Po světě se začal výrazněji šířit až počátkem nynější dekády. Rychlá perkusivní kadence, sub basové zvuky a rytmicky nasekané (obvykle vokální) samply a k tomu svébytný styl tance okouzlily klubový underground. Výraznějšího průlomu do mainstreamu se juke zatím nedočkal. Pár nadšenců se k němu hlásí i v Česku, ale místní scéna je zatím opravdu malá.
Změnit by to mohla kompilace Čeklife, kterou z nahrávek tuzemských producentů sestavil hudební novinář a promotér Jan Bárta, známý třeba z pořadu Turban na Radiu Wave. „Jako skoro u všeho, tak i tady bylo u mě na počátku slovo – tedy nepříliš japná slovní hříčka ČEKLIFE odkazující na kultovní chicagský label a kolektiv Teklife. Z toho samovolně vzešel nápad udělat po delší době v Turbanu kompilaci českých tvůrců,“ vypráví Bárta. Identifikace s nějakou národností nemá podle něho v klubové hudbě co dělat, ale tady si ji vynutil sám koncept. „Oslovil jsem pouze domácí tvůrce – tedy ne nutně české národnosti, ale v republice usazené,“ dodává.
Úplně první česká jukeová kompilace vyšla předloni, jmenuje se Czech Juke a sestavil ji DJ Buki. Bártovo zadání „beatmakerům“ bylo o něco rafinovanější: kromě typického tempa 160 BPM jim naordinoval použít samply z nějakého českého filmu či seriálu. Sešlo se mu osm tracků, které vyšly digitálně na Soundcloudu a představují českou podobu žánru.
Juke v mnohém navazuje na hip hop. Ten si cestu ke své současné globální popularitě hledal tak, že si jeho interpreti „překlápěli“ kód originálu, který se zrodil v newyorském Harlemu, do svých vlastních reálií. Tím se vyhnuli otrockému kopírování. Když se například v polovině devadesátých let čeští a slovenští hiphopoví pionýři jako Trosky či Peneři strýčka Homeboye snažili stvořit lokální verzi hip hopu, samplovali namísto dřevního soulu domácí hvězdy jako Mariku Gombitovou nebo Jiřího Korna. V juke tato divoká „samplofonie“ raného hip hopu ožívá, producenti v zámoří čerpají z historie černé hudby, ti na Čeklife brakují dějiny zdejší popkultury.
Jan Bárta (*1987), který na Radiu Wave moderuje pořad o hudbě na klubové scéně Turban a produkoval kompilaci Čeklife, foto: Barbora Linková (Český rozhlas/Radio Wave)
Držitel Vinyly za objev roku 2015 Aid Kid vysamploval do svého tracku dialogy z osmdesátkového dětského sci-fi seriálu Bambinot; producent vystupující pod jménem SBSTRD „nasekal“ ve skladbě Rovnost hlas Rudolfa Hrušínského ze Spalovače mrtvol. Self má ve svém příspěvku hlášky z filmu Bony a klid. Veterán Side9000 použil hudbu Laca Décziho k filmu Věry Chytilové Kalamita. Použití českých samplů nemá podle něj žádná specifika. „Najdeš něco, co ti hejbe kloubem, a hodíš pod to něco dalšího. Takhle jsem si už poradil s Vašo Patejdlem i s alternativní skupinou Máma Bubo,“ vysvětluje Side9000.
V Praze už několik let usazený hudební světoběžník DJ Tuco byl na počátku stávající dekády společně právě se Side9000 prvním, kdo v ČR začal juke hrát a produkovat. Zval sem „v oboru“ známá zámořská jména a provozoval vydavatelství Meanbucket. „Juke se tady nikdy úplně nechytil, ale pořád je zde malá skupina lidí, kteří to milují, a proto je dobré, když vychází kompilace ukazující, že to nadále žije,“ říká DJ Tuco. V jeho skladbě Daisy Jukes zazní hlášky z filmu Věry Chytilové Sedmikrásky. „Vlastně jsem je nikdy neviděl, jen na mě film vyskočil na YouTube – a to, co jsem viděl, bylo ujeté, ale cool. Mělo to v sobě spoustu dobrých zvuků na samplování. Všechno, co ve skladbě zazní, pochází z toho klipu kromě kicku, clapu a high hatek.“ (Jde o typy perkusivních úderů – pozn. autora.)
Hoši jedou footwork. Taneční partička The Era založená v Chicagu, vystupovala už na obou stranách Atlantiku, foto: Wills Glasspiegel A jaká je podle zúčastněných tvůrců kompilace Čeklife zdejší budoucnost jukeu? „Základy tu máme, ale chybí nám juke kultura, footwork seance a lidi, kteří juke chápou,“ povzdechne si producent Dryman. V plenkách tu ostatně je i taneční styl footwork – s jukem spojený, byť předloni v Praze proběhla první „footwork battle“, tedy soutěž v tomto stylu.
Jan Bárta připomíná, že tenhle žánr je nadále do jisté míry napojený na chicagskou komunitu kolem malých vydavatelství a tančíren. České pokusy o juke jsou pořád spíše jen „žánrová cvičení“ než cokoliv jiného, tvrdí Bárta a dodává: „Na druhou stranu, v klubové hudbě může i sebebizarnější zdroj, úryvek či sampl stát u kořenů celého nového žánru, zvuku či scény. Stačí se podívat na historii kolem slavného ‚Ha‘ samplu u vogue/ballroom scény. Čili: nechme se překvapit.“
