Lidštější než člověk? Virtuální celebrity jsou na vzestupu

Vloni v srpnu hudební blogosféra objevila devatenáctiletou zpěvačku z Los Angeles jménem Lil Miquela. Ta zaujala svěžím elektropopovým singlem Not Mine a stala se hvězdou sociálních sítí. Jak to u podobných objevů bývá, příliš mnoho dalších informací o ní k dispozici nebylo. Všechny stopy vedly k jejímu Instagramu a k fotografiím latinoamerické dívky s tmavými vlasy, velkými rty a pihami ve tváři. V průběhu následujících měsíců se zde Miquela vyfotila s hvězdami, jako jsou Diplo, How to Dress Well nebo Nile Rogers, vydala další singly a začala skrze svůj účet dělat reklamu oděvním značkám. Na blozích se také šuškalo, že udržuje poměr s Noahem Gershem, kytaristou skupiny nazvané Portugal. The Man.

V příběhu Lil Miquely se ovšem začaly objevovat trhliny. Nikdy nekoncertovala. A na jejích fotkách něco nehrálo – vypadala na nich snad až příliš dokonale. (Tedy ne že by to na Instagramu bylo něco neobvyklého.) Začaly se objevovat spekulace, že Lil Miquela ve skutečnosti neexistuje. Nebo přesněji: že jde o existenci výhradně virtuální. To se potvrdilo letos v dubnu, její popularitě to však neublížilo – na Instagramu má nyní milion a půl fanoušků a stal se z ní důležitý influencer propagující výrobky velkých značek.

Holka jako lusk. „Zpěvačka“ z Los Angeles jménem Lil Miquela a její první píseň Not Mine, foto: Instagram, video: Youtube

Fiktivní hudebníci nejsou nic nového. Už v šedesátých letech slavila hitparádové úspěchy parta animovaných teenagerů The Archies ze stejnojmenného seriálu. V polovině devadesátých let bodovala v japonských hitparádách Kjóko Date, virtuální idolka existující jen v počítači. V nynějším století zase fascinovaně sledujeme příběhy kreslených Gorillaz. K dokonalosti „kariéru“ virtuální hvězdy dovedla Hacune Miku, tvář japonského softwaru Vocaloid, uvedeného na trh v roce 2007. Její album před třemi lety dobylo japonský žebříček a předskakovala Lady Gaga. Miku však není autonomní: coby program k volnému užití zpívá cokoliv, co jí uživatelé přikážou, je pouhou hračkou v rukou svých pánů.

Zatímco o všech zmíněných hvězdách se vědělo, že nejsou skutečné, u nové generace se hranice mezi reálným a virtuálním komplikuje. Nahrává tomu technologiemi prorostlá popkultura – muzikanti se fanouškům prezentují přes sociální sítě a marketing už rovnou pracuje s jistými prvky fikce. Co je vlastně ještě vůbec skutečného na popových hvězdách, jejichž každý krok řídí firmy a PR agentury? Možná je budoucností popu umělá inteligence, která bude generovat kariéru hvězd podle přání fanoušků.

K dokonalosti „kariéru“ virtuální hvězdy dovedla Hacune Miku, tvář japonského softwaru vocaloid, uvedeného na trh v roce 2007. Takto ji pojal autor, který si říká Tobuei, repro: Deviant Art

Galaxia, Blawko, Avalon, Brenn, Donny Red. To je jen hrstka jmen takzvaných virtuálních influencerů, kteří za poslední rok zaplavili Instagram a zapustili kořeny do popkultury. Jejich počítačově generované tváře propagují výrobky či firmy, anebo prostě testují hranice reality. Například instagramová modelka Shudu, která už byla i na obálce časopisu High Snobriety, je – jak se ukázalo – projektem britského fotografa Camerona-Jamese Wilsona. Ten o ní mluví jako o „uměleckém díle“ a „virtuální oslavě krásných žen tmavé barvy pleti“, které jsou v popkultuře nedostatečně zastoupeny.

O pozadí „fenoménu Lil Miquela“ se ovšem nadále mnoho neví. Spekuluje se o tom, že za ní stojí nějaký záhadný startup, o jehož motivacích se můžeme pouze dohadovat. S definitivní pravdou o své existenci musela Miquela ven poté, co jí účet ukradla Bermuda – jiná instagramová celebrita, která se „proslavila“ svými konexemi na alt-right hnutí. Slíbila, že účet vrátí, pokud Miquela „řekne světu pravdu“. Pihatá zpěvačka nakonec podlehla a v jejím popisu přibyla charakteristika „robot“. Vtipnou pointou celé téhle kauzy je to, že i Bermuda je ve skutečnosti jen virtuální. Na slovních válkách dvou virtuálních osobností je cosi vědeckofantastického, přitom je to ovšem už i současnost.